Světová komise pro životní prostředí a rozvoj: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
World Comission on Environment and Development - WCED | Anglicky ''World Comission on Environment and Development'' - WCED | ||
Komise pracovala tři roky pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtlandové a v roce 1987 vydala závěrečnou zprávu o zhruba třech stech stranách nazvanou [[Naše společná budoucnost]] | Komise pracovala tři roky pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtlandové a v roce 1987 vydala závěrečnou zprávu o zhruba třech stech stranách nazvanou [[Naše společná budoucnost]] | ||
== Výzva komise == | |||
„Jak je možné naplnit potřeby stávající a budoucích generací ve světě, kde aspirace mnoha lidí překračují jejich reálné potřeby, a kde životní šance mnohých jsou zásadně limitovány chudobou a zničením jejich životního prostředí? Úkol vytvořit sociální, politické a ekonomické systémy, které by naše potřeby a přání naplnily, a které jsou současně založeny na rozumných ekologických principech, jsou demokratické a spravedlivé ke stávající a budoucím generacím, je zásadní výzvou. Je to však především úkol pro vzdělávací systémy, které pomohou vytvořit nezbytný lidský potenciál a také pomohou zvýšit odpovědnost. Pro to ovšem učitelé a školy jako takové musí mít představu, co udržitelná budoucnost obnáší – a mít při tom na paměti dynamickou rovnováhu mezi kulturními odlišnostmi a také vznikající globální etiku „vzájemné propojenosti a vzácnosti života“. | |||
[[Kategorie:Dokumenty udržitelného rozvoje]] [[Kategorie:Mezinárodní organizace]] | |||
{{pahýl}} | {{pahýl}} | ||
Verze z 17. 2. 2008, 12:24
Anglicky World Comission on Environment and Development - WCED
Komise pracovala tři roky pod vedením norské ministerské předsedkyně Gro Harlem Brundtlandové a v roce 1987 vydala závěrečnou zprávu o zhruba třech stech stranách nazvanou Naše společná budoucnost
Výzva komise
„Jak je možné naplnit potřeby stávající a budoucích generací ve světě, kde aspirace mnoha lidí překračují jejich reálné potřeby, a kde životní šance mnohých jsou zásadně limitovány chudobou a zničením jejich životního prostředí? Úkol vytvořit sociální, politické a ekonomické systémy, které by naše potřeby a přání naplnily, a které jsou současně založeny na rozumných ekologických principech, jsou demokratické a spravedlivé ke stávající a budoucím generacím, je zásadní výzvou. Je to však především úkol pro vzdělávací systémy, které pomohou vytvořit nezbytný lidský potenciál a také pomohou zvýšit odpovědnost. Pro to ovšem učitelé a školy jako takové musí mít představu, co udržitelná budoucnost obnáší – a mít při tom na paměti dynamickou rovnováhu mezi kulturními odlišnostmi a také vznikající globální etiku „vzájemné propojenosti a vzácnosti života“.
