Ekoškola: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 70: Řádek 70:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
Kohák, E. Zelená svatozář. Praha, SLON, 2000. ISBN: 80-85850-86-9.
Kohák, E. Zelená svatozář. Praha, SLON, 2000. ISBN: 80-85850-86-9.
[[Kategorie:Studenti PedF]]

Verze z 3. 5. 2010, 15:35

Termín vznikl sloučením slov ekologie – což je odvozeno z řeckého "oikos"(významově domov) a škola – místo určené pro učení.

Ekoškola (Eco-School) je mezinárodní program enviromentální výchovy pro žáky základních a středních škol.

Cílem projektu je učinění několika konkrétních a praktických kroků, které vedou k ekologickému chování osob se školou spjatých (žáci, učitelé, ostatní zaměstnanci školy, rodiče, komunita). Program Ekoškola vede aktéry ke vzájemné spolupráci a tak k dosažení cíle - dovést každodenní chod školy k tomu, aby byl co nejšetrnější k životnímu prostředí.

V rámci tohoto projektu žáci se učí o enviromentálních tématech a usilují o vytvoření školy, která bude šetrná vůči životnímu prostředí. Všichni aktéři školního kolektivu usilují o minimalizaci produkce odpadů, o jejich třídění, o minimalizace spotřeby energií a vody. Cílem programu je také zlepšování životního prostředí v okolí škola a v místní oblasti. Po dosažení určených limitů je škole udělen mezinárodní titul EKOŠKOLA, tím škola získá vlastní logo a vlajku.

V České republice koordinuje tento projekt Sdružení TEREZA.

Metodika

Převzato z: Sdružení TEREZA. Dostupný z WWW <http://www.terezanet.cz>.

Účast v projektu vyžaduje dodržení metodického postupu, který vede k zisku mezinárodního titulu EKOŠKOLA. Tato metodika je společná pro všechny země a školy, které se programu Ekoškola účastní. Má celkem 7 kroků:

krok 1 - založení pracovního týmu Ekoškoly

Založení pracovního týmu je praktickým vyjádřením společného rozhodnutí, že škola bude usilovat o titul Ekoškola a bude se snažit o pozitivní změny ve svém fungování. Členové týmu program Ekoškola koordinují a podílejí se na plnění všech další kroků.

krok 2 - analýza ekologického stavu školy

Analýza ekologického stavu školy je jedním z hlavních kroků, které škola musí uskutečnit, aby mohla být nastartována změna k lepšímu - tedy šetrnějšímu provozu. Žáci mají za úkol zjistit, zaznamenat a zhodnotit současný stav školy v oblastech: odpady, energie, voda a prostředí školy. Důležité je, aby se na analýze co největší měrou podíleli sami žáci za pomoci pracovních listů programu, které si mohou spolu s učiteli upravit pro potřeby konkrétní školy.

krok 3 - plán činností

Plán činností je jádrem programu Ekoškola. Jednotlivé úkoly, které jsou do plánu zahrnuty, mají přímo vycházet z výsledků analýzy ekologického stavu školy. Hlavním cílem při sestavování plánu je ekologizace školy a zlepšení jejího prostředí a okolí. Úkoly by měly být navrženy tak, aby za ně mohli zodpovídat především žáci.

krok 4 - monitorování a vyhodnocování

Proces monitorování a vyhodnocování výsledků dává programu Ekoškola důvěryhodnost. Klade důraz na průběžnou kontrolu, zda škola v programu postupuje směrem k vytčeným cílům a zda se plány naplňují. Myslete na vyhodnocování výsledků již při plánování aktivit.

krok 5 - environmentální výchova ve výuce

Program Ekoškola je založen na tomto principu: témata EV, kterým se žáci věnují ve výuce, by měla ovlivňovat celkové fungování školy. Díky této návaznosti konkrétních činností na teoretické studium přestává být environmentální výchova něčím, o čem se žáci ve škole sice učí, ale brzy to zase zapomenou.

krok 6 - informování a spolupráce

Pracovní tým Ekoškoly by se měl neustále snažit informovat o programu a svých záměrech uvnitř školy i navenek. K tomuto účelu se dají využít nástěnky, školní časopis nebo webové stránky školy. Nejlépe se zviditelníte uspořádáte-li výstavu, celoškolní Den činů nebo napíšete do místního či regionálního tisku. Všechny tyto aktivity škole mohou pomoci při navazování spolupráce s rodiči či jinými možnými podporovateli.

krok 7 - ekokodex

Ekokodex je společným vyznáním hodnot a návodem k ohleduplnému chování k životnímu prostředí pro každého, kdo školu navštěvuje. Ekokodex by měl být výsledkem vyjednávání co možná nejvíce žáků a zaměstnanců školy. Může jít o souhrn konkrétních jednání, činností a zásad, na kterých se všichni dohodli.

Další informace

Pokud škola dosáhne standardu těchto kritérií, nic ji nebrání k tomu, aby získala mezinárodní titul. Tento titul získá škola pouze na omezené období dvou let. Po dvou letech si musí o titul škola zažádat znovu. Ověřuje se, zda škola stále naplňuje určená kritéria.

Program EKOŠKOLA je svým zaměřením v České republice jedinečný. Síť ekologických středisek České republiky Pavučina nabízí školám v oblasti průřezového tématu environmentální výchovy metodickou podporu a pomoc. Součástí této podpory jsou pracovní listy, aktivity, náměty pro činnosti s dětmi v přírodě, atd. Pavučina však projekt EKOŠKOLA nekoordinuje.

Jednotlivá ekologická střediska je možno se žáky navštěvovat o účastnit se jejich různě zaměřených programů, které vedou lektoři středisek. Je možné také absolvovat celou sérii na sebe navazujících ekologických a environmentálních programů. Střediska vzdělávají také učitele – především koordinátory environmentální výchovy ve školách. Tyto kurzy jsou akreditovány.

Témata

Zdroje

  • Eco-Schools - an international programme for environmental education for sustainability [online]. [cit. 2008 - 1 - 24]. Dostupný z WWW: http://www.eco-schools.org
  • Program Ekoškola. Eco-Schools, English version [online]. [cit. 2008 - 1 - 24]. Dostupný z WWW: http://www.ekoskola.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=42&Itemid=75
  • Václavík, M. Rozšíření environmentální výchovy na Základní a mateřské škole Janovice. Unie Comenius: 2007. Operační program rozvoje lidských zdrojů reg. č. p. CZ 04.1.03/3.2.15.2/0201
  • Sdružení TEREZA, Po stopách pražských ekoškol. Sdružení TEREZA: 2008
  • MAREK,L. Ekoškola ZŠ Nad Přehradou. 2006
  • Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP v Praze, 2005.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Kohák, E. Zelená svatozář. Praha, SLON, 2000. ISBN: 80-85850-86-9.