Úrovně globální správy

Vedle schématu nabídnutého McGrewem se vynořila celá řada dalších pokusů o systematičtější uchopení různých forem globální správy. Například J. A. Scholte (1997) píše, že od konce 2. světové války se světový pořádek vyvinul do několika-úrovňového systému globální správy, která nemá žádnou centrální autoritu. Jedním ze způsobů, jak tento systém popsat, je existence čtyř rozdílných vrstev vládnutí (governance): mimostátní (globální a regionální instituce), národní, transnacionální, sub-státní.

Do mimostátní úrovně lze zařadit rostoucí počet mezivládních organizací, které fungují buď tak, že mají vlastní jurisdikci, kterou mohou někdy uplatňovat i proti národním státům a jejich občanům, nebo jako regionální sdružení. Do této kategorie patří například Světová obchodní organizace nebo Evropská unie.

Národní úroveň vládnutí je jasná, jakož je i poměrně stále jasnější, že národní státy – ať už dobrovolně nebo pod tlakem – přenášejí mnoho svých funkcí na další zmíněné úrovně.

Transnacionální úroveň je formována především rostoucí globální občanskou společností, která ve stále větší míře ignoruje národní hranice. Nejrůznější skupiny, hnutí a iniciativy přitom ve stále větší míře spolupracují s mezivládními organizacemi, jakož i sítěmi vládních agentur z jednotlivých národních států. Jejich postupná integrace do globální sítě je umožňována též technologickým pokrokem v oblasti komunikací. Vznikla tak i celá řada globálně operujících sítí, které existují de facto jen ve virtuálním prostoru. Přesto se mohou s pomocí moderních technologií mobilizovat a mohou koordinovat své akce.

„Sub-státní“ úroveň je pak reprezentována institucemi, které ve stále větším počtu vznikají v procesu decentralizace státní moci – tak jak si národní státy uvědomují, že jsou na řešení některých problémů příliš velké. Municipality a regionální vlády, jakož i jim odpovídající organizace z prostředí místní občanské společnosti, se přitom též stále více organizují v globálních sítích a obcházejí tak vlastně centrální vlády.

Jiným pokusem o uspořádanější pohled je kategorizace vypracována Carym Coglianesem (Nyem & Donahue, 2000). Ten nabízí přehlednou tabulku různých forem řešení globálních problémů.

Zdroje

• Pehe, J. Globální řízení a globální správa (síťová řízení a horizontální alternativy) In:: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 123–132. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
• McGrew, Anthony (2004) In: David Held (editor). A Globalizing World? Culture, Economics, Politics. London: Routlege, str. 128–167.
• Nye, Joseph S., Donahue, John D. eds. (2000). Governance in a Globalizing World. Washington D. C.: Brookings Institution Press. Kapitola „Globalization and Design of International Institutions“, str. 297–318, autor kapitoly Cary Coglianese.
• Scholte, J. A. (1997). The Globalization of World Politics. Oxford: Oxford University Press.