Ekosofie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 62: | Řádek 62: | ||
NAESS, A. 'Ekologie, pospolitost a životní styl.' Tulčík: Abies, 1993 ISBN 80-88699-09-6 | NAESS, A. 'Ekologie, pospolitost a životní styl.' Tulčík: Abies, 1993 ISBN 80-88699-09-6 | ||
[[Kategorie:Skupina D]] | [[Kategorie:Skupina D]][[Kategorie:Filozofie]] | ||
Verze z 15. 12. 2008, 10:57
Pojem ekosofie zavedl společně s pojmem hluboká (resp. hlubinná) ekologie v 70. letech 20. do pojmosloví environmentální etiky norský filosof Arne Naess. V jeho pojetí je ekosofie osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí. Osobní systém však nemusí znamenat systém zcela původní, jednotlivé ekosofie mohou vycházet ze stávajících etických či náboženských směrů.[1][2]
Naessova definice ekosofie
V knize Ekologie, pospolitost a životní styl[2] podává Naess tuto definici:
- Ekosofie je ... životním filosofickým světonázorem inspirovaným podmínkami v ekosféře.
Jinou Naessovu definici cituje Drengson[3] :
- Ekosofií myslím filosofii ekologické harmonie či rovnováhy (equilibirium). Filosofii jakožto druh moudrosti, jež je otevřeně normativní, obsahuje normy, zákony, postuláty, hodnotové priority a hypotézy a zabývá se stavem věcí v našem universu. Moudrost je moudrostí vůdčí (původně: policy wisdom), která předkládá návod (k jednání), nikoliv pouhé vědecké popisy a předpovědi.
Vztah ekosofie k ekofilosofii a hluboké ekologii
Ekofilosofie je studijní obor, zabývající se otázkami vlastními jak ekologii, tak filosofii. Měl by být popisný, rozlišování mezi základními hodnotami není jeho úkolem. Ekosofie je naopak do hloubky promyšleným promyšleným žebříčkem těchto hodnot, který z ekofilosofického bádání vychází a kterým je možno se řídit v praktických situacích.[2]
Podle Naesse je ekosofie k hluboké ekologii vztažena jako:
- filosofický základ na němž jsme schopni přijmout zásady hluboké ekologie[2].
Normativní struktura ekosofie
Ekosofie je systémem výroků, které by měly být provizorní a modifikovatelné dle měnící se situace na niž ekosofie reaguje[2]. Výroky v systému se pak člení na jednoduché výroky, které jsou důvodem či pobídkou k nějakému druhu akce – normy, a výroky, které slouží k odvozování norem – hypotézy. Normy lze obrazně uspořádat do tvaru komolé pyramidy, kde vrchol tvoří normy, které jsou obecné a nekonkrétní, které již nelze z ničeho odvodit a které byly postulovány intuitivně. Tyto základní normy jsou dále za pomocí hypotéz zpřesňovány odvozením. Odvození ovšem podle Naesse nemusí nutně snižovat etickou hodnotu normy. Naess dále dělí normy na ryzí, které platí bez ohledu na cíle a prostředky, a pomocné, které slouží jako prostředek k dosažení předešlých. Pro environmentální hnutí je výhodné, aby pomocných norem bylo co nejméně[2].
Ekosofie T
Coby příklad může posloužit Naessova vlastní ekosofie. Svůj filosofický systém nazývá Naess ekosofií T (písmeno T upomíná na Tvergastein, horský srub, kde Naess na své filosofii pracoval) Klíčovým pojemem ekosofie T je Seberealizace (uváděno i jako Sebe-realizace), a to taková seberealizace, která není pouhou realizací omezeného ega (seberealizací s malým s), nýbrž realizací univerzálního Já (Naess používá též výraz átman). Pro ni je podstatné pochopení zásadní souvislosti sebe s okolním světem[1][2].
- Zákládními normami a hypotézami ekosofie T jsou
- N1 (první norma): Seberealizace!
- H1(první hypotéza): Čím vyšší Seberealizace kdokoliv dosáhne, tím více a hlouběji se stotožní s ostaními
- H2: Čím vyšší Seberealizace kdokoliv dosáhne, tím více bude její další prohlubování záviset na seberealizaci ostatních.
- H3: Naprostá Seberealizace kohokoliv závisí na Seberealizaci všech ostatních
Odtud odvozuje kupříkladu N2: Seberealizace všech živých bytostí!, N4: Komplexnost života! , N7: Místní autonomie! nebo N9: Zrušení třídní společnosti! atd.[2]
Někteří - ne však všichni - z autorů rozvíjejících podle Naessova vzoru vlastní ekosofie přijali i Naessovu základní tezi Seberealizace širšího ekologického Já. Pro takové ekosofie zavádí Fox[3] pojem ekosofie transpersonální.
Témata
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 KOHÁK, E. 'Zelená svatozář.' Praha: Slon, 2000 ISBN 80-85850-86-9 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „koh“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 NAESS, A. 'Ekologie, pospolitost a životní styl.' Tulčík: Abies, 1993 ISBN 80-88699-09-6
Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „naess“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 3,0 3,1 DRENGSON, A. An ecophilosophy approach, the deep ecology movement and diverse ecosophies. 'Trumpeter: The Journal of Ecosophy' 1997. vol. 14, no. 3, s. 101 – 111 Dostupný z WWW <http://trumpeter.athabascau.ca/index.php/trumpet/article/view/213/295>
Odkazy
Externí odkazy
heslo 'Ecosophy' v anglické Wikipedii
heslo 'Arne Naess' v anglické Wikipedii
The trumpeter: journal of ecosophy. Athabasca university press, 1983- Dostupný z WWW: <http://trumpeter.athabascau.ca/index.php/trumpet> ISSN 0832-6193 (print)
Související stránky
Literatura
DRENGSON, A. An ecophilosophy approach, the deep ecology movement and diverse ecosophies. 'Trumpeter: The Journal of Ecosophy' 1997. vol. 14, no. 3, s. 101 – 111 Dostupný z WWW <http://trumpeter.athabascau.ca/index.php/trumpet/article/view/213/295>
KOHÁK, E. 'Zelená svatozář.' Praha: Slon, 2000 ISBN 80-85850-86-9
NAESS, A. 'Ekologie, pospolitost a životní styl.' Tulčík: Abies, 1993 ISBN 80-88699-09-6