Vliv ledního hokeje na životní prostředí: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 53: Řádek 53:


{{FTVS|Denní studium 2020|J.J.:Vliv ledního hokeje na životní prostředí}}
{{FTVS|Denní studium 2020|J.J.:Vliv ledního hokeje na životní prostředí}}
[[Kategorie:Lední sporty]]

Aktuální verze z 31. 1. 2022, 14:26

Při hodnocení vlivu ledního hokeje na životní prostředí je brát v úvahu nejen prostory, které jsou pro tento sport potřeba, ale zároveň i výrobu výstroje, nástrojů a pomůcek.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Jedním z největších problémů, který ovšem není vázán pouze na tento sport, je automobilová doprava. Jen když se podíváme na průměrnou návštěvnost třech nejvyšších tuzemských soutěží, dostáváme průměr 7 700[1] diváků na jedno utkání, přičemž jen omezené množství z nich používá k přepravě na zimní stadion MHD. Pokud bychom počítali s tím, že na tato utkání dorazí pouhá 1/8 diváků vozem (to jsme velcí optimisté), dělá to přibližně 28 000 diváků, kteří v jednom kole těchto tří soutěží navštíví zimní stadion osobním automobilem. Tuto problematiku si hokejové kluby uvědomují a snaží se spolupracovat s dopravními podniky na akcích, podporujících dopravu diváku na zimní stadiony pomocí městské hromadné dopravy.  Nastává ovšem další problém a tím je doprava sportovců – především mládeže na tréninky. Stalo se trendem, že se děti na místo tréninku dopravují zásadně osobním automobilem, tzn. při plném naplnění kategorií přibližně 200 dětí denně v jediném klubu (celkový počet klubů s žákovskými kategoriemi v ČR je 152) dělá, i přes odečet klubů na malých vesnicích, kde děti mohou navštěvovat tréninky bez nutnosti vozidla, nebo části dětí, které bydlí v docházkové vzdálenosti, také docela vysoké číslo. Bohužel vzhledem k dnešní pohodlnosti společnosti je řešení tohoto problému obtížné – snad jedině postavit daleko více zimních stadionů, aby byla zajištěna jejich dostupnost, čímž se ovšem dostáváme k dalšímu problému, což je provoz těchto sportovišť.

Provoz zimního stadionu[editovat | editovat zdroj]

Provoz zimního stadionu je závislý na rozsáhlých dodávkách vody a elektrické energie. Dopad spotřeby elektrické energie nelze hodnotit objektivně z důvodu rozmanitých způsobu její výroby na každém zimním stadionu. Například ze studií Finských zimních stadionů vyplývá, že v důsledku používání energii během doby životnosti kluziště se vyskytlo 91 % emisí skleníkových plynů a 74 % emisí způsobujících okyselování životního prostředí.[2]

Hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC), chlorfluoruhlovodíky (CFC), fluorovodíky (HFC), uhlovodíky, amoniak a oxid uhličitý patří mezi hlavní chladiva spojená s většinou zimních stadionů pro výrobu ledu. CFC a HCFC jsou syntetické plyny ničící ozonovou vrstvu. HFC zvyšují skleníkový efekt, stejně jako oxid uhličitý. Navíc, čpavek způsobuje při vdechnutí nevratné poškození dýchacích cest. Uhlovodíky, jako propan a isobutan, jsou zase vysoce hořlavé a často zhoršují tvorbu smogu. Každý z těchto plynů tedy nepříznivě ovlivňuje životní prostředí. Právě čpavek může být používán jako primární chladivo, zároveň se často používá současně se solným roztokem, který nezamrzá a může tedy za velmi nízké teploty udržovat kluziště v chladu. Pokud tato vysoce slaná sekundární tekutina (tzv. solanka) unikne, může způsobit vážné poškození životního prostředí. Podle Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) jsou další škodlivé emise, jako vysoké hladiny oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého, uvolňovány zimními stadiony v důsledku úpravy ledové plochy pomocí rolb. Na webových stránkách EPA je uvedeno: „V uzavřených zimních stadionech je primárním zdrojem obav vzduch, který je kontaminován vypouštěním znečišťujících látek, jako je oxid uhelnatý (CO), oxid dusičitý (NO2) a prachové částice (PM), které pocházejí z rolb.“ Právě dýchací problémy, jako je těžký kašel, bolest na hrudi a plicní edém, mohou být spojeny s vysokou hladinou oxidu dusičitého. Stejná studie EDF se zároveň zaměřuje na rizika, spojené s oxidem uhelnatým, který se uvolňuje z kluziště a zdůrazňuje, že „vysoké hladiny oxidu uhelnatého mohou způsobit bolesti hlavy, závratě, nevolnost a zhoršenou výkonnost. Množství oxidu uhelnatého, které se obvykle vyskytuje na kluzištích, může mít vlivem rychlého dýchání způsobeného bruslením nepříznivé účinky na zdraví.“ Kombinace těchto faktorů může způsobovat zdravotní problémy těm, kteří uzavřené zimní stadiony často navštěvují. Z těchto důvodů hledají provozovatelé alternativy, jako je syntetický led. Syntetický led totiž nevyužívá vodu a jeho údržba nevyžaduje nadměrné množství energie. Kromě toho je použití umělého kluziště možné v režimu 24/7, což mnoho zimních stadionů neumožňuje, právě kvůli vysokým nákladům na údržbu. Syntetický led je složen převážně z polyethylenu o vysoké hustotě. Polyethylen je nejběžnějším plastem na trhu. Kritici se ovšem obávají vlivu mikroplastů na životní prostředí, které by se vlivem bruslení mohly uvolňovat a po čištění kluziště by skončily v odpadu, případně roznášely na vybavení ven, čímž by se mohli dostat do vodních toků, oceánů a znečišťovat životní prostředí. V souladu s touto problematikou mohou být zimní stadiony alespoň prozatím vnímány jako hlavolam udržitelnosti.[3]

Každopádně mnoho hokejových stadionů, ve světě i u nás, již začalo budovat energeticky účinnější chladicí systémy. Například v USA v tomto procesu hraje velmi důležitou roli iniciativa NHL Greener Rinks Initiative. Tato iniciativa byla založena, aby pomohla majitelům a provozovatelům ke snížení emisí, úsporám vody a snížení celkové energie používané na hokejových stadionech, použitím inovativních technologií. Příkladem může být Aréna Bentley ve Walthamu v Massachusetts, která byla otevřena v roce 2018. Kromě využití bezpečnějších chladiv, která jsou pro ozon lepší, byla aréna vybavena solárními panely. Solární panely pokrývají téměř polovinu energetické potřeby arény. Společně s tím byla instalováno LED osvětlení a velká okna. Kluziště byla navíc vyrobena ze dřeva, které bylo odebráno pomocí udržitelných lesnických postupů. Se všemi těmito prvky se Bentley Arena stala nejudržitelnějším a energeticky nejúčinnějším hokejovým stadionem na světě.[4]

Plasty[editovat | editovat zdroj]

Dalším problémem spojeným s plastem je samotné vybavení pro lední hokej – od holderů bruslí přes flašky na pití až k různým pomůckám, využívající se k tréninku. I u diváků můžeme hledat plastové prvky, jako jsou kelímky nebo nástroje využívající k fandění. Všechny tyto prvky jsou však nahraditelné výrobky z jiných materiálů. Samozřejmě nastává zde otázka finanční náročnosti každého řešení, oproti výše uvedeným problémům se ovšem jedná o menší část znečištění.

Rozložení negativního vlivu ledního hokeje ve Finsku.[2]

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Při všech těchto problémech, které je provozováním ledního hokeje možné způsobovat, je však třeba nezapomínat na všechny pozitivní aspekty tohoto sportu na lidský organismus a obecně na člověka, který je jediný způsobilý tyto potíže řešit. Sport obecně výrazně přispívá k psychické pohodě, bez které by bylo pro odborníky velmi obtížné vymýšlet všelijaké inovativní postupy řešení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tipsport ELH-návštěvnost. Hokej.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  2. 2,0 2,1 3.7 vlivy na životní prostředí / manuál IIHF. www.szs.cz [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. Ice rink alternatives and their environmental impact [online]. [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. QURESHI, Annie. Blue and Green Tomorrow [online]. 2019-10-16 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. (anglicky)