Ekocentrum: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m (Nahrazení textu „{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}“ textem „{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}“) |
||
| (Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Ekocentrum''' | '''Ekocentrum''' nebo '''ekologické centrum''' ''(anglicky: ecocenter či ecology center)'' je [[w:cs:instituce|instituce]] zaměřená na podporu, propagaci, vzdělávání a výchovu k environmentálně šetrnému a zodpovědnému přístupu k životu (viz [[Environmentální vzdělání|environmentální vzdělání]]), na ochranu životního prostředí a sdělování informací o [[Udržitelný rozvoj|udržitelném rozvoji]] a jeho aplikaci v praxi ([[Udržitelný způsob života|udržitelný způsob života]]). První Ekocentra vznikají počátkem sedmdesátých let jako reakce na zájem širší veřejnosti o environmentální témata. Mezi první a zároveň nejznámější se řadí ''Ecology Center v Berkeley (1969)<ref>http://ecologycenter.org/bfm/about.html</ref>'', ''Ecology Center Ann Arbor (1970)''<ref>http://www.ecocenter.org/</ref> a ''Canadian Ecology Centre''<ref>http://www.canadianecology.ca/</ref>. | ||
Ekocentra můžeme chápat také jako typ [[ | Ekocentra můžeme chápat také jako typ [[w:cs:komunitní centrum|komunitních center]], jejichž činnost variuje od užších a specializovaných zaměření (vzdělávání mladších dětí, zaměření na určitou složku ochrany [[w:cs:životní prostředí|životního prostředí]]), až po komplexní nabídku poskytující poradenství a služby v mnoha směrech (kromě čistě environmentálních témat se mohou angažovat i v sociální a rodinné problematice). Programy a projekty jednotlivých ekocenter se značně liší (ale v nabídce se často vyskytují: ekologické výukové programy, terénní progamy, školní ekologické projekty, exkurze, rukodělné dílny...)<ref name="ekocentra" /> Portál Ministerstva životního prostředí zaměřený na ekocentra pak definuje předmět jejich činnosti a snahy jako: '',,Učit, vzdělávat a informovat děti a dospělé o jedinečnosti, spletitosti a vzájemné závislosti všech složek životního prostředí. Probouzet to kladné v nás, co umožní životní prostředí uchovat i pro další generace, je jedním z hlavních cílů ekocenter. Ekocentra pracují nejen s dětmi a studenty, ale i se širokou veřejností, pracovníky státní správy a podnikateli."''<ref name="ekocentra">http://www.ekocentra.cz</ref> Na [http://www.ekocentra.cz/ tomto portálu] je možné si ekocentrum vybrat dle regionu, tématu nebo cílové skupiny, pro kterou se hledají vzdělávací programy, aktivity či informace. | ||
První ekocentra se v České republice začala objevovat brzy po roce 1988, souviselo to s celkovým ''ekologickým probouzením'', které mělo podporu nejen širší společnosti ale i v politické sféře. | První ekocentra se v České republice začala objevovat brzy po roce 1988, souviselo to s celkovým ''ekologickým probouzením'', které mělo podporu nejen u širší společnosti ale i v politické sféře. Ekocentra jsou provozována převážně neziskovými organizacemi, které spolu komunikují a vytváří tak prospěšnou síť ''inspirace a spolupráce''. Jedná se o funkční model, který je unikátní nejen ve středoevropském regionu, ale i v zemích EU.<ref name="ekocentra" /> V České republice působí v současné době více než sto ekocenter<ref>http://www.ekocentra.cz/ekocentra/</ref>, jejich seznam s odkazy na webové stránky je uveřejněn [http://www.ekocentra.cz/ekocentra/ zde]. | ||
Ekocentra jsou provozována převážně neziskovými organizacemi, které spolu komunikují a vytváří tak prospěšnou síť inspirace a spolupráce. Jedná se o funkční model, který je unikátní nejen ve středoevropském regionu ale i v zemích EU.<ref | |||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| Řádek 10: | Řádek 9: | ||
=== Reference === | === Reference === | ||
<references /> | <references /> | ||
=== Literatura k dalšímu studiu=== | |||
=== Literatura === | |||
