Osoby se sníženou mobilitou: Porovnání verzí
(→Odkazy) |
m (+okno pasdel) |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
[[Kategorie:Společenské dopady dopravy]] | [[Kategorie:Společenské dopady dopravy]] | ||
{{pasdel}} | |||
Verze z 2. 10. 2008, 13:13
Osoby se sníženou mobilitou jsou ty, které se ve svém prostředí, včetně dopravního, setkávají s překážkami, jež jim brání v plné a aktivní účasti na občanském životě. Mohou sem patřit lidé s postižením, jež může být dlouhodobé či dočasné, mentální, smyslové, komunikační nebo tělesné, viditelné či skryté[1]. Další specifickou skupinu představují děti a mládež, které mohou využívat motorovou dopravu pouze jako pasažéři, ale i při pohybu na komunikacích je jim třeba věnovat zvláštní pozornost[2]. Děti a mládež podnikají cca 15–20 % všech cest. Všechny tyto zmíněné skupiny osob často nemohou či nechtějí používat automobil. Navíc mohou vyžadovat speciální úpravu dopravních prostředků (nízkopodlažní vozidla, informace o jízdních řádech v Braillově písmu atd.).
Pro skupiny občanů se zvláštními požadavky na mobilitu se rozvíjí na národní i evropské úrovni řada programů. Např. v rámci programu COST probíhaly dvě akce zaměřené na dostupnost služeb cestujícím – jedna na železniční systémy a druhá na dálkové autobusy. V rámci Akce 335[3] vyšly příručky pro cestující o dostupnosti železničních systémů pro osoby se sníženou mobilitou. Jako výstup Akce 349 byla vypracována závěrečná vědecká zpráva “Dostupnost dálkových autobusů pro občany se sníženou mobilitou”[4]. Řada organizací zase rozvíjí programy pro školy Bezpečné cesty do škol. V Evropě s tímto programem přišla jako první nezisková organizace Sustrans (o programu více viz [1]).
Osoby se sníženou mobilitou – statistiky
Přibližně 44,6 milionu osob ve státech EU25 ve věku 16–64 let má dlouhodobý (6 měsíců a více) zdravotní problém nebo postižení; to je cca. 16 % všech obyvatel v produktivním věku. Mezi invaliditou a vzrůstajícím věkem je silná korelace. V roce 2002 hlásilo dlouhodobý zdravotní problém nebo postižení téměř 30 % občanů ve věku 55–64 let[4]. Očekává se, že podíl starších osob v zemích EU15 ze současných 21 % poroste na 31 % v roce 2020 a 34 % v roce 2050. Počet osob starších 80 let má z dnešních 4 % do roku 2050 vzrůst na 10 %. Starší občané tedy budou tvořit větší část populace – avšak v lepším zdravotním stavu než jsou starší lidé v současnosti. Vezmeme-li v úvahu i doprovázející osoby a lidi bez postižení s dočasně omezenou mobilitou (např. mladé rodiče s dětskými kočárky nebo zavazadly), uvidíme, že problém dostupnosti se již dnes dotýká 35–40 % obyvatel EU15 (tj. 179–194 milionů osob). Toto číslo by do roku 2020 mohlo vzrůst na nejméně 200 milionů osob[3].
Zdroje a poznámky
- ↑ EC (2005a): Accessibility of coaches and long distance buses for people with reduced mobility. Final Scientific Report. European Cooperation in the Field of Scientific and Technical Research, COST Action 349, October 2005
- ↑ Což souvisí s rozdílnou pozorností a schopností se soustředit.
- ↑ 3,0 3,1 EC (1999): Passengers’ Accessibility of Heavy Rail Systems. Final Report of the Action 335, European Commission, Directorate General Transport
- ↑ 4,0 4,1 EC (2005b): Communication from the Commission: Situation of disabled people in the enlarged European Union: the European Action Plan 2006-2007; COM(2005) 604 final, Brussels