Ekofeminismus: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Ekofeminismus''' (''anglicky: ecofeminism'') je směr v rámci [[w:cz: feminismus|feminismu]], který poukazuje na analogie mezi diskriminací ženy a přírody v současné [[w:cz: západní kultura|západní kultuře]], snaží se o vedení celospolečenského diskurzu na toto téma a vytvoření harmonické společnosti, které bude vnímat obě pohlaví i přírodu jako rovnocenné složky [[biosféra|globálního ekosystému]].
'''Ekofeminismus''' (''anglicky: ecofeminism'') je směr v rámci [[w:cz: feminismus|feminismu]], který poukazuje na analogie mezi diskriminací ženy a přírody v současné [[w:cz: západní kultura|západní kultuře]], snaží se o vedení diskurzu na toto téma (mezi odbornou i širokou veřejností) a přispění k vytváření harmonické společnosti, která bude vnímat obě pohlaví - i další přírodní složky - jako rovnocenné součásti [[biosféra|globálního ekosystému]].


, který nachází souvislost mezi útiskem žen a vykořisťováním přírody a snaží se o znovuvytvoření rovnováhy mezi člověkem a přírodou. Toto hnutí vzniklo současně s nárůstem feministického a environmentálního hnutí 60. a 70. let. Myšlenky a vnímání obou těchto hnutí ovlivnilo ženy, které nacházely paralely mezi způsobem, jakým se nahlíží na přírodu a na ženy.
Pravděpodobně poprvé použila tento termín francouzská feministka a spisovatelka Françoise d'Eaubonne ve své knize Feminismus nebo smrt (''Le Féminisme ou la Mort''), která vyšla v roce 1974. Počátky ekofeministického hnutí je ale možno nalézt již v [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálním obrození]] probíhajícím v šedesátých a sedmdesátých letech v USA (vznik feminimu je ještě mnohem staršího data). Obecně je možné říci, že environmentální hnutí bylo s tím feministickým provázáno od samého začátku, nejen personálně ale především přesvědčením. Spojoval je boj proti tisíciletému [[w:cz patriarchát|patriarchálnímu]] útisku nejen ženy a přírody, ale i všeho slabšího, co se dalo ovládnout a využívat (''sociálně slabší, méně rozvinuté společnosti...'').
 
 
je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability ekosystému je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999</ref>
 
Na začátku etablování ekocentrického přístupu stála kniha amerického ekologa Aldo Leopolda: [[w:cz: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky]].


Ekofeminismu se ve většině západních zemí podařilo otevřít celospolečenský dialog na jím požadovaná témata. Po celém světě vznikají katedry ženských (''Women's studies'') a genderových studií (''gender studies''), která se kromě klasické feministické problematiky orientují i na environmentální problémy (V ČR např. Katedra genderových studií na FHS UK<ref>http://gender.fhs.cuni.cz/</ref>. Ekofeminismus má také podporu v mnoha organizacích vznikajících v rámci [[w:cz: občanská společnost|občanské společnosti]] (''V ČR např. NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ<ref> http://nesehnuti.cz/</ref> a většina dalších environmentálních či feministických organizací''). V současné době se zájem ekofeminismu orientuje také více na obranu práv zvířat, vznikl vegetariánský ekofeminismus (''vegetarian ecofeminism''), který deklaruje nutnost pohlížet na jednotlivé živočichy jako rovnocenné člověku (''a nevyužívat je pro jeho potřebu''), paradigmaticky má tento směr blízko k [[w:cz: biocentrismus|biocentrismu]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 20. 4. 2014, 11:15

Ekofeminismus (anglicky: ecofeminism) je směr v rámci feminismu, který poukazuje na analogie mezi diskriminací ženy a přírody v současné západní kultuře, snaží se o vedení diskurzu na toto téma (mezi odbornou i širokou veřejností) a přispění k vytváření harmonické společnosti, která bude vnímat obě pohlaví - i další přírodní složky - jako rovnocenné součásti globálního ekosystému.

