Organizace péče o životní prostředí: Porovnání verzí
(Nová stránka: Ústředním orgánem státní správy a vrchního dozoru ve všech otázkách životního prostředí bylo zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústřed...) |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 19. 3. 2008, 20:14
Ústředním orgánem státní správy a vrchního dozoru ve všech otázkách životního prostředí bylo zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v doplněném znění pozdějších předpisů zřízeno k 1. 1. 1990 Ministerstvo životního prostředí ČR.
Postavení a úkoly resortu jsou definovány zákonem ČNR č. 69/1993 Sb. Podle tohoto zákona ve znění pozdějších předpisů je ministerstvo ústředním orgánem státní správy pro:
- ochranu přirozené akumulace vod,
- ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod,
- ochranu ovzduší,
- ochranu přírody a krajiny,
- ochranu zemědělského půdního fondu,
- výkon státní geologické služby,
- ochranu horninového prostředí včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod,
- geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou,
- odpadové hospodářství,
- posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí,
- myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích,
- státní ekologickou politiku.
Ministerstvo zabezpečuje pro území republiky jednotný informační systém o životním prostředí včetně plošného monitoringu. Je rovněž ústředním orgánem státní správy pro koordinaci mezinárodní spolupráce ve věcech životního prostředí. Uvedeným úkolům odpovídá vnitřní struktura aparátu Ministerstva životního prostředí ČR, plnící správní a řídící funkce resortu.
Pro výkon státního dozoru v ochraně ovzduší a vod, v odpadovém hospodářství a v ochraně lesa a přírody je zákonem č. 282/1991 Sb. zřízena Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy s ředitelstvím v Praze, který je podřízen Ministerstvu životního prostředí ČR. Pro výkon státní správy ve stanovených územích jsou ustaveny oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Havlíčkově Brodě, Brně, Olomouci a v Ostravě. Orgány inspekce dozírají v rozsahu stanoveném zákony ČR na dodržování právních předpisů a rozhodnutí správních orgánů ve věcech životního prostředí, zjišťují nedostatky a škody v životním prostředí, jejich příčiny a osoby odpovědné za vznik poškození. Dozírají na odstranění zjištěných nedostatků a ukládají vhodná opatření k jejich nápravě. Inspekce stanovuje pokuty za poškození životního prostředí, rozhoduje o výši poplatků za ukládání odpadů na skládky, za znečišťování ovzduší způsobované velkými a středními zdroji a řeší stížnosti občanů a organizací. Je rovněž oprávněna nařídit zastavení výroby nebo jiné škodlivé činnosti ohrožující životní prostředí až do odstranění nedostatků a jejich příčin.
K uskutečňování aktivní environmentální politiky státu byl zřízen zákonem ČNR č. 388/1991 Sb. Státní fond životního prostředí jako jeden z finančních zdrojů na podporu ochrany a zlepšování životního prostředí v ČR. Příjmy Fondu tvoří úplaty za vypouštění odpadních vod do povrchových vod, odvody za odběry podzemní vody, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, odvody za odnětí zemědělské půdy a poplatky za ukládání odpadů. Dalšími zdroji příjmů mohou být dotace ze státního rozpočtu, dary apod. Výdaje Fondu tvoří finanční podpory poskytované podle Směrnice Ministerstva životního prostředí ČR a jejích příloh o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí. Návrhy investorů na poskytnutí prostředků po posouzení a po projednání hodnotící komisí a následném doporučení Radou Fondu podléhají podle zákona konečnému schválení ministrem životního prostředí. V případě kladného rozhodnutí ministra uzavírá Kancelář Fondu s žadateli smlouvy o poskytnutí finančních prostředků na jednotlivá konkrétní opatření pro ochranu životního prostředí.
