Externality v životním prostředí: Porovnání verzí
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
b) '''negativní externality''' (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné. | b) '''negativní externality''' (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné. | ||
== Literatura == | == Literatura == | ||
Verze z 28. 4. 2010, 20:53
Definice
"Externality představují takový (přímý) vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden subjekt svou výrobní činností ovlivňuje určitým způsobem výrobu či spotřebu (výrobní či spotřební funkci) jiného či jiných subjektů. Typické je, že tato ovlivnění představují vedlejší, nezamýšlený efekt dané činnosti a jde o jednosměrný, neekvivalentní vztah neprocházející trhem."[1]
V souvislosti s životním prostředím hovoříme o externalitách jako o specifickém ekonomickém vztahu, jenž je zapříčiněn volným využíváním některých složek životního prostředí.
Klasifikace externalit
Externality rozlišujeme dle toho, jaká funkce je jimi ovlivněna, na:
a) externality spotřeby - dochází k ovlivnění spotřeby (funkce užitku) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů;
b) externality produkce - dochází k ovlivnění produkce (produkční funkce) daného subjektu spotřebou nebo produkcí jiných subjektů.
Dalším hlediskem klasifikace je hodnocení charakteru dané vazby:
a) pozitivní externality (pozitivní hodnocení) - člověk si nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a zároveň si tuto část výnosů přisvojují jiní;
b) negativní externality (negativní hodnocení) - člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a zároveň část těchto nákladů přenáší na jiné.
Literatura
- ↑ Šauer Petr, Dvořák Antonín a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, ISBN 80-7079-548-4