Lidská práva v Evropské unii: Porovnání verzí
(→Odkazy) |
m (+odkazy) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
EU se aktivně zasazuje o respektování lidských práv a základních svobod ve světě. Ochrana lidských práv a základních svobod je jedním ze základních principů, na nichž je EU postavena. EU se v tomto ohledu řídí základními principy chápání lidských práv a základních svobod: principem univerzality, principem vzájemné závislosti a nedělitelnosti. | [[EU]] se aktivně zasazuje o respektování lidských práv a základních svobod ve světě. Ochrana lidských práv a základních svobod je jedním ze základních principů, na nichž je EU postavena. EU se v tomto ohledu řídí základními principy chápání lidských práv a základních svobod: principem univerzality, principem vzájemné závislosti a nedělitelnosti. | ||
Hlavními aktéry v rámci politiky lidských práv EU (mimo členské státy EU) jsou Evropská Rada, Rada EU a EK, přičemž nelze zapomínat ani na roli EP, Evropského soudního dvora a Evropského ombudsmana. EU využívá i služeb Monitorovacího centra EU pro rasismus a xenofobii se sídlem ve Vídni. EU při implementaci své politiky spolupracuje aktivně s nevládními subjekty jak ze zemí EU, tak i z třetích zemí. Kompetence v oblasti lidských práv jsou rozloženy mezi členské státy a ES, a aktivity politiky lidských práv a základních svobod se dotýkají všech tří pilířů EU. Mezi kompetence ES patří některé aspekty související s diskriminací, rasismem a xenofobií. Aktivity ES v oblasti lidských práv jsou financovány z rozpočtu ES (nařízení č. 975/1999 a 976/1999 – finanční alokace ve výši přes 100 mil. € ročně) a také z EDF. EU od počátku 90. let minulého století rovněž vkládá do všech obchodních a/nebo kooperačních smluv uzavíraných se třetími zeměmi tzv. klausuli o lidských právech, při jejímž porušení pozbývají některé části smlouvy platnost (jedná se hlavně o finanční pomoc ES třetí zemi nebo zemím). | Hlavními aktéry v rámci politiky lidských práv EU (mimo členské státy EU) jsou [[wikipedia:cs:Evropská Rada|Evropská Rada]], [[wikipedia:cs:Rada EU|Rada EU]] a [[wikipedia:cs:Evropská komise|EK]], přičemž nelze zapomínat ani na roli [[wikipedia:cs:Evropský parlament|EP]], [[wikipedia:cs:Evropský soudní dvůr|Evropského soudního dvora]] a [[wikipedia:cs:Evropský ombudsman|Evropského ombudsmana]]. EU využívá i služeb Monitorovacího centra EU pro rasismus a xenofobii se sídlem ve Vídni. EU při implementaci své politiky spolupracuje aktivně s nevládními subjekty jak ze zemí EU, tak i z třetích zemí. Kompetence v oblasti lidských práv jsou rozloženy mezi členské státy a ES, a aktivity politiky lidských práv a základních svobod se dotýkají všech tří pilířů EU. Mezi kompetence ES patří některé aspekty související s diskriminací, rasismem a xenofobií. Aktivity ES v oblasti lidských práv jsou financovány z rozpočtu ES (nařízení č. 975/1999 a 976/1999 – finanční alokace ve výši přes 100 mil. € ročně) a také z EDF. EU od počátku 90. let minulého století rovněž vkládá do všech obchodních a/nebo kooperačních smluv uzavíraných se třetími zeměmi tzv. klausuli o lidských právech, při jejímž porušení pozbývají některé části smlouvy platnost (jedná se hlavně o finanční pomoc ES třetí zemi nebo zemím). | ||
Základní principy lidských práv jsou zakotveny ve Smlouvě o EU (čl. 2, 6, 7 – platné uvnitř EU a čl. 11 – platný pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU – a čl. 177 platný pro politiku rozvojové spolupráce ES) a jsou také předmětem sekundární legislativy ES. Za zmínku stojí i Charta základních práv EU z prosince 2000, která se stala součástí Evropské ústavní smlouvy (dále jen EÚS) a jenž, v případě vstupu EÚS v platnost, se stane právně závaznou. EU při definování své politiky směřující k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod vychází rovněž z mezinárodně platných dokumentů. Mezi ně patří Deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodní