Výkonové zpoplatnění / poplatky za dopravní infrastrukturu

Průjezd vozidla ničí dopravní infrastrukturu. Poplatek za použití dopravní infrastruktury může být dvojí – buď jednorázový poplatek za určité časové období (u nás tzv. dálniční nálepky, v zahraničí tzv. vignette) nebo zpoplatnění ujetých kilometrů po dané komunikaci (výkonové zpoplatnění, tzv. mýtné).

Jde o platby za užívání vybraných úseků silnic a dálnic s cílem internalizovat především náklady infrastruktury, příp. také náklady kongescí. Vybírá se především v určitých problematických úsecích dopravních komunikací nebo na dálnicích či rychlostních komunikacích. Mýtné může být různě modifikováno dle svého účelu, například v USA je flexibilně sníženo při vyšším obsazení vozidla. Obvykle se odvíjí od ujetých kilometrů. Má následující dopady:

• ovlivňuje dělbu přepravní práce;
• ovlivňuje volbu trasy a cestovní čas;
• ovlivňuje celkovou úroveň dopravy pomocí výše zpoplatnění;
• přispívá k tomu, že jsou internalizovány externí náklady;
• produkuje výnosy veřejných rozpočtů.

Řada evropských států začala zavádět různé systémy zpoplatnění silniční dopravy od 80. let. Zpoplatněna je buď pouze nákladní doprava nebo všechna motorová vozidla.

Ke zpoplatnění meziměstské / dálkové dopravy se přistupuje většinou z následujících důvodů:

1. potřeba výstavby nové infrastruktury a omezené veřejné zdroje. Se zpoplatněním se může do financování infrastruktury zapojit i soukromý sektor;
2. zajištění rovného a efektivního financování dopravy:

• rovná konkurence mezi jednotlivými druhy dopravy z důvodu započtení všech – i mezních externích – nákladů,
• každý uživatel dopravy nese skutečné náklady, tj. externí náklady jsou internalizované, navíc zpoplatnění umožňuje řízení dopravních toků.

U železniční dopravy se platí obdoba mýtného – poplatek za železniční dopravní cestu.

Témata

Výkonové zpoplatnění / poplatky za dopravní infrastrukturu - důsledky