Rozdvojení trendu

Definice

Decoupling – rozdvojení trendů. Oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu. V souvislosti se stoupající zátěží životního prostředí se v posledních letech dostává do popředí otázka decouplingu nebo rozdvojení trendů. Někteří lidé tvrdí, že pojem „decoupling“ se bude používat tak často jako třeba pojem "globalizace"

Cíl decouplingu

Cílem decouplingu je dosáhnout toho, aby zátěž životního prostředí vyjádřená prostřednictvím vybraného „environmentálního zla“ klesala a ekonomická výkonnost vyjádřená pomocí vybraného „ekonomického dobra“ stoupala. Environmentálním „zlem“ může být velikost vypouštění emisí produkce odpadů, spotřeby surovin a energie, objemy automobilové dopravy a. j. tedy obecně environmentální indikátor vyjadřující zátěž životného prostředí, „ekonomickým dobrem“ bývá nejčastěji indikátor hrubého domácího produktu (HDP), který je zde brán jako indikátor kvality života.

Graf rozdvojení trendů.

Rozdvojení trendů

Rozdvojení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonu je relativní nebo absolutní. Při relativním decouplingu klesá vypouštěné znečištění na jednotku HDP (nebo spotřeba surovin, výkony dopravy atd.), v absolutních hodnotách však vypouštěné znečištění neustále roste. Při absolutním decouplingu dochází k růstu HDP a k absolutnímu poklesu vypouštěného znečištění. Cílem je dosáhnout absolutního decouplingu, protože celková zátěž životního prostředí závisí na absolutních hodnotách vypouštěného znečištění. Environmentální indikátory bývají často uspořádány do formálního rámce OECD (Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj):

„hnací síla – tlak – stav – dopad – odpověď“ (driving force – pressure – state – impact – response), který vyjadřuje kauzální závislost jevů.

Příklad: potřeba zvýšit výkon ocelárny (hnací síla), se odráží na zvýšení spotřeby surovin (uhlí) a také emisi do ovzduší (tlak), což má za důsledek snižování surovin a kvality ovzduší v okolí (stav). Špatná kvalita Ovzduší působí negativně na lidské zdraví (dopad), proto v některých případech dochází k regulaci (odpověď). Mluvíme-li o decouplingu, popisujeme vzájemný vztah mezi indikátory hnacích sil (ekonomické dobro, to co chceme, aby se zvyšovalo) a indikátory tlaku (environmentální zlo). Jedním ze způsobů, jak vyjádřit decoupling, je vynést do jednoho grafu v časové řadě hodnoty indikátoru, který charakterizuje zátěž životního prostředí a časový průběh indikátoru ekonomické výkonnosti. Hodnoty jsou zpravidla indexovány, to znamená, že vybraným veličinám je pro určitý výchozí rok přiřazena hodnota 100 a pro přištý roky se vynáší procentuální změna zaznamenaná oproti této hodnotě. Při tomto vyjádření dobře poznáme, jaký je vývoj obou sledovaných indikátorů, odkdy dochází k decouplingu (nastává výše zmiňované rozevírání nůžek mezi vynesenými křivkami) a je-li decoupling absolutní či relativní.

Koeficient decouplingu

Další způsob, jak vyjádřit oddělení křivek zátěže životního prostředí a ekonomického výkonnosti, je pomocí koeficientu decouplingu (Kd), který je definován:

Kd = 1 – (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) konec období / (Indikátor zátěže ŽP/Indikátor ekonomické výkonnosti) začátek období

K decouplingu dochází tehdy, je-li hodnota Kd větší než 0. Maximální hodnota koeficientu je rovna 1 – v tomto případě dosahuje indikátor zátěže životního prostředí nulové hodnoty. Decoupling je možné vyjádřit také prostřednictvím ekologické efektivity. V takovém případě se do grafu vynese jedna řada hodnot, které vyjadřují časový vývoj podílu indikátoru zátěže životního prostředí a indikátoru ekonomické výkonnosti (tzv. ekologická náročnost), respektive podílu indikátoru ekonomické výkonnosti a indikátoru zátěže životního prostředí (tzv. ekologická produktivita). Tento podíl může být vyjádřen v absolutních hodnotách nebo jako index. Cílem je ukázat, zda klesá ekologická náročnost (či stoupá ekologická produktivita), tedy dochází-li na jednotku HDP k poklesu zátěže životního prostředí. Při tomto vyjádření není patrné, dochází-li k absolutnímu či relativnímu decouplingu, ani jaký je vývoj jednotlivých indikátorů.

