Kjótský protokol: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__NOTOC__ | |||
V rámci tohoto protokolu se průmyslově rozvinuté země se zavázaly snížit v úhrnu své emise o 5,2 % do roku 2008 – 2012 (čtyřleté období je zvoleno proto, aby se vyrovnal případný efekt mírných nebo naopak tuhých zim a jiných náhodných vlivů) ve srovnání s rokem 1990. Závazky jednotlivých států jsou diferencované. Největší část z 39 států, jež jsou členy skupiny zemí Dodatku I, se zavázala zredukovat své emise o 8 %. Patří k nim Evropská unie jako celek a mimo to všechny jednotlivé státy Unie (včetně původně váhajících členů, jako jsou Portugalsko a Řecko) a další evropské státy, mezi nimi také Česká republika. O 7 % sníží své emise Spojené státy, což je překvapivý výsledek, protože vyjednavači z americké delegace do poslední chvíle navrhovali pouze stabilizaci emisí na úroveň roku 1990. O 6 % sníží své emise Kanada, Maďarsko, Japonsko a Polsko. Stanovisko Polska a Maďarska je překvapivé, protože se odchyluje od států Evropské unie a vlastně pro takovou opatrnost není vůbec žádný faktický důvod. O 5 % sníží své emise Chorvatsko, stabilizaci slíbily Nový Zéland, Ruská federace a Ukrajina. Několika státům je dovolen vzrůst emisí: Austrálii o 8 %, Islandu o 10 % a Norsku o 1 %. | |||
Zároveň s tím bylo dovoleno zahájit [[Obchodovatelná povolení k emisím skleníkových plynů|mezinárodní obchod s redukcemi emisí skleníkových plynů]] vyjádřených jako tuny oxidu uhličitého. Jestliže některý stát dosáhne vyšších úspor, než se zavázal v Protokolu, může "přebytek" (přesněji vzato "úbytek", vyšší úroveň redukcí) prodat jinému státu, který naopak předepsaných redukcí nedosáhl. Teoreticky vzato se tedy mohou bohaté státy "vykoupit", zaměřit se na redukci emisí skleníkových plynů v jiných zemích, kde to může přijít levněji. Je ovšem důležité, že takovéto obchody mohou být uzavírány jenom mezi uvedenými 39 státy Dodatku I. | |||
Podle tohoto protokolu určila Evropská unie právně závazný cíl pro léta 2008 - 2012 takto: Redukovat soubor šesti skleníkových plynů, a to oxidu uhličitého (CO<sub>2</sub>), oxidu dusíku N<sub>2</sub>O a tří halogenuhlíků - hydrofluorokarbonu (HFC), perfluorokarbonu (PFC) a hexafluoridu síry (SF<sub>6</sub>) o 8%. | |||
== Příklady pro výuku == | == Příklady pro výuku == | ||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Česká republika – [http://hn.ihned.cz/download/Rocenka2002/12kap.pdf změna klimatu a Kjótský protokol] | Česká republika – [http://hn.ihned.cz/download/Rocenka2002/12kap.pdf změna klimatu a Kjótský protokol] | ||
== Odkazy == | |||
=== Externí odkazy === | |||
[[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kjótský_protokol Kjótský protokol ve Wikipedii]] | |||
Verze z 30. 1. 2008, 23:03
V rámci tohoto protokolu se průmyslově rozvinuté země se zavázaly snížit v úhrnu své emise o 5,2 % do roku 2008 – 2012 (čtyřleté období je zvoleno proto, aby se vyrovnal případný efekt mírných nebo naopak tuhých zim a jiných náhodných vlivů) ve srovnání s rokem 1990. Závazky jednotlivých států jsou diferencované. Největší část z 39 států, jež jsou členy skupiny zemí Dodatku I, se zavázala zredukovat své emise o 8 %. Patří k nim Evropská unie jako celek a mimo to všechny jednotlivé státy Unie (včetně původně váhajících členů, jako jsou Portugalsko a Řecko) a další evropské státy, mezi nimi také Česká republika. O 7 % sníží své emise Spojené státy, což je překvapivý výsledek, protože vyjednavači z americké delegace do poslední chvíle navrhovali pouze stabilizaci emisí na úroveň roku 1990. O 6 % sníží své emise Kanada, Maďarsko, Japonsko a Polsko. Stanovisko Polska a Maďarska je překvapivé, protože se odchyluje od států Evropské unie a vlastně pro takovou opatrnost není vůbec žádný faktický důvod. O 5 % sníží své emise Chorvatsko, stabilizaci slíbily Nový Zéland, Ruská federace a Ukrajina. Několika státům je dovolen vzrůst emisí: Austrálii o 8 %, Islandu o 10 % a Norsku o 1 %.
Zároveň s tím bylo dovoleno zahájit mezinárodní obchod s redukcemi emisí skleníkových plynů vyjádřených jako tuny oxidu uhličitého. Jestliže některý stát dosáhne vyšších úspor, než se zavázal v Protokolu, může "přebytek" (přesněji vzato "úbytek", vyšší úroveň redukcí) prodat jinému státu, který naopak předepsaných redukcí nedosáhl. Teoreticky vzato se tedy mohou bohaté státy "vykoupit", zaměřit se na redukci emisí skleníkových plynů v jiných zemích, kde to může přijít levněji. Je ovšem důležité, že takovéto obchody mohou být uzavírány jenom mezi uvedenými 39 státy Dodatku I.
Podle tohoto protokolu určila Evropská unie právně závazný cíl pro léta 2008 - 2012 takto: Redukovat soubor šesti skleníkových plynů, a to oxidu uhličitého (CO2), oxidu dusíku N2O a tří halogenuhlíků - hydrofluorokarbonu (HFC), perfluorokarbonu (PFC) a hexafluoridu síry (SF6) o 8%.
Příklady pro výuku
Čtení z časopisu Bedrník, téma Kjótský protokol
Zdroje
IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change – Mezivládní panel o změně podnebí) byl vytvořen v roce 1988 z iniciativy WMO (Světové meteorologické organizace) a UNEP (Program OSN pro životní prostředí).: IPPC
Česká republika – změna klimatu a Kjótský protokol