Ekologické myšlení: Porovnání verzí

Verze z 17. 4. 2014, 18:24

Ekologické myšlení či také environmentálně šetrné myšlení (anlicky: ecological thinking či sustainable thinking) je takový způsob myšlení, který důsledně bere v úvahu vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a ději v životním prostředí, mezi člověkem a jeho životním prostředím - nikoliv však z hlediska krátkodobého prospěchu člověka, nýbrž z hlediska stability ekosystémů a dlouhodobého vývoje těchto vztahů.^[1] Ekologické myšlení vede k domýšlení důsledků veškerých lidských zásahů do přírodního prostředí, k praktickému využívání ekologických poznatků a vztahů, hovoříme také o tzv. asociačním myšlení (myšlení v souvislostech).

Důležitým předpokladem pro ekologické vnímání sociokulturní reality je nejen kvalitní vzdělání environmentální ale i všeobecné (a jeho průběžné celoživotní rozšiřování), spojené se zájmem o okolní prostředí. Klíčové je pak správné chápání časoprostorových souvislostí (dobrá znalost historie umožňuje správnou interpretaci současného stavu a vytváření scenářů budoucích možností vývoje). Příkladem nesprávného chápání vzájemné interakce mezi jednotlivými jevy je např. nadměrná těžební činnost, nezohledňující širší ekosystémové souvislosti (modelovou ukázkou nezodpovědného přístupu je nadměrné těžení fosfátů na ostrově Nauru, které zapříčinilo ekologickou devastaci ostrova a s ním spojené zhroucení nauruské ekonomiky. Naopak zodpovědná těžba dřeva, spojené s důkladnou obnovou a udržováním lesního ekosystému, je vhodnou aplikací environmentálně šetrného myšlení, neboť zabraňuje erozi půdy, zachovává útočiště pro různé živočichy a poskytuje celou řadu dalších ekosystémových služeb. Tennto způsob myšlení je vhodné aplikovat nejen v dlouhodobých plánovacích procesech ale i v každodenním životě (ve vztazích k přírodnímu i sociálnímu prostředí).

Ekologické myšlení - a s ním spojené jednání - pak je nezbytným předpokladem pro trvale udržitelný rozvoj společnosti a v praktické každodenní realitě udržitelný a šťastný způsob života pro ekologicky myslícího člověka i jeho okolí.

Reference

↑ MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.

Použitá literatura

MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.

Literatura k dalšímu studiu problematiky

BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
ECKERSLEY, Robyn. Environmentalism and political theory: toward an ecocentric approach. 1st ed. London: UCL Press, 1992. xii, 274 s. ISBN 1-85728-020-2.
Ekologické myšlení a výchova v ČR a SRN: sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologisches Bewußtsein und Erziehung in der ČR und in der BRD: Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2002. 80 s. Studia oecologica; sv. 12. ISBN 80-7044-418-5.
MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.
RŮŽIČKOVÁ, Dora, ed. Ekologické myšlení pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 108 s. Pedagogika v praxi. Sborníky. ISBN 978-80-244-3173-4.
BARTOŠ, Michal a BĚLOHRADSKÝ, Václav. Krajinou pochybností: [sborník úvah z Ekologických dnů Olomouc v letech 2005 a 2006]. 1. vyd. Nymburk: O.P.S., 2007. 295 s. ISBN 978-80-903773-4-9.
PAVLIČÍKOVÁ, Helena, ed. Výzvy dneška pro výchovu k občanství II.: výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, environmentální výchova. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2006. 148 s. ISBN 80-7040-897-9.

Externí odkazy

[1] MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Ekologické myšlení''' či také '''environmentálně šetrné myšlení''' (anlicky: ''ecological thinking'' či ''sustainable thinking'') je takový způsob myšlení, který důsledně bere v úvahu vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a ději v [[w:cz: životní prostředí|životním prostředí]], mezi člověkem a jeho životním prostředím - nikoliv však z hlediska krátkodobého prospěchu člověka, nýbrž z hlediska stability [[w:cz: ekosystém|ekosystémů]] a dlouhodobého vývoje těchto vztahů.<ref>MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3.</ref> Ekologické myšlení vede k domýšlení důsledků veškerých lidských zásahů do přírodního prostředí, k praktickému využívání ekologických poznatků a vztahů, hovoříme také o tzv. ''asociačním myšlení'' (myšlení v souvislostech).
+Důležitým předpokladem pro ekologické vnímání sociokulturní reality je nejen kvalitní vzdělání [[environmentální vzdělání|environmentální]] ale i všeobecné (a jeho průběžné celoživotní rozšiřování), spojené se zájmem o okolní prostředí. Klíčové je pak správné chápání časoprostorových souvislostí (dobrá znalost historie umožňuje správnou interpretaci současného stavu a vytváření scenářů budoucích možností vývoje). Příkladem nesprávného chápání vzájemné interakce mezi jednotlivými jevy je např. nadměrná těžební činnost, nezohledňující širší ekosystémové souvislosti (modelovou ukázkou nezodpovědného přístupu je nadměrné těžení fosfátů na ostrově Nauru, které zapříčinilo [[w:cz: Nauru|ekologickou devastaci ostrova]] a s ním spojené zhroucení nauruské ekonomiky. Naopak zodpovědná těžba dřeva, spojené s důkladnou obnovou a udržováním lesního ekosystému, je vhodnou aplikací environmentálně šetrného myšlení, neboť zabraňuje erozi půdy, zachovává útočiště pro různé živočichy a poskytuje celou řadu dalších [[ekosystémové služby|ekosystémových služeb]]. Tennto způsob myšlení je vhodné aplikovat nejen v dlouhodobých plánovacích procesech ale i v každodenním životě (ve vztazích k přírodnímu i sociálnímu prostředí).
+Ekologické myšlení - a s ním spojené jednání - pak je nezbytným předpokladem pro [[Udržitelný rozvoj|trvale udržitelný rozvoj]] společnosti a v praktické každodenní realitě [[udržitelný způsob života|udržitelný a šťastný způsob života]] pro ekologicky myslícího člověka i jeho okolí.
-Např. solení silnic je projevem neekologického přístupu, neboť
-dochází k poškození vegetace, zasolování půd a ohrožováI')í vodních .
-zdrojů. Naopak -ponechání pásů zeleněvpolích,na svazíchje zhlediska ekologického'
-vhodným jednáním, nebo( zabraňuje erozipůdy, zachovává Útočiště pro drobné živoči~
-chy i planě rostoucí rostliny, je přirozeným BIOKORIDOREM apod. Je zapotřebí ekologicky
-nejen myslet, ale také důsledně ekologicky jednat v zaměstnánU v soukromí.
 == Reference ==