Frankofonie: Porovnání verzí
(Nová stránka: Francouzský „Commonwealth“ se nazývá La Francophonie. Frankofonie byla založena v roce 1970 a dnes, podle oficiálních údajů, sdružuje 53 států a 10 pozorovatelů (je...) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolupráce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu. | Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolupráce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu. | ||
== Zdroje == | |||
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 74. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. | |||
{{licence cc|Romancov, Michael}} | |||
[[kategorie:globalizace]] |
Verze z 12. 2. 2008, 11:40
Francouzský „Commonwealth“ se nazývá La Francophonie. Frankofonie byla založena v roce 1970 a dnes, podle oficiálních údajů, sdružuje 53 států a 10 pozorovatelů (jedním z nich je i Česká republika). Tyto počty je třeba brát se značnou rezervou, neboť například Belgie je zastoupena dvakrát: jednou jako stát, jednou jako tzv. francouzské jazykové společenství (po federalizaci v roce 1993 se Belgie, mimo jiné, dělí i na tři jazyková společenství), to samé pak platí pro Kanadu, která je zastoupena hned třikrát: jako stát, a samostatně pak provincie Quebec a New Brunswick. Za tímto velmi kreativním přístupem při vykazování členské základny je především nutno vidět zoufalou snahu Francie udržet se v postavení globálně respektované mocnosti.
Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolupráce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu.
Zdroje
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 74. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.