Koloběh síry: Porovnání verzí
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Koloběh síry == | == Koloběh síry == | ||
Jak už bylo řečeno, je koloběh síry biochemický proces, při kterém dochází k přemněnám síry, jejímu zabudování do organických a anorganických sloučenin a jejich zpětnému uvolňování. V přírodě se síra postupně mění na SO<sub>4</sub><sup>2-</sup>, který mohou využívat rostliny a MO jako zdorj síry nebo kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do své [http://cs.wikipedia.org/wiki/Biomasa biomasy]. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sulfan sulfan] (sirovodík) H<sub>2</sub>S, který se po úniku do atmosféry oxiduje převážně na oxid siřičitý SO<sub>2</sub>. | |||
'''Fáze koloběhu''' | '''Fáze koloběhu''' |
Verze z 3. 9. 2009, 09:17
Koloběh síry zahrnuje biologické i chemické děje, na kterých se podílejí mikroorganismy, rostilny i živočichové. Dále se na koloběhu síry podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a ve vodě.
Síra v životním prostředí
Síra se v životním prostředí vyskytuje v několika podobách a to převážně jako čistá síra, ve vormě síranů (síranový anion SO42-) a sulfidů (S2-). Největší zásobárnou síry je oceán, kde se (v různých sloučeninách) vyskytuje v horninách a do životního prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je také součástí organismů (organicky vázaná síra), v nichž se podílí na stavbě bílkovin, enzymů a dalších organických látek. Dále se do životního prostředí dostává spalováním fosilních paliv.
Koloběh síry
Jak už bylo řečeno, je koloběh síry biochemický proces, při kterém dochází k přemněnám síry, jejímu zabudování do organických a anorganických sloučenin a jejich zpětnému uvolňování. V přírodě se síra postupně mění na SO42-, který mohou využívat rostliny a MO jako zdorj síry nebo kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do své biomasy. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan (sirovodík) H2S, který se po úniku do atmosféry oxiduje převážně na oxid siřičitý SO2.
Fáze koloběhu
Atmosféra
V atmosféře (Atmosféra) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3, který vzniká oxidací H2S.
2H2S + 3O2 = 2SO2 + 2H2O
2SO2 + O2 = 2SO3
SO3 v atmosféře reaguje s vodou a zpět do vody a půdy se dostává ve srážkcách v podobě kyseliny sírové H2SO4 .
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace (spalovací procesy).
Voda a půda
Voda a půda obsahuje (disociovaný) síranový aniont SO42-, který je v této podobě přístupný rostlinám a mikroorganismům (MO).
Rostliny a MO redukují SO42- na R – SH skupinu (organická síra).
Po rozkladu těl se organicky vázaná síra uvolňuje zpět do prostředí, kde podléhá mineralizaci a vzniká H2S podle následují cí rovnice:
Sorg + 2H+ + 2e- = H2S
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek (Anaerobní podmínky) probíhá mikrobiální rozklad fermentace.
Některé MO za anaerobních podmínek využívají k dýchání SO42- a tím ho redukují na plynný H2S.
Vzniklý H2S
1. uniká do atmosféry jako plynná sloučenina .
2. je navázán do anorganické sloučeniny pyrit.
3. se oxiduje na S a dále na SO42- v procesu fotosyntézy chemolitotrofními bakteriemi.
2H2S + O2 = 2S + 2H2O + energie
Síra v atmosféře
Přirozený obsah síry v tělech fosilních rostlin a živočichů je jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je např. uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv se síra v podobě oxidu siřičitého dostává do koloběhu v životním prostředí.
Síra se z atmosféry na zemský povrch dostává mokrým spadem - Atmosferická depozice. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.
Sirné bakterie
"Za mineralizaci [síry] zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze [...] využívají sulfan." [1]
Zdroje
Odkazy
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013
Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm
Související stránky
Externí odkazy
- Autotrofie
- Oxid siřičitý na české Wikipedii
- Sulfur dioxide na anglické Wikipedii
- Síra na české Wikipedii
- Síra na anglické Wikipedii
Koloběhy - biogeochemické cykly |
---|
Koloběh uhlíku - Koloběh vodíku - Koloběh dusíku |
Koloběh kyslíku - Koloběh fosforu - Koloběh síry - Koloběh vody - Antropogenní cykly škodlivých látek |
Literatura
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha