Strategie na podporu pěší dopravy

Pěší doprava je nejpřirozenějším druhem dopravy a možná právě proto, že je brána tak automaticky, je velmi často považována za pouhý doplněk motorizovaných dopravních systémů a tudíž se na ni neklade dostatečný důraz ohledně jejího vývoje. Vyskytují se problémy spojené s bariérami, které chodce provázejí (nedostatek chodníků, přechodů pro chodce), s nedostatečnou infrastrukturou pěší dopravy (chybějící návaznost pěších komunikací), s minimálním ohledem na bezpečnost, či s malou společenskou atraktivností (estetika, pohodlí – dostatek odpočinkových míst).

Co je třeba udělat pro rozvoj pěší dopravy

Pro rozvoj pěší dopravy je třeba uplatnit několik zásad:

Koordinace územního a dopravního plánování
Zahrnutí ekologických kritérií do dopravní politiky
Maximální ohled na bezpečnost
Revitalizace centra města
Systematické vytváření infrastruktury pro pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu
Cílená regulace individuální automobilové dopravy

Překážky v pěší dopravě

Hlavní problémy vyznačující se jako překážky pěší dopravy jsou: společenské (věk, fyzická kondice, finanční možnosti), fyzické (automobily – ohrožení bezpečnosti, nevhodné parkování; chodníky – nedostatečný počet, špatná kvalita, špatné umístění; znečištění; špatné pouliční osvětlení), organizační (infrastruktura, propojení, návaznost).