Certifikace příkladných podnikatelských postupů

Již před několika lety byla zahájena účinná výrobní opatření, která usilují o větší ohled na životní prostředí. Skupiny a uskupení daly vzniknout známkám, které odpovídají seznamům úkolů a chartám závazků tohoto typu. Tyto ekologické produkty daly vzniknout ekologickým označením. Pokusy dosáhnout uznání této kvality státem nebo Evropskou Unií tak, že by se promítla do jiné míry zdanění, nebyly prozatím úspěšné. Nicméně škála těchto výrobků se rozšiřuje a toto hnutí vstupuje rok po roce do nových odvětví.

Označení FSC (Forest Stewardship Council)

Již několik let se rozvíjejí praktiky certifikace příkladných opatření. V oblasti dřevařství například se oprávněně formulované kritiky týkaly udržitelnosti stávající správy zdroje, zajištění či nikoliv souladu mezi těžbou a ochranou biodiverzity, statutu lesních dělníků, uvažování potřeb malých vesnických komunit žijících v lese : ubytování, školní docházka, lékařská péče, přístup k pitné vodě … Získat takové označení, jakým je FSC, vyžaduje představit řešení všech těchto problémů, vytvořená v dialogu s těmi, jejichž zájmů se to týká. Správa zdroje vychází ze sestavení plánu udržitelného rozvoje lesa: rotace pozemků a druhů stromů založená na ukazatelích, na zásobě, na rychlosti růstu každého druhu, na přirozených ztrátách v průběhu let, na ztrátě související s obdobím těžby… Ochrana biodiverzity staví na zákazu pytláctví, který se týká chráněných druhů, na udržování tradičních činností, které těží a využívají zdroje lesa k lékařským, potravinářským, kosmetickým a dalším účelům.

Statut lesních dělníků souvisí s dialogem s komunitou obecně. Ten umožňuje určit potřeby na úrovni komunity, které nejsou uspokojeny. Je proto vytvořena smlouva o pokroku, která stanoví prioritní opatření. Ze zhodnocení těchto operací bude odvozena úroveň odměn dělníků a také dohody o právu na tradiční těžbu, týkající se pozemků, k nimž budou mít užívací práva přímo komunity, s nimiž se jedná.

Spravedlivý obchod (Fair Trade)

Spravedlivý obchod je přístup, který vznikl již před více než třiceti lety a je často podporován nevládními organizacemi pracujícími v oblasti vztahů mezi světovým Severem a Jihem. Ústřední myšlenkou je odměňovat výrobce na takové základní úrovni, že je jejich práce uživí a mohou zlepšovat životní podmínky svých rodin, především posílat své děti do školy. « Prodejce » výrobků pocházejících ze spravedlivého obchodu se musí ujistit, že seznam závazků, který se váže ke spravedlivému obchodu, je dodržován. Jsou záměry stanovené pro komunitu výsledkem kolektivní diskuze, která vzala v úvahu projekty obecného zájmu? Respektují výrobní postupy seznam závazků kvality, které slíbily dodržet ? Také kupující se zavazuje odměnit výrobce na úrovni, která umožní uskutečňovat zvolené pokroky. Zavazuje se také předfinancovat část sklizně nebo konečného výrobku v případě například řemeslné výroby. Ve skutečnosti je totiž životní úroveň někdy tak skromná, že by výrobce nemohl nakoupit osivo, látky nebo jakékoli základní výrobky umožňující další výrobu, aniž by ohrozil své každodenní žití nebo přežití.

Seznam závazků spravedlivého obchodu byl vytvořen samotnými aktéry. Některé značky byly registrovány, jako třeba « značka » Max Havelaar. Na půdě ústředního francouzského certifikačního úřadu (AFNOR) byly zahájeny diskuze s cílem prozkoumat (připravit) seznam závazků, který by se mohl stát « normou AFNOR » pro spravedlivý obchod. Cílem tohoto kroku je uznání ze strany organizací zabývajících se standardizací, které dále otevře cestu k ISO, kdy pouze toto uznání je z právního hlediska obsaženo v pravidlech Světové obchodní organizace (WTO) a je tak vymahatelné.

Etické a solidární financování

Již několik let se rozvíjejí různé formy mobilizace úspor v sektoru od té doby nazývaném etické a solidární financování.

Tyto formy se objevily jako odpověď na neochotu bank financovat malé a inovativní projekty: garanční fond nebo fond úspor, družstvo rizikového kapitálu, zařízení solidárního financování. První dvě kategorie podporují plány na založení podniků s cílem usnadnit vstup bank v další fázi.

Solidární financování jde ještě dále, protože ty a ti, kteří zde ukládají své úspory, přijímají, že budou odměněni nižší než obvyklou úrokovou mírou, ve jménu společného nesení rizika spojeného s projekty. Banky vytvořily etické fondy, které pocházejí více z anglo-saské tradice financování pod vlivem náboženských komunit nebo určitých kruhů aktivistů. Tyto etické fondy byly také předchůdcem nebo argumentem pro zavedení důchodových fondů do hospodářského systému.

Zařízení poskytujících toto financování je ve Francii málo. Družstev rizikového kapitálu jen několik. Existují také formy občanských sbírek, které v kruhu důvěry – mezi členy určité komunity – shromažďují určité množství úspor. Investují pak do jednoho nebo několika projektů ročně.

V zemích Jihu se rozvinuly finanční organizace zaměřené na malé úvěry, které umožňují jednotlivcům vybudovat si své zaměstnání nebo činnost na základě často velmi skromného vkladu. Tyto organizace umožnily za dvacet let vyvést z chudoby více než deset miliónů rodin. Úrok je vysoký, splátková období krátká, a přesto je míra návratnosti, která je více než 98% půjčených obnosů, srovnatelná s obvyklou mírou návratnosti.

Již tři roky přiznává francouzské právo solidárnímu spořiteli stejnou úroveň daňových úlev jako těm, kteří ukládají své peníze do fondů úspor podporujících inovaci. Zákon o zaměstnaneckém spoření otevřel možnost pro správce kontrolovaných podílových fondů, řídící pracovníky podniků a představitele odborů rozhodnout o umístění 5ti až 10ti % spravovaného objemu finančních prostředků do těchto solidárních fondů.