Globální správa

Globální správa je tak především procesem politické koordinace, spíše než hierarchicky vystavěným systémem institucí. Tato koordinace se odehrává na mnoha různých úrovních zároveň. V tomto procesu jsou úkoly, jako jsou implementace nadnárodních pravidel a management problémů, které přesahují národní hranice, sdíleny společně vládami národních států a mezivládními i nadnárodními (soukromými i veřejnými) institucemi. Cílem tohoto procesu je realizace společných cílů na globální úrovni, přičemž definování těchto cílů je součástí permanentního dialogu, jehož součástí jsou všichni jmenovaní aktéři.

V pohledu na globální správu zásadní existují ovšem rozdíly mezi internacionalisty, globalisty a trasformacionalisty (McGrew, 2004):

Internacionalisté tvrdí, že navzdory vzniku novým forem správy a nadnárodnímu dialogu je hlavním motorem globální správy tzv. hegemonická správa, kterou vykonává ve světovém měřítku jedna nebo několik největších mocností. Tento pohled je zcela v souladu s internacionalistickým názorem, že národní státy zůstávají i v procesu ekonomické a technologické globalizace hlavními aktéry. V tomto modelu pak hlavní roli v globální správě hrají nejmocnější státy, které mohou, když chtějí, obejít i nejvlivnější mezivládní instituce, jako je třeba OSN, a prosadit svou vůli.

Globalisté vidí proces globalizace především jako nadvládu globálního trhu. Ten podle nich dnes diktuje i těm nejmocnějším státům. Pokud bychom to vyjádřili v podobě určité karikatury, pak v globalistickém vidění světa globálně vládne a základní pravidla určuje poměrně malá, privilegovaná skupina „světové buržoazie“, která prosazuje globální kapitalismus.

Transformacionalisté uznávají důležitost jak mocných států, tak nadnárodního kapitálu, ale zároveň tvrdí, že dochází k zásadním změnám ve strukturách světové správy, tak jak se prosazuje stále větší množství aktérů, kteří působí – bez existence zjevného globálního centra – na mnoha úrovních, na kterých se vede permanentní globální diskurs. Zatímco internacionalisté a globalisté zdůrazňují určitý typ determinismu, transformacionalisté kladou důraz na reflexivnost – tedy na hledání stále nových modelů globální správy v kontextu kritiky nedostatečnosti těch současných. Na rozdíl od obou dalších pohledů, které zdůrazňují existující struktury, transformacionalisté zdůrazňují proces.

Zdroje

• Pehe, J. Globální řízení a globální správa (síťová řízení a horizontální alternativy) In:: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 123–132. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
• McGrew, Anthony (2004) In: David Held (editor). A Globalizing World? Culture, Economics, Politics. London: Routlege, str. 128–167.
• Slaughter, Anne-Marie (2004). A New World Order, Princeton University Press, 2004, str. 131–162.