Pro výkon státní správy v jednotlivých regionech ČR byly k 1. 1. 1991 zřízeny Územní odbory MŽP ČR, které jsou detašovanými pracovišti Ministerstva životního prostředí ČR pro oblast středočeskou a hl. m. Prahu se sídlem v Praze, a dále pro oblast českobudějovickou, chomutovskou, plzeňskou, libereckou, královéhradeckou, brněnskou, olomouckou a ostravskou. Do působnosti územních odborů MŽP ČR patří přezkoumávání prvostupňových rozhodnutí okresních úřadů v odvolacím řízení, přešetřování peticí a stížností proti postupu a opatřením okresních úřadů, vrchní dozor nad výkonem státní správy v oblasti životního prostředí okresními úřady, zabezpečování jednotného výkonu státní správy a aplikace příslušných právních předpisů v oblasti životního prostředí, výkon státní správy na hraničních tocích, posuzování vlivu staveb na životní prostředí a péče o odbornou výchovu pracovníků okresních úřadů.
Okresní úřady a rovněž pověřené obecní úřady s rozšířenou správní agendou v oblasti životního prostředí vykonávají státní správu v oblasti životního prostředí podle zákona ČNR č. 425/1990 Sb. (v úplném znění pod č. 403/1992 Sb.). Jako prvoinstanční orgány na úseku státní správy v životním prostředí přezkoumávají rozhodnutí orgánů obcí v přenesené působnosti, vykonávají funkci nadřízeného orgánu při výkonu přenesené působnosti orgánů obcí, poskytují orgánům obcí odbornou pomoc a podílejí se na odborné přípravě pracovníků a výchově občanů ve vztahu k životnímu prostředí. Orgány obcí vykonávají státní správu v oblasti životního prostředí podle zákona ČNR č. 367/1990 Sb. (v úplném znění pod č. 410/1992 Sb.) v tzv. přenesené působnosti.
Správy národních parků (Správa Krkonošského NP, Správa NP Podyjí a Správa NP a CHKO Šumava) a Správy chráněných krajinných oblastí vykonávají podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb. na svém území státní správu lesního hospodářství, myslivosti, rybářství a zemědělského půdního fondu, která jinak přísluší okresním úřadům a orgánům obcí.
Odbornou stránku činnosti ministerstva a resortu životního prostředí při výkonu státní správy podporují a zabezpečují příspěvkové instituce, které provozují výzkumnou, vývojovou, informační a monitorovací činnost v resortu.
Český hydrometeorologický ústav působí v oborech meteorologie, klimatologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší, zřizuje a provozuje měřicí stanice a jejich sítě, zpracovává výsledky měření, sestavuje a poskytuje prognózy meteorologické situace a vykonává státní meteorologickou službu.
Cenia zpracovává a poskytuje podklady pro výkon státní správy v oblasti monitoringu životního prostředí, provozuje informační systém o životním prostředí a zabezpečuje informační činnost resortu pomocí Střediska veřejných informačních služeb pro životní prostředí.
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka řeší komplexně problematiku vody jako složky životního prostředí, je odbornou základnou vodního hospodářství v resortu.
Český geologický ústav vykonává státní geologickou službu s rozšířenou působností při řešení ekologických otázek. Shromažďuje a publikuje informace o geologické stavbě České republiky, rozvíjí metodiku geologických výzkumů a souvisejících laboratorních prací.
Geofond České republiky je informačním a studijním centrem státní geologické služby.
Správa chráněných krajinných oblastí ČR spravuje chráněné krajinné oblasti na území ČR, zajišťuje výkon státní správy, plynoucí ze zákona a prováděný jednotlivými správami CHKO, řídí činnost jednotlivých správ a zajišťuje pro řízení CHKO odbornou, metodickou, dokumentační a informační činnost.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťuje vedení ústředního seznamu ochrany přírody a Fondu pozemků ve zvláště chráněných územích, vydává stanoviska a expertní posudky pro orgány státní správy a ostatní právnické a fyzické osoby, zajišťuje inventarizační průzkumy a plány péče o chráněná území, odbornou vědeckovýzkumnou a znaleckou činnost v oblasti ochrany přírody, shromažďuje podklady a koordinuje krajinotvorné programy a uskutečňuje opatření k ochraně přírody, krajiny a přírodního dědictví.
Výzkumný ústav okrasného zahradnictví se zabývá tvorbou a ochranou životního prostředí v sídlech a v zemědělské krajině, studiem šlechtitelských metod a uchováváním rostlinného genofondu.
Zdroje