Logika globalizace
Třebaže Rischard popisuje základní dynamizující síly globalizace (demografický růst, nová ekonomie), nepostihuje co je „za“ těmito silami. O to se pokoušejí někteří sociologové. Základní rozdíl v jejich výkladech spočívá v tom, zda hovoří o jedné „logice“ nebo o multikauzálních „logikách“. Rozdíl vyjadřuje weberovskou kontroverzi mezi ekonomickou dominací a pluralismem ekonomicko-sociálně-kulturních výkladů.[1]
Představitelem prvého názoru je výrazně levicově orientovaný I. Wallerstein, který rozvíjí tezi, podle níž spění ke globalizaci je dáno vnitřní logikou kapitalismu. Jeho počátky klade do 16. stol. (jiní autoři vidí počátek této éry již v objevení Ameriky). Svět kapitalistické ekonomiky má podle autora tři elementy, a to:
- jediný trh ovládaný principem maximalizace zisku;
- státní struktury, které omezují volné působení trhu, aby se zlepšily vyhlídky na zisk jedné nebo více skupin;
- přivlastňování nadhodnoty ve vykořisťovatelském systému, které zahrnuje ústřední prostor (mateřské země sídel hlavních podniků, mj. NNS) a periferní a semiperiferní země (původně kolonie, dnes rozvojové země).
Představitelem druhého názoru je J. Rosenau, podle kterého skončila éra národních států, které se dnes musí dělit o moc s mezinárodními organizacemi (Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace, Světová banka), s nadnárodními společnostmi, jakož i s transnacionálními sociálními a politickými hnutími (Greenpeace, Amnesty International aj.). Vzniká polycentrická politika. Svět spojují komunikační technologie.
Konečně z významných teorií třeba jmenovat teorii světové rizikové společnosti, označení, jehož autorem je U. Beck. Uvádí, že k vědomí globálnosti přispívají ekologické šoky (typicky v r. 2005 hurikán Katrina, který způsobil zatopení New Orleansu). Podle autora této teorie v důsledku nové situace možná vznikne vědomí společného osudu, jež by mohlo vyvolat v život kosmopolitní chápání lidského postavení ve světě a vyústit ve zrušení hranic mezi člověkem, zvířetem a rostlinou.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- ↑ *Rischard, J. F. (2002). High noon: twenty global problems, twenty years to solve them. New York: Basic Books.
