Ekologická utopie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Ekologická utopie''' ''(anglicky: ecological utopia)'' je označení pro popis imaginativního neexistujícího území, které se vyznačuje ideálními (dle představ autora imaginace) harmonickými vztahy mezi lidskou společností, organismy a životním prostředím v rámci popisovaného ekosystému. | '''Ekologická utopie''' ''(anglicky: ecological utopia)'' je označení pro popis imaginativního neexistujícího území, které se vyznačuje ideálními (dle představ autora imaginace) harmonickými vztahy mezi lidskou společností, organismy a životním prostředím v rámci popisovaného ekosystému. | ||
Etymologický původ slova utopie nacházíme v řečině | Etymologický původ slova utopie nacházíme v řečině ''(ú, „ne“ a topos, „místo“ – „neexistující místo“)''<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html</ref>, jeho používání se datuje od vydání (1516) stejnojmenné knihy [[w:cz: Thomas More|Thomase Mora]]. Žánr je však mnohem starší. Jako první utopické dílo bývá označována Platónova Ústava. Můžeme říci, že pravděpodobně každá utopie v sobě zahrnuje ekologické prvky (zabývá se vztahem společnosti a jejího prostředí), liší se jen míra zájmu, kterou prostředí a ostatním organismům přikládá. Značná část utopických děl klade důraz především na ideální společenské zřízení a nezabývá se podrobně vztahy mezi ním a ostatními abiotickými a biotickými faktory. | ||
Ekologická utopie se tak používá jako název pro ten druh utopie, který akcentuje nové směry interakce mezi společností a přírodou. Tento směr tak v současnosti reaguje zejména na současný dualistický vztah mezi přírodou a společností v západní kultuře, přičemž se ve svých imaginacích ideálního stavu obrací k předprůmyslové společnosti, popř. nachází inspiraci u mimoevropských společenství. | Ekologická utopie se tak používá jako název pro ten druh utopie, který akcentuje nové směry interakce mezi společností a přírodou. Tento směr tak v současnosti reaguje zejména na současný dualistický vztah a rozpor mezi přírodou a společností v západní kultuře, přičemž se ve svých imaginacích ideálního stavu obrací k předprůmyslové společnosti, popř. prvotní pospolitosti nebo nachází inspiraci u mimoevropských společenství. | ||
Mezi protagonisty žánru patří např. americký spisovatel Jack Vance, který ve své novele Rumfuddle<ref>http://www.abebooks.com/Best-Jack-Vance-Rumfuddle-Moon-Moth/7486386999/bd</ref> (1973) nabízí zajímavou fikci paralelního časoprostoru, kde popisuje kontrast mezi zemí v její původní nezničené formě, tak její opak v podobě zdevastované krajiny. Snění o ''zelenější budoucnosti'' a představa ideálního (nebo aslespoň lepšího) stavu a snaha o jeho dosažení je pak příčinou vzniku environmentálních hnutí, filozofií i zelených politických stran. | |||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
{{wikipedia en|Utopia}} | {{wikipedia en|Utopia}} | ||
Verze z 14. 8. 2014, 23:12
Ekologická utopie (anglicky: ecological utopia) je označení pro popis imaginativního neexistujícího území, které se vyznačuje ideálními (dle představ autora imaginace) harmonickými vztahy mezi lidskou společností, organismy a životním prostředím v rámci popisovaného ekosystému.
Etymologický původ slova utopie nacházíme v řečině (ú, „ne“ a topos, „místo“ – „neexistující místo“)[1], jeho používání se datuje od vydání (1516) stejnojmenné knihy Thomase Mora. Žánr je však mnohem starší. Jako první utopické dílo bývá označována Platónova Ústava. Můžeme říci, že pravděpodobně každá utopie v sobě zahrnuje ekologické prvky (zabývá se vztahem společnosti a jejího prostředí), liší se jen míra zájmu, kterou prostředí a ostatním organismům přikládá. Značná část utopických děl klade důraz především na ideální společenské zřízení a nezabývá se podrobně vztahy mezi ním a ostatními abiotickými a biotickými faktory.
Ekologická utopie se tak používá jako název pro ten druh utopie, který akcentuje nové směry interakce mezi společností a přírodou. Tento směr tak v současnosti reaguje zejména na současný dualistický vztah a rozpor mezi přírodou a společností v západní kultuře, přičemž se ve svých imaginacích ideálního stavu obrací k předprůmyslové společnosti, popř. prvotní pospolitosti nebo nachází inspiraci u mimoevropských společenství.
Mezi protagonisty žánru patří např. americký spisovatel Jack Vance, který ve své novele Rumfuddle[2] (1973) nabízí zajímavou fikci paralelního časoprostoru, kde popisuje kontrast mezi zemí v její původní nezničené formě, tak její opak v podobě zdevastované krajiny. Snění o zelenější budoucnosti a představa ideálního (nebo aslespoň lepšího) stavu a snaha o jeho dosažení je pak příčinou vzniku environmentálních hnutí, filozofií i zelených politických stran.
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Utopia na anglické Wikipedii.
Reference
Literatura k dalšímu studiu
- ECO, Umberto. Dějiny legendárních zemí a míst. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. 480 s. ISBN 978-80-257-0908-5.
- BRADLEY, Karin, ed. a HEDRÉN, Johan, ed. Green utopianism: perspectives, politics and micro-practices. 1st publ. New York: Routledge, 2014. viii, 290 s. Routledge studies in environment, culture, and society; 2. ISBN 978-0-415-81444-7.
- HUBÍKOVÁ, Olga. Utopie pro 21. století?: (antiutopie a ekologická krize, utopie a zelené vize) [rukopis]. Brno: [s.n.], 1998. 125 s.
