Open Educational Resources

Open Educational Resources (OER) jsou organizacemi Commonwealth of Learning (COL, mezivládní organizace Commonwealth of Nations specificky zaměřená na „otevřené a distanční vzdělávání“) a UNESCO definovány jako „jakékoli vzdělávací materiály, které jsou volně dostupné ke vzdělávacím účelům bez nutnosti placení licenčních poplatků“ ^[1] Může se tedy jednat o materiály kurzů, učebnice, videa, miltimediální aplikace, podcasty a jakýkoli další materiál určený pro využití ve vzdělávání.

Současné dělení

V současné době Commonwealth of Learning a UNESCO rozlišují šest základních typů OER ^[1]:

Open Courseware (OCW) OER repozitáře, které se zaměřují na globální rozvoj a sdílení volně dostupných, samostatných, online kurzů a vzdělávacích materiálů, jako je například konsorcium OpenCourseWare Consortium (www.ocwconsortium.org)

Univerzitní OCW iniciativyKurzíva, nejlépe známými jsou již zmíněná iniciativa Massachusetts Institute of Technology (www.ocw.mit.edu) a OpenLearn (www.openlearn.open.ac.uk)

Oborově specifické OCW OER, jako je například digitální knihovna Health Education Assets Library (www.healcentral.org), která poskytuje volně dostupné digitální výukové materiály

Iniciativy pro tvorbu obsahu (Content Creation) zaměřující se na tvorbu výukových materiálů, které mohou být dále využity k přípravě kurzů nebo stimulovat diskuzi a sdílet zkušenosti ohledně využívání OER, příkladem je Connexions (www.cnx.org) na Rice university, který zahrnuje více než 16 000 vzdělávacích objektů vhodných k dalšímu využití pro studijní moduly či celé kurzy

Iniciativy otevřené školní výuky (Open Schooling), které vznikly jako odpověď na nedostatek kvalifikovaných učitelů a škol v rozvojových zemích, jako je indický National Institute of Open Schooling (www.nios.ac.in)

OCW OER vyhledávací platformy pro vyhledávání relevantních OER pro vyšší vzdělávání, jako například Commonwealth of Learning (www.col.org/OER) a Folksemantic (www.folksemantic.com)

Historie

V roce 2002 ohlásila prestižní americká univerzita Massachusetts Institute of Technology (MIT) své revoluční rozhodnutí poskytnout volný internetový přístup k téměř všem svým kurzům. Tato do té doby nebývalá iniciativa zahájila nový globální trend ve vzdělávání a vzniku prvních OER. Rostoucí zájem institucí o tento koncept vedl UNESCO v roce 2002 k uspořádání prvního celosvětového fóra na téma Open Educational Resources, kde byl termín OER také oficiálně přijat.

Celosvětový zájem o OER se v posledních letech velmi rychle zvyšuje. Svědčí o tom množství publikací, které v posledních letech vydala Commonwealth of Learning (COL) ve spolupráci s UNESCO. Jedná se především o publikace:

A Basic Guide to Open Educational Resources (OER)^[1]
Guidelines for Open Educational Resources (OER) in Higher Education ^[2]
Open Educational Resources and Change in Higher Education: Reflections from Practice Commonwealth of Learning (2011) ^[3]

Přínos Open Educational Resources

Přínosy OER moho být následující (Dle COL a UNESCO - Guidelines for Open Educational Resources (OER) in Higher Education, Commowealth of Learning, 2011):

Lepší finanční efektivita a příprava studentů do budoucna: V současné podobě globální ekonomiky, hrají vysokoškolské vzdělávací systémy zásadní roli v rozvoji společnosti a národní ekonomické konkurenceschopnosti. V reakci na sílící poptávku po vysokoškolském studiu, proto přijímá mnoho vzdělávacích institucí informační a komunikační technologie (ICT) v managementu, administrativě a také ve vzdělávacích programech z toho důvodu, aby studentům nabídly kvalitnější servis s lepší finanční efektivitou a připravily je pro budoucí podobu světa.

Zlepšení reputace a přilákání nových studentů: Ukazuje se, že veřejné zpřístupnění kvalitních vzdělávacích kurzů a materiálů může vzdělávací instituci přilákat nové studenty, zlepšit reputaci a také jejich službu veřejnosti. Takovéto instituce mohou také získat lepší pozici pro šíření výsledků svého výzkumu a dosáhnout tak na další finanční zdroje.

Snadné sdílení materiálů a obohacení kurikula: Nikoho dnes již jistě nepřekvapí, že nové ICT technologie ve vzdělávání umožňují studentům snadější sdílení materiálů a celkové obohacení kurikula.

Rozvoj individuálního vzdělávání a inovace v pedagogice: Online přístup k OER umožnil další rozvoj individuálního vzdělávání. Spolu s přístupem na sociální sítě a ke kolaborativnímu vzdělávání vznikly z toho vyplývající příležitosti k inovacím v pedagogice.

Profesní rozvoj vyučujících: Vzdělávací instituce by měly podporovat vyučující k vytvoření a užívání kvalitních a efektivních výukových materiálů, tedy například tvorbě nových OER, ale také využití i již existujících OER. Tento proces je součástí profesního rozvoje vyučujících.

Nový model duševního vlastnictví: Digitalizace informací, kombinovaná s jejich rostoucí diseminací, začíná představovat zásadní problém ve vztahu k současným modelům duševního vlastnictví, jako jsou copyright práva a byznys modely publikací.

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 Butcher, N. (2011) A Basic Guide to Open Educational Resources (OER), Asha Kanwar (editor, Commonwealth of Learning) and Stamenka Uvalić-Trumbić (editor, UNESCO), ISBN 978-1-894975-41-4
↑ Commonwealth of Learning (2011) Guidelines for Open Educational Resources (OER) in Higher Education, Commonwealth of Learning and UNESCO, ISBN 978-1-894975-42-1
↑ Glennie, J., Harley, K., Butcher N., and van Wyk, T. (editors) (2012) Open Educational Resources and Change in Higher Education: Reflections from Practice, Commonwealth of Learning and UNESCO, ISBN 978-1-894975-53-7.

Další zdroje