úmluva o občanských i politických právech a Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku 1966, jakož i Evropská konvence o lidských právech z roku 1950. | Základní principy lidských práv jsou zakotveny ve [[wikipedia:cs:Smlouva o EU|Smlouvě o EU]] (čl. 2, 6, 7 – platné uvnitř EU a čl. 11 – platný pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU – a čl. 177 platný pro politiku rozvojové spolupráce ES) a jsou také předmětem sekundární legislativy ES. Za zmínku stojí i Charta základních práv EU z prosince 2000, která se stala součástí Evropské ústavní smlouvy (dále jen EÚS) a jenž, v případě vstupu EÚS v platnost, se stane právně závaznou. EU při definování své politiky směřující k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod vychází rovněž z mezinárodně platných dokumentů. Mezi ně patří Deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodní úmluva o občanských i politických právech a Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku 1966, jakož i Evropská konvence o lidských právech z roku 1950. | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
Verze z 19. 9. 2008, 19:16
EU se aktivně zasazuje o respektování lidských práv a základních svobod ve světě. Ochrana lidských práv a základních svobod je jedním ze základních principů, na nichž je EU postavena. EU se v tomto ohledu řídí základními principy chápání lidských práv a základních svobod: principem univerzality, principem vzájemné závislosti a nedělitelnosti.
Hlavními aktéry v rámci politiky lidských práv EU (mimo členské státy EU) jsou Evropská Rada, Rada EU a EK, přičemž nelze zapomínat ani na roli EP, Evropského soudního dvora a Evropského ombudsmana. EU využívá i služeb Monitorovacího centra EU pro rasismus a xenofobii se sídlem ve Vídni. EU při implementaci své politiky spolupracuje aktivně s nevládními subjekty jak ze zemí EU, tak i z třetích zemí. Kompetence v oblasti lidských práv jsou rozloženy mezi členské státy a ES, a aktivity politiky lidských práv a základních svobod se dotýkají všech tří pilířů EU. Mezi kompetence ES patří některé aspekty související s diskriminací, rasismem a xenofobií. Aktivity ES v oblasti lidských práv jsou financovány z rozpočtu ES (nařízení č. 975/1999 a 976/1999 – finanční alokace ve výši přes 100 mil. € ročně) a také z EDF. EU od počátku 90. let minulého století rovněž vkládá do všech obchodních a/nebo kooperačních smluv uzavíraných se třetími zeměmi tzv. klausuli o lidských právech, při jejímž porušení pozbývají některé části smlouvy platnost (jedná se hlavně o finanční pomoc ES třetí zemi nebo zemím).
Základní principy lidských práv jsou zakotveny ve Smlouvě o EU (čl. 2, 6, 7 – platné uvnitř EU a čl. 11 – platný pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU – a čl. 177 platný pro politiku rozvojové spolupráce ES) a jsou také předmětem sekundární legislativy ES. Za zmínku stojí i Charta základních práv EU z prosince 2000, která se stala součástí Evropské ústavní smlouvy (dále jen EÚS) a jenž, v případě vstupu EÚS v platnost, se stane právně závaznou. EU při definování své politiky směřující k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod vychází rovněž z mezinárodně platných dokumentů. Mezi ně patří Deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodní úmluva o občanských i politických právech a Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku 1966, jakož i Evropská konvence o lidských právech z roku 1950.
Zdroje
Gombala, Ivo (2006) Koncepce politiky a praxe EU. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 147–160. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
Odkazy
Související stránky
Bližší informace o cílech politiky EU v oblasti lidských práv a základních svobod, jakož i jejích nástrojích
- http://europa.eu.int/comm/external_relations/human_rights/gac.htm,
- http://europarl.eu.int/comparl/human_rights/default_en.htm,
- http://europa.eu.int/pol/rights/index_en.htm)