Jako indikátor ekonomických hnacích sil je v publikaci OECD nejčastěji používán HDP. Pouze v několika málo případech, kdy je to smysluplné, se jedná o jiný indikátor př. populace, která není připojena na čistírnu odpadních vod je vztahována k celkovému počtu obyvatel a produkce komunálního odpadu ke konečné spotřebě obyvatelstva. Také v případě některých sektorových indikátorů není brán HDP jako celek, ale pouze příslušná hrubá přidaná hodnota.

HDP jako indikátor kvality

Při vyjadřování decouplingu by bylo ideální vztahovat indikátory zátěže životního prostředí k vhodnému indikátoru kvality lidského života. Růst HDP bývá s růstem kvality života ztotožňován, při bližším zkoumání je však v tomto směru často kritizován. Hlavní argumenty této kritiky jsou:

• HDP odráží pouze takovou ekonomickou aktivitu, která je spojena s finančními toky. Nezachycuje tedy převážnou část práce v rodinách a v obcích,nerozlišuje se mezi aktivitami z různých hledisek kladnými nebo zápornými (např. z hlediska přínosu nebo škody na životním prostředí). Na růstu HDP se tak například podílí i odstraňování následků ropných havárií apod.
• HDP započítává stejným způsobem výsledky “nemoci” i její “léčby” (HDP je zvyšován jak prodejem cigaret, tak i léčbou závislosti na nikotinu, protože obojí stojí peníze), cena přírodních zdrojů neodráží jejich skutečnou hodnotu.
• HDP nezapočítává nic z toho, čeho si lidé cení, pokud to není spojeno s finančními toky (volný čas, pohoda atd.).

Na druhou stranu velkou předností HDP je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.

Světová veřejnost se dosud neshodla na konsensuálním indikátoru kvality života, který by bylo vhodné při vyjadřování decouplingu použít. Nejznámější jsou v současnosti:

- Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), který kvantifikuje kvalitu lidského života na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň.

- Index udržitelného ekonomického blahobytu (The Index of Sustainable Economic Welfare – ISEW). Jeho podstata spočívá v tom, že upravuje (snižuje) standardně měřený HDP o vliv nerovností v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu, sociální a environmentální výdaje apod.

Ani jeden ze zmiňovaných indikátorů však dosud nebyl při vyjadřování decouplingu standardně používán, protože buď nejsou k dispozici delší časové řady počítané podle jednotné metodiky nebo byl indikátor vypočítán pouze pro omezený počet zemí.

Eko-efektivnost

Se snahou dosáhnout decouplingu přímo souvisí úsilí o zvyšování eko-efektivity. Základní myšlenka je vyrábět z jednotkového množství materiálů a energie, které vstupují do ekonomické soustavy, více produktů a zajišťovat více služeb, to znamená vyrábět více z méně. Tato problematika byla rozpracována již ve známé knize Faktor 4 od Weizsäckera a Lovinse. Autoři navrhovali zvýšit celkovou eko-efektivitu 4 krát, což znamená vyrábět za stávající materiálové a energetické spotřeby 4 krát více výrobků nebo udržet výrobu na současné úrovni, ale snížit 4 krát spotřebu materiálů a energie. Tento koncept je teoreticky dosažitelný, protože více jak 80 % materiálů, které vstupují do ekonomické soustavy, je již během výroby nebo při procesech souvisejících s výrobou přeměněno na odpadní látky. Řešení je nutné hledat zejména v zavádění nových nízkoodpadových technologií, které umožní snížit nejen produkci tuhých odpadů, ale i emisí do ovzduší a do vody, a budou šetrnější při čerpání přírodních zdrojů (těžba surovin, pěstování Biomasy)

Zdroje

1. ŠAUER, P.: Introduction to Environental Economics and Policy, Praha : Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře,Praha 2007, ISBN 978-80-86709-10-9

2. Kovanda, J., Hák, T., Moldan, B., Christiánová, A., Krčma, M., Ouředníková, K. (2004): Analýza materiálových toků na makroekonomické úrovni s aplikací na mikroekonomickou úroveň
a využití analýzy při rozpracování indikátorů trvale udržitelného rozvoje. Závěrečná zpráva projektu VaV/320/2/03 Ministerstva životního prostředí ČR.

3. Organizace pro Hospodářské spolupráce a rozvoj (OECD) přístup z internetu: www.oecd.org/home/0,2987,en_2649_201185_1_1_1_1_1,00.html

4. ŠAUER, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha : Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4
5. cozp.cuni.cz/COZP-38.html