Řepka a její dopad na životní prostředí

Řepkové pole

Brukev řepka

Řepka olejná patří do čeledi brukvovitých a v dnešní době je velmi ceněnou a významnou plodinou. Pěstuje se jako jarní nebo ozimá. U nás se nejčastěji řepka objevuje v ozimé formě, naopak v Kanadě nebo v teplých oblastech (Austrálie, Indie,…) je řepka jarní. Řepka má velmi hluboký kořenový systém, lodyha může být 120 až 200 cm vysoká. Květenstvím řepky je hrozen, plodem jsou poté šešule, které obsahují 15–20 semen. Optimální sklizeň je v květnu, kdy má nejvyšší výnos živin.

Původ

Počátek pěstování řepky je vázán na středomoří, u nás se řepka začala objevovat již v 8.–10. století, kdy se semena používala nejčastěji na výrobu olejů na svícení nebo do mýdel. Od roku 1974 se plochy s řepkou začaly velice rychle šířit. Po roce 1900 se řepka začala považovat za energetickou surovinu a po vstupu do EU se odbyt řepky výrazně zvýšil.

Využití

Tato plodina má potravinářské i technické využití, proto je i velmi dobře prodejná. Ze semen se vyrábí jedlé oleje, dělají se z ní různé krmné směsi nebo slouží také jako zelené hnojivo do polí díky velmi hustému kořenovému systému. V chemickém průmyslu se poté zpracovává na biopaliva, která by měla být ekologičtější než ostatní pohonné hmoty. Členské státy EU proto byly při vstupu zavázány, aby do roku 2020 používaly 10 % biopaliv z celkové spotřeby pohonných hmot, poté se číslo zmenšilo na 7 % a nyní se plánuje další snižování, protože používání není natolik ekologické, jak se předpokládalo. Dalším důvodem pro snižování je fakt, že k výrobě 1 000 litrů bionafty je potřeba ideálně 23 litrů nafty na základní činnosti potřebné k pěstování. Za zmínku stojí také fakt, že na litr bionafty se může dokonce spotřebovat až 2 500 litrů vody. Technická řepka se ale nepěstuje jen na bionaftu, vyrábí se z ní také mazací a hydraulické oleje, fermeže, prací prostředky, používá se také v peletách do kotlů, které poté mají větší výhřevnost než dřevo nebo uhlí.

Životní prostředí

V dnešní době je řepka ve středu zájmu občanů i médií, i přesto, že je tato plodina u nás pěstovaná už několik století a je nejvyužívanější evropskou olejninou. V České republice se řepka olejná pěstuje na 17 % orné půdy a je druhou nejpěstovanější plodinou po pšenici. Názory na pěstování řepky se liší. Ze zemědělského hlediska je řepka považována za dobrou meziplodinu nebo předplodinu, navíc se občas i zaorává, to znamená, že obohacuje půdu o organickou hmotu a napomáhá půdě ke snižování eroze. Na druhé straně je řepka velmi náchylná na choroby, které způsobují různí škůdci, kterých může být až 50 druhů, proto je nutné, aby se chemicky často ošetřovala. Chemické postřiky ale znehodnocují půdu, mají vliv na znečišťování podzemních vod a půdy pesticidy a herbicidy, ohrožují zdraví lidí i zvířat. Řepka se považuje za medonosnou rostlinu, proto ji mají rády včely, které ale díky postřikům hynou. Dalším problém při pěstování řepky je obdělávání půdy, kdy se nepoužívá orba a spolu s těžkými stroji způsobuje zhutňování půdy, které poté zabraňuje vsakování vody, což je při dnešním úbytku srážek velmi klíčové.