Domorodci a zachování biodiverzity

Ve vztahu k zachování biodiverzity mimoevropských ekosystémů jsou zajímavé některé postřehy týkající se lovu konkrétních druhů zvířat u místních domorodých etnik. Například po snížení populačních hustot lovených druhů rajek u Maringů na Nové Guineji došlo k regulaci lovu těchto ptáků ze strany samotných lovců. Ačkoliv byli lovci původně zvyklí se zaměřovat na lov samiček, nahradili je v současné době (od 90. let) adekvátním počtem samečků, anebo i omezili lov celkově, aby nenarušili přirozenou reprodukci populací (viz Healey, 1990). Zajímavostí také je, že rajky jsou loveny z estetických a ne z potravních důvodů jako některé další druhy ptáků. Barevná pera rajek jsou u Maringů používána pro zdobení. V horském deštném pralese, který Maringové obývají, nežijí velké druhy savců vhodné pro lov. Příjem živočišných proteinů byl ve společnosti Maringů efektivně substituován systematickým chovem prasat.

Můžeme spekulovat, že lov nemusí plnit pouze praktickou funkci, ale i samotný zážitek z lovu může být pro jednotlivce vnitřně uspokojivý. Znamená to, že lov nemusí uspokojovat pouze biologické potřeby (lov pro potravu), ale třeba jen emocionální (vzrušení z lovu) či sociální potřeby (získání ozdobných materiálů, zvýšení prestiže atd.). Pro tuto hypotézu hovoří i fakt, že některé z forem lovu se zachovaly i v současné moderní industriální společnosti, ačkoliv již nejsou pro bezprostřední zabezpečení obživy významné (například rekreační rybaření, lov pro trofeje, atd.).

Naopak u Lakandonců v oblasti tropického nížinného pralesa, kde je dostatek příležitostí k lovu velkých savců, nebyl lov za estetickým účelem zaznamenán. Stejně tak u dajaků Benuaq Idatn na Kalimantanu jsou loveny pouze střední a velké druhy savců jako významný potravní zdroj nebo na ochranu úrody na polích. Vedle toho dochází také k selektivnímu lovu na obranu vlastního života. Říční gaviálové Tomistoma schlegeli, kteří představovali pro dajaky vážné ohrožení při rybolovu, hygieně i přechodech vodních toků, byli následkem toho na většině řek tohoto území téměř vyhubeni (viz Lorencová a Trnka, 2007).

Co se týče rostlinných druhů, setkáváme se zde se způsobem zemědělství, kdy etnika (zejména pralesní) záměrně ponechávají vybrané části ekosystému v původním nepoškozeném stavu. Často se jedná o celé bloky pralesa, které jsou potřebné pro udržení dostatečné vlhkosti půdy či jako protipožární opatření při žďáření (např. u Lakandonců). Jindy jsou ponechávány některé potravně využitelné druhy stromů a keřů přímo na ploše produkčního pole (Yąnomamö). U Tsembagů na Nové Guineji dochází hned od doby vyžďáření nového pole k selektivnímu plení, kdy jsou průběžně odstraňovány pouze bylinné druhy, ale mladé stromky vysemeněné z okolního pralesa se na poli ponechávají. Je třeba dodat, že pro vyžďáření nového pole jsou u pralesních etnik téměř vždy preferovány plochy starých polí zarostlé sekundárním pralesem. Není to však z důvodu zachování nedotčené přírody, ale čistě z praktických důvodů, protože vyžďáření primárního pralesa je pracovně mnohem náročnější.

Zdroj

Healey, Ch. (1990). Maring Hunters and Traders: Production and Exchange in the Papua New Guinea Highlands. Berkeley: University of California Press.

Trnka R, Lorencová R. (2008). Diskuze sociálních a biologických faktorů ovlivňujících způsoby čerpání ekosystémových zdrojů. In: Trnka R, Lorencová R. (Eds.). Antropoekologický přístup k problematice využívání ekosystémových zdrojů u vybraných mimoevropských společností, pp. 121-129

Lorencová, R. & Trnka, R. (2007). Lovecké strategie Dajaků: Prolínání tradičního s moderním. Vesmír, 7, 426-431.