Ekodesignové myšlení

Designové myšlení (anglicky design thinking) se používá jako označení pro teoretický koncept takového myšlení, které při řešení problémů bere v potaz rozličné aspekty designu. Neboli: ,,označuje soubor kognitivních, strategických a praktických postupů, které designéři používají v procesu navrhování, a soubor poznatků, které byly vytvořeny o tom, jak lidé uvažují, když se zabývají problémy designu".

Designové myšlení má svou historii sahající do 50. a 60. let 20. století a má kořeny ve studiu poznávání designu a metod designu. Bylo také označováno jako ,,designérské způsoby poznávání, myšlení a jednání" a jako ,,designérské myšlení". Mnoho klíčových pojmů a aspektů designérského myšlení bylo identifikováno na základě studií napříč různými oblastmi designu. Termín designové myšlení byl používán pro označení specifického kognitivního stylu (myšlení jako designér), obecné teorie designu (způsobu chápání toho, jak designéři pracují) a souboru pedagogických prostředků (díky nimž se organizace nebo nezkušení designéři mohou naučit přistupovat ke komplexním problémům designérským způsobem). Nicméně různá používání vedla k určitému zmatku v používání tohoto termínu. Jako tři fáze designového myšlení se uvádí: Ponoření (Immersion), nápad (Ideation) a prototypování (Prototyping). Tři základní principy tři základní principy designového myšlení jsou: empatie, expanzivní myšlení a experimentování.

V rámci environmentálních studií, ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje se pak pracuje s pojmem ekodesignové myšlení. Ekodesignové myšlení pak usiluje o takový design výrobků, popř. služeb, který by bral v úvahu jejich celistvost a celkový dopad na životní prostředí. Na toto téma vznikají již vysokoškolské práce i odborné studie a publikace. Základní teze ekodesignového myšlení se dají nalézt napříč kulturami a dějinami. Spojuje je úsilí o zbytečné nezatěžování životního prostředí blízkého okolí a efektivní využívání zdrojů. Již první zemědělci se snažili šetrně využívat zdroje a hospodařit v souladu s principy udržitelnosti, tak aby si nevyčerpali zdroje a nezemřeli na jejich nedostatek. Ne však vždy, a podle archeologických a antropologických průzkumů se setkáváme i s nálezy, které vyvrací idealistickou myšlenku, že dřívější lidé žili vždy v souladu s přírodou. Kolikrát si také oni nebyli vědomi principů udržitelnosti a vydrancovali své okolí a nešetrně využívali zdroje. Až s moderní dobou a problémy ochrany životního prostředí se tak začínají myšlenky ekodesignu více rozvíjet. Nové přístupy se přitom snaží nebrat v potaz pouze bezprostřední okolí, ale celý životní globální cyklus výrobků.

Praktické zásady

Interaction Design Foundation popisuje pět fází procesu designového myšlení při praktickém řešení problémů následovně:

Fáze 1: Vcítění se

První fáze procesu v designovém myšlení se zaměřuje na výzkum zaměřený na uživatele. Je možné se poradit s odborníky, abychom zjistili více o oblasti, která nás zajímá, a provést pozorování za účelem vcítění se do uživatelů výrobku. Empatie je pro řešení problémů a proces návrhu klíčová, protože umožňuje návrhářům odložit vlastní předpoklady a získat skutečný vhled do myšlení uživatelů a jejich potřeb.

Fáze 2: Definování potřeby a problémů uživatelů

Ve této fázi je potřeba uspořádat informace, které byly získány v předchozí fázi. Analyzují se pozorování a definují základní problémy. Definování problému a jeho vyjádření musí být provedeno způsobem zaměřeným na člověka.

Fáze 3: Vytváření nápadů

Během třetí fáze procesu designového myšlení jsou designéři připraveni generovat nápady. Se základem z předešlých fází je možné se dívat na problém z různých perspektiv a navrhovat inovativní řešení.

Fáze 4: Prototypování

Návrhářský tým může již vytvořit několik levných, zmenšených modelů produktu, tzv. prototypů (nebo konkrétních funkcí, které se v produktu nacházejí), aby prozkoumal hlavní řešení vytvořená v předešlé fázi. Tyto prototypy mohou být sdíleny a zkoušeny v rámci samotného týmu, v jiných odděleních nebo otestovány na malé skupině lidí mimo tým designérů.

Fáze 5: Testování

Designéři otestují celý produkt s využitím nejlepších řešení. Jedná se o závěrečnou fázi pětistupňového modelu v němž se získané výsledky často používají k novému definování jednoho nebo více dalších problémů. Tato zvýšená úroveň porozumění může pomoci prozkoumat podmínky používání a to, jak lidé o produktu přemýšlejí, jak se k němu chovají a co k němu cítí, ale také může vést k tomu, abychom se vrátili k předchozí fázi procesu designového myšlení. Poté můžeme pokračovat v dalších opakováních a provádět změny a upřesnění, abychom vyloučili některá alternativní řešení. Konečným cílem je pak co nejhlubší pochopení produktu a jeho uživatelů.

Produktový design a materiály

V rámci ekodesignového myšlení pak můžeme vymezit následující aspekty při promýšlení výrobků (produktový design):

• Funkce
• Bezpečnost
• Přímé prostředí
• Cena
• Vzhled
• Kvalita
• Trvanlivost
• Ergonomie
• Dopady na životní prostředí v rámci celého životního cyklu (Life cycle environmental impacts)

Co se týče materiálů, tak při designovém myšlení je třeba zohlednit zejména reálné potřeby a problémy uživatelů a jejich preference týkající se materiálů.

Při ekodesignovém myšlení ale vstupuje do hry ještě faktor životního prostředí, tedy je třeba se soustředit na využívání takových materiálů, které nemají žádný či jen minimální vliv na poškozování životního prostředí (princip LCA - Life Cycle Assessment a trade off - tedy zohlednění faktoru užitnosti a škodlivosti vůči životnímu prostředí a vybrání optimální varianty nejen z hlediska užitnosti, ale právě i s ohledem na ŽP).

V ideálním případě se potřeby uživatelů a ochrany životního prostředí protínají, ne vždy tomu tak ale musí být. Proto může být v tomto kontextu užitečné například i environmentální vzdělávání či vzdělávání pro udržitelný rozvoj, které mění preference právě s ohledem na šetrné zacházení k našemu prostředí a vede k zohlednění ekodesignových aspektů ve spotřebitelském chování.

Další zdroje

Související články

• Ekodesign
• Praktické principy udržitelného rozvoje
• Základní principy ekodesignu z hlediska cirkulární ekonomiky

Literatura k dalšímu studiu

• Kanaani, M. (Ed.). (2022). The Routledge Companion to Ecological Design Thinking: Healthful Ecotopian Visions for Architecture and Urbanism. Taylor & Francis.
• Kishore, V. (2022). Integrating Eco-design Thinking in Redesigning of a Communication Device: Eco-design strategies for sustainable product design and development.
• Van Doorsselaer, K. (2022). The role of ecodesign in the circular economy. In Circular Economy and Sustainability (pp. 189-205). Elsevier.
• Aktualizovaný přehled na Google Scholaru.