Ligninolytické houby

Ligninolytické houby

Nazývány také jako houby bílé hniloby, tyto houby jsou dřevokazné a rozkládají hlavně ligninovou složku dřeva. Houby bílé hniloby přednostně spotřebovávají ze dřeva tmavý lignin. Zůstává po nich světlý vláknitý povrch tvořený zejména vlákny celulózy. Dřevokazné houby se dají použít na odbarvování některých průmyslově vyráběných barviv. Tyto barviva představují velkou skupinu obtížně rozložitelných a často toxických průmyslových organopolutantů. Na znečištění životního prostředí se podílý ve formě odpadních průmyslových vod.

Kontaminace životního prostředí chloroaromáty (např. PCB, chlorfenoly, chlorligniny, dioxiny) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) je globální. Tyto toxické a karciogenní látky se hromadí v půdě, protože jejich rozklad autochtonní půdní mikroflorou je pomalý a často neúplný. Ligninolytické houby jsou schopné účinně degradovat řadu obtížně rozložitelných organopolutantů a proto jsou považovány za vhodné organismy pro bioremediace. Širšímu praktickému použití dosud brání nízká znalost degradačních mechanismů, které využívají.

Dřevo se skládá jednak z celulózy a jednak ligninu. Ten je jediný přirozený polymer, který obsahuje aromatická jádra. To je důležité především proto, že jde o nespecifický enzymový systém a kromě ligninu, což je přirozený substrát, je schopen rozkládat i některé jiné aromatické látky - polychlorované bifenyly, polyaromatické uhlovodíky, pesticidy, aromatické herbicidy a řadu dalších toxických látek. Další využití zmíněných dřevokazných hub, resp. hub tzv. bílé hniloby je při odstraňování polyaromatických uhlovodíků z různých složek životního prostředí - z půdy, vody, tedy v podstatě z jakýchkoliv přirozených nebo polopřirozených substrátů. Důležitá je i vazba mezi dřevokaznými houbami a těžkými kovy. Houby obecně jsou totiž schopny na svůj povrch vázat kovy včetně radionuklidů.

Při degradaci PAU pomocí ligninolytických enzymů dochází k oxidaci za vzniku chinonů. Tyto enzymy existují tři, lignin peroxidasa, mangan peroxidasa, lakáza.

Aktivity ligninolytických enzymů byly testovány u více než 2000 druhů známých ligninolytických hub, z tohoto množství bylo pro biodegradační účely otestováno méně než 20. Biodegradační schopnost byla prokázána např. u Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus,Irpex lacteus, Bjerkandera adusta a Trametes versicolor.

Zdroje

Fabiánová, T.: Biodegradace polycyklických aromatických uhlovodíků v železničních pražcích. Bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2008

Paszcynski, A., Craford, R.L. (1995)

Odkazy

Externí odkazy

Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.
Citujte správně: bibliografické záznamy elektronických dokumentů.

Literatura

Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.
Citujte správně: bibliografické záznamy tradičních dokumentů nebo použijte citačních šablon