* HRADECKÁ, Irena, ed. Neobyčejnost přirozenosti: dům - krajina - lidé - Sluňákov 1992-2012. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 267 s., [16] l. obr. příl. ISBN 978-80-244-2326-5. | * HRADECKÁ, Irena, ed. Neobyčejnost přirozenosti: dům - krajina - lidé - Sluňákov 1992-2012. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 267 s., [16] l. obr. příl. ISBN 978-80-244-2326-5. | ||
* VADASOVÁ, Tereza, ed. Naše ekocentra. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2013. 50 s. ISBN 978-80-86770-46-8. | * VADASOVÁ, Tereza, ed. Naše ekocentra. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2013. 50 s. ISBN 978-80-86770-46-8. | ||
=== Externí odkazy=== | |||
* [http://www.ekocentra.cz/ ekocentra.cz - Portál Ministerstva životního prostředí zaměřený na ekocentra] | |||
[http://www.ekocentra.cz/ | * [http://www.ekocentra.cz/pdfonline/osobnosti-ekovychovy-pdf/Osobnosti_ekovychovy_publikace_verze_tisk.pdf Osobnosti ekovýchovy] | ||
[http://www. | * [http://www.ekopobyt.cz/ Pobytová střediska ekologické výchovy v České republice] | ||
{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}} | |||
{{MOSUR}} | |||
Aktuální verze z 14. 5. 2016, 06:00
Ekocentrum nebo ekologické centrum (anglicky: ecocenter či ecology center) je instituce zaměřená na podporu, propagaci, vzdělávání a výchovu k environmentálně šetrnému a zodpovědnému přístupu k životu (viz environmentální vzdělání), na ochranu životního prostředí a sdělování informací o udržitelném rozvoji a jeho aplikaci v praxi (udržitelný způsob života). První Ekocentra vznikají počátkem sedmdesátých let jako reakce na zájem širší veřejnosti o environmentální témata. Mezi první a zároveň nejznámější se řadí Ecology Center v Berkeley (1969)[1], Ecology Center Ann Arbor (1970)[2] a Canadian Ecology Centre[3].
Ekocentra můžeme chápat také jako typ komunitních center, jejichž činnost variuje od užších a specializovaných zaměření (vzdělávání mladších dětí, zaměření na určitou složku ochrany životního prostředí), až po komplexní nabídku poskytující poradenství a služby v mnoha směrech (kromě čistě environmentálních témat se mohou angažovat i v sociální a rodinné problematice). Programy a projekty jednotlivých ekocenter se značně liší (ale v nabídce se často vyskytují: ekologické výukové programy, terénní progamy, školní ekologické projekty, exkurze, rukodělné dílny...)[4] Portál Ministerstva životního prostředí zaměřený na ekocentra pak definuje předmět jejich činnosti a snahy jako: ,,Učit, vzdělávat a informovat děti a dospělé o jedinečnosti, spletitosti a vzájemné závislosti všech složek životního prostředí. Probouzet to kladné v nás, co umožní životní prostředí uchovat i pro další generace, je jedním z hlavních cílů ekocenter. Ekocentra pracují nejen s dětmi a studenty, ale i se širokou veřejností, pracovníky státní správy a podnikateli."[4] Na tomto portálu je možné si ekocentrum vybrat dle regionu, tématu nebo cílové skupiny, pro kterou se hledají vzdělávací programy, aktivity či informace.
První ekocentra se v České republice začala objevovat brzy po roce 1988, souviselo to s celkovým ekologickým probouzením, které mělo podporu nejen u širší společnosti ale i v politické sféře. Ekocentra jsou provozována převážně neziskovými organizacemi, které spolu komunikují a vytváří tak prospěšnou síť inspirace a spolupráce. Jedná se o funkční model, který je unikátní nejen ve středoevropském regionu, ale i v zemích EU.[4] V České republice působí v současné době více než sto ekocenter[5], jejich seznam s odkazy na webové stránky je uveřejněn zde.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecology Center na anglické Wikipedii.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]
- HRADECKÁ, Irena, ed. Neobyčejnost přirozenosti: dům - krajina - lidé - Sluňákov 1992-2012. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 267 s., [16] l. obr. příl. ISBN 978-80-244-2326-5.
- VADASOVÁ, Tereza, ed. Naše ekocentra. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2013. 50 s. ISBN 978-80-86770-46-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje
<!dočasně deaktivováno> </noinclude> -->