Etická spotřeba

Z Enviwiki
Verze z 3. 2. 2021, 13:06, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (→‎Literatura)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Etická spotřeba (též etický konzum, etické nakupování, morální nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na konceptu hlasování peněženkou. Jeho základem je nákup eticky vyrobených výrobků, které podporují malé výrobce a místní řemeslníky, chrání zvířata a životní prostředí a bojkotují produkty, které zneužívají dětskou práci, které jsou testovány na zvířatech nebo poškozují životní prostředí.[1] . Morální princip může pramenit z ekonomického, společenského, politického nebo také enviromentálního kontextu.[2]

Principy

Etické nakupování je přístup, kdy je dbáno na to, za jakých podmínek je zboží vyráběno. Sledovány jsou především následující základní oblasti:[3]

  • Pracovní podmínky osob podílejících se na výrobě či produkci – dětská práce, nucená práce, práce v nebezpečných či zdravotně závadných podmínkách, práce s extrémními přesčasy, odměna za práci nepokrývající nezbytné životní náklady apod.
  • (Ne)ekologická řešení výroby zboží nepříznivě dopadající na přírodu i člověka – kácení pralesů, zamořování půdy, velká spotřeba vody apod.
  • (Ne)ekologická řešení (ne)zdravá pro člověka i přírodu – bělení, barvení, používání pesticidů apod.

Odpovědné veřejné zadávání

Podrobnější informace naleznete v článku Odpovědné veřejné zadávání.

Etické principy nakupování se týkají jak jedinců, kdy se jedná o jejich dobrovolná rozhodnutí, ale také se týká firem. V případě veřejných zakázek jsou principy nakupování přímo zakotveny v zákoně č. 134/2016 Sb. a to díky novele z prosince 2020. §6 byl doplněn o odstavec 4, který říká:[4]

„Zadavatel je při postupu podle tohoto zákona, a to při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky možné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací ve smyslu tohoto zákona. Svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.“

Historie

Pojem etická spotřeba byl poprvé popsán v britské časopisu Ethical Consumer, který vychází od roku 1989.

Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989.[5] Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.[6]

Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího hnutí sociálně odpovědného investování. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální hodnocení založené na těchto kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, což bylo využito například při hodnocení nabídek společností jako jsou Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a manažerské kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích.[7] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách informace, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.[8]

Ačkoliv jsou jednotliví průvodci etické spotřeby, jako jsou Ethical Consumer, Shop Ethical[9] a The Good Shopping Guide[10] populární, trpí jejich nevýhodou je neúplného pokrytí. Z dlouhodobého hlediska poskytují pravděpodobně etické kontroly, vytvořené jednotlivými spotřebiteli, demokratické a podrobné pokrytí širší škály produktů a podniků.[11] Příkladem může být projekt Green Stars,[12] který prosazuje myšlenku, aby etická hodnocení (na stupnici od 1 do 5 zelených hvězd) byla zahrnuta, vedle konvenčních hodnocení, velkých eshopech, jako je Amazon nebo na recenzních webech, jako je Yelp.

Termín „politicky zaměřený spotřebitel“, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové [13], je podobný pojmu „etický spotřebitel“, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech.[14]

Spotřebitelské hnutí

Na konci 19. a na počátku 20. století začalo vznikat formální spotřebitelská hnutí, které se snažilo zajistit, že lidé získají hodnotu za své peníze za věci, které si koupili. Tyto hnutí se zaměřovalo na nekalé pracovní praktiky jednotlivých firem, na požadavky na označování potravin, kosmetiky, léků atd. Příklady spotřebitelských hnutí byla Consumer League (Liga spotřebitelů), která byla založena v New Yorku v USA v roce 1891, nebo National Consumers League (Národní spotřebitelská liga) založená v USA v roce 1898, či Consumers Council (Rada spotřebitelů), založený během První světové války ve Velké Británii. V této době nebyli často dělníci adekvátně odměňováni za svou práci, neměli zajištěné zaměstnání s výhodami sociální ochrany, a dobrých pracovních podmínek.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ethical Consumer Or Transient Responsibility In Luxury? [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CARRIER, James G.; LEUTCHFORD, Peter. Ethical consumption : social value and economic practice. New York: Berghahn Books 1 online resource (viii, 238 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-85745-343-3, ISBN 0-85745-343-2. OCLC 793996539 
  3. ↑ Etické nakupování | SOVZ. sovz.cz [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Novela zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek | SOVZ. sovz.cz [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ About Ethical Consumer. Ethical Consumer [online]. 2018-03-28 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ IRWING, Sarah; HARRISON, Rob; RAYNER, Mary. Ethical Consumerism - Democracy through the Wallet. Journal of Research for Consumers [online]. 2002 [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Is ESG Data Going Mainstream?. Harvard Business Review. 2009-05-06. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 0017-8012.  
  8. ↑ Ethical Consumer. Ethical Consumer [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Shop Ethical! | Your ethical consumer guide. www.ethical.org.au [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ethical Shopping. The Good Shopping Guide [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ JKAYBAY, ~. Ethical Consumerism, Part 5: Why we need User-Generated Ratings.. The Green Stars Project [online]. 2018-04-22 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Home. The Green Stars Project [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Genderová mezera naruby: politický konzumerismus jako forma občanské a politické angažovanosti přátelská k ženám, je totožný s pojmem etického spotřebitelství - Stolle, D., & Micheletti, M. (2006). The gender gap reversed: Political consumerism as a women-friendly form of civic and political engagement. In: Gender and Social Capital / [ed] Benda O'Neill and Elisabeth Gidgengil, London: Routledge. urn:nbn:se:kau:diva-24453
  14. ↑ DIETLIND, Stolle; MICHELETTI, Michele. The Gender Gap Reversed: Political Consumerism as a Women-Friendly Form of Civic and Political Engagement. Parametr "periodikum" je povinný! 2003-05-02. Dostupné online.  
  15. ↑ Ethical Consumerism A Guide for Trade Unions. Irish COngress of Trade Unions. . Dostupné online.  

Literatura

  • PLAVÁKOVÁ, Linda. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
  • HÄSSLER, Martin. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 100 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
  • ZEZULÁK, Tomáš. Determinanty etického nakupování (diplomová práce). Brno: MUNI, Ekonomicko-správní fakulta, 2019. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • http://www.netestovanonazviratech.cz/
  • http://www.obrancizvirat.cz/kozesiny/
  • http://etickespotrebitelstvi.cz/eticke-spotrebitelstvi-uvod.php
  • http://www.fairtrade.cz/
  • http://www.obchodbezkozesin.cz/cz/index.php
  • http://www.umenivybirat.cz/
  • http://www.stoppalmovemuoleji.cz/
  • https://stopgmo.wordpress.com/




Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Etická_spotřeba&oldid=25182“