Historie turistického značení v ČR

Směrovka z nejstarší značené trasy KČT

Turistické značení má v České republice dlouhou tradici a můžeme s hrdostí prohlásit, že je výjimečné ve světovém měřítku. Systém turistického značení v České republice nemá ve světě obdoby. Výjimku tvoří značení na Slovensku, protože jsme po téměř 70 let tvořili jeden stát. Turistické značení u nás je výjimečné z několika ohledů. Za zmínku stojí například celková délka značených turistických tras, která přesahuje 80 000 km, nebo například to, že po celé České republice jsou turistické cesty značeny stejným způsobem, což rozhodně není samozřejmostí v každé zemi.

Nejstarší turistické trasy

Nejstarší turistické trasy můžeme na našem území nalézt doteď. Jedná se o systém tyčového značení cest na horách. Tento systém značení má své počátky již v 17. století. Z před prvorepublikové historie je třeba zmínit hlavně dva spolky, které se staraly o značení turistických tras. První ze spolků byl založen ve Vrchlabí spolek Riesengebirgsverein. Tento spolek při 25. výročí svého založení v roce 1905 vyznačil cestu na Sněžku, která je používána dodnes. Druhý spolek působil v Jeseníkách a nesl název Moravskoslezský horský spolek. Díky tomuto spolku existuje pravděpodobně nejstarší turistická mapa v ČR a první turistický průvodce, který byl vydán v roce 1983.

Klub českých turistů

U nás se o začátky turistického značení postaral w:cs:Vojta Náprstek. V roce 1869 vytvořil nápis w:cs:Kazín na skále u Berounky. V té době se ještě nedá mluvit o systému turistického značení, jaký známe dnes. Značky upozorňovaly na významná místa. Okolo tohoto místa také vede jedna z nejstarších turistických tras u nás. Po značení u Berounky následuje například značení Prachovských skal, ve kterém měl opět prsty Náprstek. Náprstek se stal předsedou Klubu českých turistů (KČT). Tento spolek hrál hlavní roli ve značení turistických tras u nás. KČT nemusel vymýšlet způsob značení, stačilo vybrat ze dvou nejpoužívanějších. Vybrán byl způsob pásového značení, který byl používán v Alpách a je používán dodnes. První trasy byly v roce 1889 značeny v místech dnešní Štěchovické přehrady (dnes tedy cesta neexistuje, protože je pod vodou) a mezi Karlštejnem a Berounem. První „barvou“ turistických tras byla červená. Roku 1901 byla vydána „Stručná pravidla pro označování“, kde byl určován např. poměr šířky pruhů u značek, ne však jejich velikost. Nejdříve vznikaly pouze lokální turistické trasy. První dálkovou značenou trasou byla trasa z Prahy na Šumavu, která vznikla v roce 1912.

Nejdříve byla používána pouze červená značka, další barvy se přidaly s postupným houstnutím sítě značených tras. Během 1. světové války se rychlost značení zpomalila. Do roku 1918 vzniklo i přes to celkem cca 1 000 km značených tras.

Po druhé světové válce

Do roku 1938 rozšířil KČT (v té době KČST) svou činnost na Slovensko a do Podkarpatské Rusi. Tyto oblasti díky tomu zažily velký turistický rozvoj. Až do roku 1946 byl v těchto oblastech také lepší systém značení než u nás. V roce 1938 už bylo na území tehdejšího Československa 40 000 km značených tras. Rozdílem, který trvá do dnešních let, byla jednotka, ve které se značilo. U nás je uváděna vzdálenost, na Slovensku čas. Po roce 1948 to s turistickým značením u nás nevypadalo dobře, málem zaniklo. V roce 1954 ale došlo ke změně. Vláda vydala Usnesení o nové organizaci turistiky a cestovního ruchu v ČSR, které mělo zajišťovat masivní rozvoj turistiky. V roce 1955 byla vydána příručka pro značení, ve které byla již uvedena velikost pásové značky, kterou známe dnes. Snaha o co nejkvalitnější značení vedla k vydání normy „ČSN 01 8025 – Turistické značení“ z roku 1987, která je v obou zemích platná dodnes.

Po roce 1990

Po roce 1990 dochází k obnovení KČT. Od té doby na našem území vzniklo značení pro cyklisty, lyžaře nebo třeba vodáky. V ČR se turistické značení stalo součástí dopravního značení.

Na naše turistické značení můžeme být opravdu hrdí. Ve světě nemá obdoby a provádí nás po nejkrásnějších místech naší země.