Administrativní nástroje v dopravě

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Administrativní nástroje v dopravě upravují především technické parametry dopravních komunikací a vozidel. Nejznámější jsou zřejmě emisní standardy. První zemí, která emisní standardy zavedla, byly Spojené státy. Jedná se o tzv. CAFE normy (Corporate Average Fuel Economy). Ty byly poprvé schváleny americkým Kongresem v roce 1975. Tvoří součást zákona o energetické politice (Energy Policy Conservation Act) a jsou administrovány dopravní autoritou – National Highway Traffic Safety Administration. Jejich cílem je zvýšit průměrnou palivovou efektivitu automobilů a lehkých nákladních vozidel (lehčích než 8,5 tis. liber, což je 3,856 tun) vyrobených na prodej v USA[1]. Šlo o reakci na první ropnou krizi v roce 1973, jejímž cílem bylo snížit závislost na ropě. Palivová efektivita vozidel se vyjadřuje v mílích na galon paliva (mil/gal.). V roce 2011 by tyto standardy měly zahrnout i těžší vozidla. Pokud průměrná palivová efektivita u vozidel jednoho výrobce vyrobených za rok nesplňuje CAFE standardy, musí výrobce zaplatit pokutu (aktuálně 5,50 USD za 0,1 mil/gal. pod standardem) vynásobenou celkovou produkcí výrobce pro americký trh. I když CAFE normy upravují pouze spotřebu, je takto ovlivněna i produkce řady emisí, především CO2 a dalších, které závisí na spotřebě paliv.

V roce 2002 byla zpracována studie hodnotící efektivitu CAFE standardu (viz http://books.nap.edu/openbook.php?isbn=0309076013&page=111). Závěr zprávy obsahuje zjištění, že v případě neexistence CAFE ani žádné další regulace využívání paliv v dopravě by spotřeba paliv byla v roce 2002 o cca 14 % vyšší. Jako jeden z možných nákladů nárůstu palivové efektivity je uváděn pravděpodobný nárůst smrtelných zranění, který je odhadovaný na 1300 až 2600 v roce 1993[2]. S tímto závěrem však nesouhlasili všichni členové odborné komise ke zpracované zprávě.

Obdobou CAFE emisních standardů[3] jsou evropské EURO normy. Jejich standardy jsou však zhruba dvakrát tak přísnější než americké CAFE (viz následující graf).

Graf: Srovnání emisních standardů v dopravě u vyspělých průmyslových zemí (vztažených ke spotřebě paliv v mílích/galon)[4]

Evropské emisní standardy (tzv. EURO normy) jsou vlastně postupně novelizované směrnice Evropské komise, které stanovují minimální emisní standardy nových vozidel. Upravují emise NOx, HC, CO a pevných částic (tzn., že chybí např. emise CO2). V současné době platí pro osobní vozidla normy EURO 4 a od roku 2009 se připravují EURO 5. Následující tabulka shrnuje vývoj EURO norem pro jednotlivé polutanty.

Tabulka 1: Vývoj EURO norem pro osobní automobily[5]

Emisní limity Rok Oxid uhelnatý

(CO) mg/km

Uhlovodíky

(C) mg/km

NOx

mg/km

C+NOx

mg/km

Částice (PM)

mg/km

benzín nafta benzín nafta benzín nafta benzín nafta benzín nafta
Euro 1 1992 2720 2720 - - - - - 970 - 140
Euro 2 1996 2200 1000 - - - - - 700 - 80
Euro 3 2000 2300 640 200 - 150 500 - 560 - 50
Euro 4 2005 1000 500 100 - 80 250 - 300 - 25
Euro 5 2009 1000 500 100 - 60 180 - 230 5 5
Euro 6 2014 1000 500 100 - 60 80 - 170 5 5

Pozn.: benzín = zážehový motor; nafta = vznětový motor

EURO 4 platí v současné době i pro nákladní dopravu. Následující tabulka srovnává vývoj jednotlivých hodnot.

Tabulka 2: Srovnání standardů EURO norem pro nákladní vozidla[6]

Rok platnosti CO (g/kWh) NOx (g/kWh) PM (g/kWh) HC (g/kWh)
EURO 0 11,2 14,4
EURO 1 1992 4,5 8 0,36 1,1
EURO 2 1996

1998

4

4

7

7

0,25

0,15

1,1

1,1

EURO 3 2000 2,1 5 0,1 0,66
EURO 4 2005 1,5 3,5 0,02 0,46
EURO 5 2008 1,5 2 0,02 0,46

Podobně administrativní nástroje upravují např. hlukové limity či technické vlastnosti dopravních komunikací.

Témata

Zdroje a poznámky

  1. Z těchto standardů mají výjimku sportovní užitková vozidla (SUV) do váhy 10 tis. liber.
  2. Zastánci této hypotézy se domnívají, že s tím, jak je vozidlo lehčí (a má tudíž i menší spotřebu), je méně bezpečné.
  3. Nezaměňovat s evropským programem snížení znečištění ovzduší „Clean Air for Europe (CAFE)“. CAFE se zaměřuje především na dopady emisí na zdraví. Hlavními polutanty, kterým se tento program věnuje, jsou pevné částice (PM) a ozon (O3), které jsou považovány jako nejvíce ohrožující pro zdraví.
  4. Zdroj: An a Sauer 2004
  5. Zdroj: MŽP 2007 a CDV 2008
  6. Zdroj: MŽP 2007 a CDV 2008