Makroekologie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[ | '''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]]. | ||
Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w: | Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cs:druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cs:evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cs:Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky"]]. | ||
Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w: | Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cs:společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu. | ||
Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w: | Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cs:environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek (a ne každého jednotlivce); s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena vědeckým poznáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == |
Verze z 13. 5. 2016, 14:12
Makroekologie (anglicky: macroecology) je
Ekocentrismus (anglicky: ecocentrism) je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability ekosystému je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.[1] Jedná se o jeden ze základních postojů environmentální etiky. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním technocentrického a antropocentrického přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních ekosystémů.
Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých druhů, včetně lidí, jako produktů dlouhého evolučního procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - ,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky".
Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých společenstev se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu. Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - biocentrismus. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek (a ne každého jednotlivce); s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena vědeckým poznáním přírody.[2]
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Macroecology na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999
- ↑ http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836
Literatura k dalšímu studiu
- BROWN, James H. Macroecology. Chicago, Ill.: Chicago University Press, ©1995. xiii, 269 s. ISBN 0-226-07615-6.
- GASTON, Kevin J. a BLACKBURN, Tim M. Pattern and process in macroecology. Oxford: Blackwell Science, 2000. xii, 377 s. ISBN 0-632-05653-3.
- BLACKBURN, Tim M., ed. a GASTON, Kevin J., ed. Macroecology: concepts and consequences: the 43rd Annual Symposium of the British Ecological Society, held at the University of Birmingham, 17-10 April 2002. Malden: Blackwell, 2003. xvii, 442 s. ISBN 1-4051-0643-3.