Střední narušení

Z Enviwiki
Verze z 16. 5. 2016, 13:42, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. [1] Brzy po disturbanci se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v dormantním stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. [2] Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance:

Obecný graf[1]
  • Frekvence
  • Intenzita
  • Doba trvání
  • Rozsah

Frekvence disturbance

Frekvence disturbance udává, jak často k narušení dochází a uvádí se jako reciproká hodnota času mezi dvěma po sobě následujícími disturbancemi. Jsou-li narušení příliš častá, nemůže sukcese na disturbovaných plochách dospět do vyšších stádií. V systému pak převládají krátkověké druhy, zatímco druhy dlouhověké se nestihnou uchytit a celková druhová diverzita je nízká. V opačném případě, při nízké frekvenci disturbancí, dojde k vytlačení pionýrských druhů konkurenčně silnějšími, převážně dlouhověkými druhy. Po čase zůstane v systému pouze několik nejúspěšnějších druhů, což opět vede k nízké diverzitě. Systém tedy může dosáhnou nejvyšší druhové diverzity při střední frekvenci disturbancí. [3]

Intenzita disturbance

Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.[3]

Doba trvání disturbance

Doba trvání disturbance je čas, po který rušivý vliv působí na organismy.

Rozsah disturbance

Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.[3]

Historie

Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům.[4] [5], ale existují i výzkumy v různých ekosystémech, které hypotézu nepotvrdily.[6] Například studie požárů prérijní vysokostébelné vegetace odhalily opačnou závislost. Heterogenita zde byla nejnižší na plochách se středními frekvencemi požárů. [7][8]

Některá úskalí hypotézy

Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. [9] Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho disturbančního faktoru neodpovídá středním hodnotám ostatních. [6] Vzniká zde tedy otázka, kterým z nich se řídit. Řada prací se v jejich výběru liší. Nejčastěji se objevuje frekvence[7][8] a na druhém místě intenzita .[1] Přes všechna úskalí má tato hypotéza své místo mezi ekologickými teoriemi a lze ji uplatnit v přístupu k ochraně přírody. Ukazuje, že disturbance je nedílnou součástí přírody na kterou pohlíží jako na dynamický systém. Předmětem ochrany by tedy neměl být určitý stav, ale proces.

Témata

Zdroje

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310
  2. ↑ Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Shea, K., Roxburgh, S. H., Rauschert, E. S. J. (2004): Moving from pattern to process: coexistence mechanisms under intermediate disturbance regimes. Ecology Letters (2004) 7: 491–508
  4. ↑ Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91
  5. ↑ Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618
  6. ↑ 6,0 6,1 Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26
  7. ↑ 7,0 7,1 Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York
  8. ↑ 8,0 8,1 Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492
  9. ↑ Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976

Odkazy

Literatura

  • Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
  • Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York
  • Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492
  • Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310
  • Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618
  • Hobbs, R. J., Huenneke, L. F. (1992): Diversity, and Invasion: Implications for Conservation. Conservation Biology, 6 (3): 324-337
  • Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976
  • Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26
  • Shea, K., Roxburgh, S. H., Rauschert, E. S. J. (2004): Moving from pattern to process: coexistence mechanisms under intermediate disturbance regimes. Ecology Letters (2004) 7: 491–508
  • Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Střední_narušení&oldid=16258“