Pravděpodobně poprvé použila tento termín francouzská feministka a spisovatelka Françoise d'Eaubonne ve své knize Feminismus nebo smrt (Le Féminisme ou la Mort), která vyšla v roce 1974. Počátky ekofeministického hnutí je ale možno nalézt již v environmentálním obrození probíhajícím v šedesátých a sedmdesátých letech v USA (vznik feminimu je ještě mnohem staršího data). Obecně je možné říci, že environmentální hnutí bylo s tím feministickým provázáno od samého začátku, nejen personálně ale především přesvědčením. Spojoval je boj proti tisíciletému patriarchálnímu útisku nejen ženy a přírody, ale i všeho slabšího, co se dalo ovládnout a využívat (sociálně slabší, méně rozvinuté společnosti...).

Ekofeminismu se ve většině západních zemí podařilo otevřít celospolečenský dialog na jím požadovaná témata. Po celém světě vznikají katedry ženských (Women's studies) a genderových studií (gender studies), která se kromě klasické feministické problematiky orientují i na environmentální problémy (V ČR např. Katedra genderových studií na FHS UK[1]. Ekofeminismus má také podporu v mnoha organizacích vznikajících v rámci občanské společnosti (V ČR např. NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ[2] a většina dalších environmentálních či feministických organizací). V současné době se zájem ekofeminismu orientuje také více na obranu práv zvířat, vznikl vegetariánský ekofeminismus (vegetarian ecofeminism), který deklaruje nutnost pohlížet na jednotlivé živočichy jako rovnocenné člověku (a nevyužívat je pro jeho potřebu), paradigmaticky má tento směr blízko k biocentrismu.

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecofeminism na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura k dalšímu studiu

  • ADAMS, Carol J., ed. Ecofeminism and the sacred. New York: Continuum, ©1993. xii,340 s. ISBN 0-8264-0667-X.
  • BAGLEY, Kate, ed. a MCINTOSH, Kathleen, ed. Women's Studies in Religion: a multicultural reader. 1st ed. New Jersey: Pearson Prentice Hall, 2007. 242 s. ISBN 0-13-110831-X.
  • BROTÁNKOVÁ, Klára. Ekofeminismus: reflexivní kritika vybraných textů [rukopis]. Brno, 2002. 33 l.
  • CODE, Lorraine. Ecological thinking: the politics of epistemic location. Oxford: Oxford University Press, 2006. 322 s. Studies in feminist philosophy. ISBN 978-0-19-515944-8.
  • LIŠKOVÁ, Kateřina. Perspektivy ekofeminismu [rukopis]. Brno: [s.n.], 1998. 74 s.
  • MIES, Maria. Ecofeminism. Halifax: Fernwood, 2001. 328 s. ISBN 1-895686-28-8.
  • MURPHY, Patrick D. Literature, nature, and other: ecofeminist critiques. New York: State University of New York, ©1995. xiv, 221 s. ISBN 0-7914-2278-X.
  • PLUMWOOD, Val. Feminism and the Mastery of Nature. 1. Ed. London: Routledge, 1993. 239 s. Opening out. Feminism for Today. ISBN 0-415-06810-X.
  • SALLEH, Ariel. Ecofeminism as politics: nature, Marx, and the postmodern. London: Zed Books, 1997. xv, 208 s. ISBN 1-85649-399-7.
  • VRÁBLÍKOVÁ, Martina. Ekofeminismus [rukopis]. 1996. 73 s.
  • WARREN, J. Karen. Ecofeminism: women, culture, nature. 1. vyd. Indiana: Indian University Press, 1997. 453 s. ISBN 0-253-33031-9.
  • ZIMMERMAN, Michael E. Contesting Earth's future: radical ecology and postmodernity. Berkeley: University of California Press, 1994. x, 447 s. ISBN 0-520-20907-9.

Externí odkazy