Neformální skupiny států: Porovnání verzí
(→Zdroje) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
*[[Lusofonie]] - Lusofonia | *[[Lusofonie]] - Lusofonia | ||
*[[Společenství nezávislých států]] - SNS | *[[Společenství nezávislých států]] - SNS | ||
*[[APEC]] | *[[wikipedia:cs:APEC|APEC]] | ||
*[[Třídění států v databázi OSN]] | *[[Třídění států v databázi OSN]] | ||
| Řádek 45: | Řádek 45: | ||
Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174. | Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174. | ||
Romancov, | |||
{{licence cc|Romancov, Michael}} | |||
[[kategorie:globalizace]] [[kategorie:Mezinárodní instituce]] | |||
Aktuální verze z 22. 4. 2013, 12:48
Nejdůležitějšími aktéry politické, bezpečnostní, ekonomické či environmentální agendy jak na regionální, tak na globální úrovni, zůstávají státy - ty však přesto považují za vhodné (v některých případech za nutné) spojovat síly. Nejčastější příčinou je poznání, že pro realizaci vytyčeného cíle jsou individuální síly nedostatečné, anebo by jednostranná realizace k zamýšlenému cíli nevedla, protože by vyvolala příliš velkou opozici. Vedle nejrůznějších bilaterálních či multilaterálních mezinárodních smluv, které povětšinou ošetřují pouze parciální záležitosti, dochází ke spojování většího množství aktérů do podoby mezinárodních organizací.
Příklady sdružení států[editovat | editovat zdroj]
- Mezinárodní organizace
- G8 - hlavní organizace států
- Britské společenství národů - Commonwealth
- Frankofonie - La Francophoinie
- Lusofonie - Lusofonia
- Společenství nezávislých států - SNS
- APEC
- Třídění států v databázi OSN
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Summity G7 - historie a dokumenty
- G8 - informační centrum
- World Economic Forum
- WTO
- APEC – http://www.apec.org
- Commonwealth – http://www.direct.gov.uk
- Frankofonie – http://www.francophonie.org
- Lusofonie – http://www.cplp.org
- SNS – http://www.therussiasite.org
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Glassner, M. I. (1996): Political Geogrpahy. New York, Chicago: John Wiley and Sons.
Hnízdo, B. (1995). Mezinárodní perspektivy politických regionů. Praha: ISE.
OSN (2002). Fakta a čísla OSN. New York, Praha: Informační centrum OSN v Praze.
Harlow, V. (1946). Origins and Purpose. A Handbook on the British Commonwealth and Empire. London: His Majesty´s Stationery Office.
Laubach, B., Preuss, U.K., Schneider, J., Stoll, P.T. (2005): Memorandum, The Role of international Law in a globalized World , Heinrich Böll Stiftung.
Malenovský?, J. (1997). Mezinárodní právo veřejné. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity.
Romancov, M. (2002). Politická geografie, In: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, str. 388–420.
Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174.
