Praktické náměty k výuce o krajině

Následující aktivity vedou studenty k bližšímu seznámení s krajinou, založenému na přímé zkušenosti obohacené o poznatky z minulosti krajiny, jejího vývoje a z případových studií udržitelného hospodaření.

Mapa

• Najděte mapu zobrazující část krajiny poblíž vašeho bydliště. Území by mělo zahrnovat alespoň část nezastavěné přírody. Dobře poslouží turistická mapa 1:50 000, ale čím větší měřítko, tím lepší (např. 1:10 000).
• Pak zajděte do nejbližšího archívu (okresní, krajský) a vyhledejte historickou mapu téže oblasti. Historické mapy bývají k dispozici tak od poloviny 19. století. Jsou ručně rýsované a sloužily k evidenci vlastnictví pozemků.
• Porovnejte dnešní krajinu s tím, jak vypadala tehdy.
  • Přibyly pevné stavby? Silnice a lesní cesty? Zmizely nějaké potoky? Jestliže ano, tak proč a kam? Jak je to s rozlohou polí, lesů a luk?
  • Kdy a v jaké souvislosti došlo k hlavním proměnám krajiny?
  • Jak hodnotíte současný stav krajiny v porovnání s minulostí? Myslíte, že je současná krajina ekologicky stabilnější než dřív? Která z nich více lahodí vašemu oku a srdci? Která z nich se vám zdá příjemnější k životu a proč?
  • Vyplývají ze současného stavu krajiny nějaká rizika pro kvalitu přírody a životního prostředí?

• Pokud budete mít chuť, pokuste se vyhledat na obecním úřadě (nebo Správě CHKO, jestliže se nacházíte v nějaké chráněné oblasti) také letecký nebo satelitní snímek. Takové zobrazení krajiny má největší vypovídací hodnotu o současném stavu, protože před objektivem fotoaparátu se nic neschová. V místní kronice by se mohly také ukrývat staré ručně kreslené mapy. Hodně nám napovědí o vývoji tváře krajiny.

Chráněné území

• Vyberte v dosažitelné vzdálenosti malou oblast, tak 0,5 km2 nebo ještě méně. Měla by to být přírodní oblast. Může do ní zasahovat i zastavěná plocha nebo pole, ale vždy by měl být alespoň kousek přírodní.
• Toto území nechte prozkoumat skupinkou studentů. Dejte jim na cestu mapu území (třeba kopii turistické mapy). Požádejte je, ať celé území pečlivě projdou – nejenom po cestách. Člověk pozná přírodu nejlépe právě tehdy, když sejde z vyšlapané cesty.
• Svůj průzkum ať zaznamenají – nakreslí mapu a pořídí ilustrace nejzajímavějších míst. (Nejlepší je, pokud je k dispozici digitální fotoaparát – pořízené obrázky jdou pak před celou třídou promítat. Běžné fotografie jsou také dobré.)
• Dejte jim na cestu provázek dlouhý tak, aby jím bylo možno ohraničit cca 15% plochy vybraného území (stejně takový podíl území ČR podléhá nějakému druhu územní ochrany – CHKO, národní park). Ať vyberou ve svém území podle nich přírodně nejcennější oblast, která by byla hodná ochrany, a ať ji vytyčí provázkem. Asi polovina ilustrací by se měla týkat právě této „chráněné oblasti“.
• Na závěr ve třídě uspořádejte přehlídku. Promítejte obrázky vybraných oblastí a nechte členy expedice mluvit o tom, co objevili a zažili. Požádejte je o zhodnocení svého území. Důležité je zeptat se na jejich argumenty, které je vedly k výběru „chráněné oblast“. Pro „chráněnou oblast“ mohou navrhnout i způsob péče.
• Zajímavé může být, pokud totéž území navštíví skupiny dvě. Můžeme pozorovat rozdíly v tom, co je zaujalo a jak svou oblast hodnotí.

Krajina domova a u sousedů

• Vybereme asi patnáct obrázků krajiny. Měly by být od nás i z daleké ciziny. Přirozené části krajiny – např. poušť, prales, ledovec – i člověkem proměněné – město, tovární komplex. Jednou jsme do takové série zařadili i snímek krajiny Marsu.
• Obrázky postupně promítáme a necháme studenty ohodnotit každou krajinu v dotazníku. Mají odhadnout její druhovou rozmanitost (biodiverzitu) a míru lidského vlivu, ale i ”oznámkovat” její estetickou hodnotu a to, do jaké míry by měli chuť v takové krajině žít. Při promítání zatajíme, jaká místa na zemi snímky představují.
• Společné hodnocení je pak spojeno s diskusí – preference řady lidí ve vztahu k jednotlivým krajinám se budou pravděpodobně velmi lišit. Některým se jako místo k životu možná začne líbit Mars, dokonce třeba víc než historické centrum města.