Kořenová čistírna odpadních vod: Porovnání verzí

Kořenová čistírna odpadních vod (KČOV) patří mezi přírodní čístírny, které využívají přirozené biochemické procesy, probíhající ve vodním a mokřadním prostředí, k odstraňování znečišťujících látek z vody. Jedná se tedy o umělý mokřad, což je komplex zvodnělého nebo mělce zaplaveného zemního lože, vegetace, živočichů a vody, který napodobuje přirozené mokřady. Kořenové čistírny tedy využívají samočistící pochody, které probíhají v porézním půdním prostředí za spoluúčasti rostlin.<ref>Sommer, L.: Malé čistírny odpadních vod. MZe ČR, Praha, 1993, 186 str.</ref>

* mokřady s plovoucími rostlinami

* mokřady se submerzními  (ponořenými) rostlinami

* mokřady s emerzními (vynořenými) rostlinami

Jako kořenové čistírny odpadních vod jsou označovány systémy umělých mokřadů s podpovrchovým horizontálním tokem, jejichž  základním principem čištění je horizontální průtok odpadní vody propustným substrátem, kde jsou vysázeny mokřadní rostliny. Samočisticí proces, ke kterému v kořenových čistírnách dochází, je založen na schopnosti bakterií odstraňovat organické znečištění. Význam mokřadních rostlin, vysázených v kořenové čistírně, spočívá především v tom, že jejich kořeny provzdušňují substrát a poskytují tak prostředí pro rozvoj bakterií, odbourávajících organickou hmotu. Kořeny rostlin (zejména rákosu) rovněž vylučují látky, které odstraňují bakterie, indikující fekální znečistění. Touto metodou se odstraňují především rozpuštěné láty, nerozpuštěné látky a s menší účinností také dusíkaté a fosforečné znečištění. Odpadní voda je přiváděna potrubím  tak,  aby rovnoměrně protékala kořenovým ložem, kde dochází k odstraňování znečištění díky kombinaci biologických, chemických a fyzikálních procesů. Na konci kořenového lože je vyčištěná odpadní voda odváděna drénem.<ref>Vymazal, J.: Čištění odpadních vod v kořenových čistírnách. Třeboň, 1995, 146 str.</ref>  

V kořenových čistírnách odpadních vod probíhá pouze biologické čištění, proto je nutné provést mechanické předčištění. V případě nedokonalého předčištění se dostatečně neodstraní nerozpuštěné látky, které mohou následně ucpat vlastní filtrační lože. Pro malé zdroje znečištění (domácnost) lze použít septik nebo sedimentační nádrž a pro větší zdroje (malá obec) je vhodné použít kombinaci česlí a štěrbinové nádrže.

Materiál použitý ve filtračním loži musí být dostatečně propustný, aby nedocházelo k ucpání. Nejčastěji se používá písek, štěrk nebo drcené kamenivo. V rozvodných a sběrných zónách se využívá hrubé kamenivo, kvůli dobrému rozvodu odpadní vody.

Hloubka kořenového lože je volena s ohledem na druh vysázené vegetace. V ČR najdeme nejčastěji 0,6-0,8m hluboké filtrační lože. Filtrační lože bývá od podloží odděleno nepropustnou fólií, aby nedošlo k průsakům. Používá se nejčastěji plastová fólie, která bývá z obou stran kryta geotextilií.

V kořenových čistírnách odpadních vod se nejčastěji využívají mokřadní rostliny, které rychle rostou, vytváří velké množství biomasy a jsou schopny maximálně využít dostupné živiny. Mezi nejčastěji vysazované druhy patří:

* Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris)

Mokřadní rostliny plní v kořenových čistírnách řadu významných funkcí např. zajišťují dostatečné množství kyslíku tak, aby mezi kořeny docházelo k aerobnímu odstraňování organických látek, poskytují dobrý podklad pro růst bakterií a mají i velkou estetickou hodnotu.

Kořenové čistírny odpadních vod se uplatňují zejména při čištění splaškových odpadních vod z jednotlivých domů, skupin domů či menších obcí do 500 až 1000 obyvatel. Doporučená plocha filtračních polí na 1 obyvatele činí 4 až 5 m².  Dále se využívají především na čištění průsaků ze skládek pevného odpadu, odpadních vod z výroby papíru a papíroven ,odpadních vod z jatek a výroby masa a také k odstraňování organického znečištění v zemědělství (živočišná výroba).