Enviwiki

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Ochrana přírody a vymezení vztahu člověka k přírodě před první světovou válkou: Porovnání verzí

< Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy‎ | Ochrana přírody a životního prostředí
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
mBez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře vypracovaly V. Tydlitátová a P. Písařová (2007) nebo Ch. Birch a L. Visher (2007) a ve vztahu člověk-strom V. Tydlitátová (2008). Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali E. Kohák (1994/1995) a J. Heller (1994/1995) nebo J. Nečas (2007 a 2008). Také A. Naess se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263 – 271). A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268). U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává Ekologická sekce České křesťanské akademie v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995). A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože „příroda není zeleninový záhon“, a představu, že jí má a může člověk pomáhat považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268).
Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] a P. Písařová (2007)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].</ref> nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)<ref>BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.</ref> a ve vztahu člověk-strom [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] (2008)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V. Stromy ve starozákonní tradici. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa. 246s. ISBN 978-80-86057-47-7.</ref>. Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali [[wikipedia:cs:Erazim Kohák|E. Kohák]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK">ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.</ref> a [[wikipedia:cs:Jan Heller|J. Heller]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK"/> nebo J. Nečas (2007<ref>NEČAS, J. Předvánoční zamyšlení nad hodnotami. [on-line].  Envigogika 2007/3. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2007120007.</ref>a 2008<ref>NEČAS, J. Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj? [on-line]. Envigogika 2008/1. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=jiri-necas-opravdu-chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj-12008&cisloclanku=2008060004.</ref>). Také [[wikipedia:en:Arne Næss|A. Naess]] se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263–271)<ref name="NAESS">NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6</ref>. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává [[wikipedia:cs:Ekologická sekce České křesťanské akademie|Ekologická sekce České křesťanské akademie]] v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)<ref name="ŠPRUNK"/>. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože ''„příroda není zeleninový záhon“'', a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>.
V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například sv. František, sv. Gal, sv. Vincenc nebo Rachel Carsonová, Anna Comstocková, Ding Darling, Jane Goodalová, Aldo Leopold, John Muir (Wilke, 1993: str. 49). A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – Yellownstone).
 
Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý I. Dejmal vyjádřil slovy: “Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“ (Míchal, 1994: str. 73).
V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například [[wikipedia:cs:František z Assisi|sv. František]], sv. Gal, [[wikipedia:cs:Vincenc z Pauly|sv. Vincenc]] nebo [[wikipedia:cs:Rachel Carson|Rachel Carsonová]], [[wikipedia:en:Anna Botsford Comstock|Anna Comstocková]], [[wikipedia:en:Jay Norwood Darling|Ding Darling]], [[wikipedia:cs:Jane Goodallová|Jane Goodallová]], [[wikipedia:en:Aldo Leopold|Aldo Leopold]], [[wikipedia:en:John Muir|John Muir]] (Wilke, 1993: str. 49)<ref>WILKE, RJ. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California: Corwin press, First Printing, 1993. ISBN 0-8039-6370-X.</ref>. A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – [[wikipedia:en:Yellowstone|Yellowstone]]).
 
Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý [[wikipedia:cs:Ivan Dejmal|I. Dejmal]] vyjádřil slovy: ''“Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“'' (Míchal, 1994: str. 73)<ref>MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.</ref>.
==Literatura==
<references/>
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]]
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]]
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}

Aktuální verze z 12. 10. 2009, 08:30

Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly V. Tydlitátová a P. Písařová (2007)[1] nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)[2] a ve vztahu člověk-strom V. Tydlitátová (2008)[3]. Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali E. Kohák (Šprunk,1995)[4] a J. Heller (Šprunk,1995)[4] nebo J. Nečas (2007[5]a 2008[6]). Také A. Naess se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263–271)[7]. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)[7]. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává Ekologická sekce České křesťanské akademie v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)[4]. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože „příroda není zeleninový záhon“, a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)[7].

V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například sv. František, sv. Gal, sv. Vincenc nebo Rachel Carsonová, Anna Comstocková, Ding Darling, Jane Goodallová, Aldo Leopold, John Muir (Wilke, 1993: str. 49)[8]. A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – Yellowstone).

Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý I. Dejmal vyjádřil slovy: “Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“ (Míchal, 1994: str. 73)[9].

LiteraturaEditovat

  1. ↑ TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].
  2. ↑ BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.
  3. ↑ TYDLITÁTOVÁ, V. Stromy ve starozákonní tradici. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa. 246s. ISBN 978-80-86057-47-7.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.
  5. ↑ NEČAS, J. Předvánoční zamyšlení nad hodnotami. [on-line]. Envigogika 2007/3. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2007120007.
  6. ↑ NEČAS, J. Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj? [on-line]. Envigogika 2008/1. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=jiri-necas-opravdu-chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj-12008&cisloclanku=2008060004.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6
  8. ↑ WILKE, RJ. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California: Corwin press, First Printing, 1993. ISBN 0-8039-6370-X.
  9. ↑ MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.
 
Autor(ři): Jančaříková, Kateřina .
Správná citace této stránky dle normy ISO 690-2: Jančaříková, Kateřina . Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Ochrana přírody a vymezení vztahu člověka k přírodě před první světovou válkou [online]. Enviwiki, ; [citováno 24. 11.. 2024 ]. On-line získáno: <https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Z%C3%A1klady_ekologie_a_problematiky_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD_pro_pedagogy/Ochrana_p%C5%99%C3%ADrody_a_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5%99ed%C3%AD/Ochrana_p%C5%99%C3%ADrody_a_vymezen%C3%AD_vztahu_%C4%8Dlov%C4%9Bka_k_p%C5%99%C3%ADrod%C4%9B_p%C5%99ed_prvn%C3%AD_sv%C4%9Btovou_v%C3%A1lkou&oldid=8890>
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Základy_ekologie_a_problematiky_životního_prostředí_pro_pedagogy/Ochrana_přírody_a_životního_prostředí/Ochrana_přírody_a_vymezení_vztahu_člověka_k_přírodě_před_první_světovou_válkou&oldid=8890“