Genetické manipulace: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
(→Zdroje) |
||
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
Geneticky modifikované plodiny [online]. 2007 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/rostlinna-vyroba-puda/geneticky-modifikovane-plodiny.html>. | Geneticky modifikované plodiny [online]. 2007 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/rostlinna-vyroba-puda/geneticky-modifikovane-plodiny.html>. | ||
Wikipedie, heslo inzulin [online]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzul%C3%ADn#Hum.C3.A1nn.C3.AD_inzulin> | |||
Obrázek převzat z http://porpax.bio.miami.edu/~cmallery/150/gene/mol_gen.htm | Obrázek převzat z http://porpax.bio.miami.edu/~cmallery/150/gene/mol_gen.htm |
Verze z 27. 11. 2008, 11:15
Geneticá manipulace je cílený zásah do dědičné informace vybraného organismu – bakterie, rostliny, živočicha.
Vědci nejprve izolují určitý gen, který vyjmou z buňky, upraví ho a přenesou do jiného živého organismu. Tím získají tyto organismy nové vlastnosti. Pro "vpašování" cizích genů se používají viry.
Důležité objevy
V roce 1967 objevení RNA polymerázy.
V roce 1970 objevení reverzní transkriptázy.
V roce 1973 dokázali vědci do DNA viru začlenit geny fága lambda a galaktózový operon Escherichia coli a otevřeli tím nové možnosti využití virů pro genové inženýrství.
V roce 1977 objevení RNA sestřihu.
V roece 2003 přečtení lidského genomu
Příklady využití
Některé geneticky podmíněné nemoci způsobují, že tělo nevytváří potřebný protein. Vědci vpravením příslušného genu do ovce či krávy docílí toho, že pak tato zvířata produkují mléko s vysokým obsahem požadovaného proteinu, z něhož se pak protein získává pro lékařské účely.
Geneticky upravená zvířata (hlavně laboratorní myši) slouží i pro výkum lidských chorob.Odstraněním konkrétního genu ze zvířecí DNA, který má ovšem velmi podobnou či stejnou funkci jako u člověka, získají vědci model na němž experimentují. Například Huntingtonova choroba byla mimo jiné zkoumána na geneticky infikovaných makacích.
Získávání lidského inzulínu probíhá tak, že do DNA bakterie Escherichia coli nebo kvasinky Saccharomyces cerevisiae se vpraví lidský gen pro výrobu lidského inzulinu. Poté se z těchto bakterií (či kvasinek) izoluje čistý humánní inzulin.
Úprava rostlin zase pomáhá řešit nedostatek potravin v určitých oblastech. Rostlinám můžeme dát do vínku větší výnosy, obranu proti škůdcům, odolnost proti nepřízni počasí a podobně. Nejrozšířenější geneticky upravenou plodinou je sója, dále jsou rozšířené i kukřiče, bavlna a řepka. Tzv.GMO potraviny vyvolávají mnohé diskuse o etice a případných dlouhodobých následcích. Za čtvrt století zkoumání GMO potravin se neprokázal žádný negativní důsledek genetické modifikace.
Zdroje
GMO Český rozhlas Leonardo [rozhlasový pořad]. 2007 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=3071 >.
PETR, Jaroslav. Zelená opice s Huntingtonem. Www.osel.cz [online]. 2008 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=3577>.
Biotechnology and Biological Sciences Research Council [online]. [2008] [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.bbsrc.ac.uk/life/medicinemakers/life_saving_animals.html>.
Základy virologie [online]. [2008] [cit. 2008-11-25]. Dostupný z WWW: <http://genetika.upol.cz/cz/VS-1kap.pdf>.
Geneticky modifikované plodiny [online]. 2007 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/rostlinna-vyroba-puda/geneticky-modifikovane-plodiny.html>.
Wikipedie, heslo inzulin [online]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzul%C3%ADn#Hum.C3.A1nn.C3.AD_inzulin>
Obrázek převzat z http://porpax.bio.miami.edu/~cmallery/150/gene/mol_gen.htm
Odkazy
Související stránky
Biotechnologie
Geneticky modifikované potraviny
Externí odkazy
Gate2biotech [online]. 2006 [cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.gate2biotech.cz/>. ISSN 1802-268. Vše o českých biotechnologiích na jednom místě.
Literatura
ŠIFNER, František, et al. Vybrané kapitoly z biotechnologií : pro studující učitelství biologie a ekologické výchovy. Praha : Karolinum, 1998. 145 s.