Magnézium a zvětrávání pískovců

Horolezci v Saském Švýcarsko

Lezení na pískovcových skalách je v České republice velice populární. Začátky jsou už kolem roku 1803. Postupem času začali lézt lezci čistě jen vlastní silou. Začali se zdokonalovat i lezecké pomůcky a lezci měli tendenci srovnávat jednotlivé výstupy. Vznikla stupnice klasifikace a pravidla pískovcového lezení. Pro zlepšení výkonu vznikalo mnoho pomůcek. Jednou z pomůcek bylo právě magnézium.

Magnézium

Magnézium je bílý prášek, kterým si horolezci popráší ruce, aby jim skála neklouzala. Říká se mu také „mágo, maglajz“apod. Magnézium může být práškové nebo tekuté. Práškové se pak může lišit u různých firem svým chemickým složením, ve skutečnosti je podstatou magnézia pro horolezce uhličitan hořečnatý. Magnézium zvyšuje tření mezi prsty a chytem a výkon lezce se tak zvyšuje. Vliv magnézia na pískovcových skálách je mezi lezci často diskutovaný, Lezci se díky tomuto sporu dělí do dvou táborů. Na odpůrce a příznivce používání magnézia na pískovcových skalách. Používání magnézia ve všech pískovcových oblastech je zakázáno. Ne všichni horolezci však zákaz dodržují. V některých oblastech je to dokonce běžná praxe. Český horolezecký svaz ani orgány ochrany přírody si s nešvarem nevědí rady.

Současným trendem je ustupování od tradičního striktního zákazu a v některých oblastech (především na obtížných cestách) je dokonce používání magnézia dovoleno (Křížový vrch).

Vliv na pískovcové skály

Na zvětrávání pískovce má vliv mnoho faktorů. Zejména je to geografická a klimatická poloha pískovce. Dále zaleží na mineralogickém složení horniny. Složení pískovců je nutno sledovat z hlediska zrn a tmelu. Dalším důležitým zvětrávacím činitelem jsou kyselé plyny v atmosféře, které se do horniny dostávají pomocí prachu a deště. Nejčastěji se u vlivu magnesia na pískovcové skály hovoří o rozpouštění hořečnatého karbonátu vlivem kyselých roztoků z atmosféry. Hořčík se v roztoku dostává směrem pod povrch horniny, kde rekrystalizuje nejčastěji ve formě sulfátů, nebo karbonátů. Tlak při rekrystalizaci by mohl způsobovat odlupování horniny ve vrstvách. Ovšem toto tvrzení vyvrací studie na pískovcích s dolomitickým tmelem. Dolomit je karbonát s obsahem vápníku a hořčíku. Při tomto výzkumu byly vzorky dlouhodobě vystaveny atmosférickým vlivům. Byla zde zjištěna masivní krystalizace sádrovce, ale zároveň zde nebyla zjištěna žádná krystalizace hořečnatých sulfátů. Při rozpouštění dolomitu je částečně rozpouštěn i hořčík a ten je také v roztocích, které z horniny odtékají. Další výzkum, který vyvrací toto tvrzení, byl proveden v Českém Švýcarsku. Zde byla zjištěna vysoká koncentrace hořčíku v pórech, ale nebyla zjištěna žádná krystalická fáze tohoto prvku. Každý pískovec se ale chová trochu jinak, podle toho jaké je jeho složení a jaké mechanismy v něm probíhají. Tyto faktory ovlivňují další chování magnesia v pískovci. Pokud je pískovec složen z karbonátových nebo jílových tmelů, budou na vhodně položených místech docházet k tvorbě solí i bez zásahu člověka. Použití magnézia by pak na pískovec mohli mít dokonce kladný vliv. Magnézium se používá k vysoušení potu z rukou. Znamená to, že magnézium s potem reaguje. Takto vzniklé směsi by tedy mohli přispívat k tvorbě solí. Ale studie provedena na pískovci ukázala, že se tato směs při správném použití magnézia (oklepání přebytečného prášku) jen málokdy dostane na povrch horniny. Při nadměrném použití magnézia zůstane mezi prsty a povrchem horniny jeho vrstvička, která pravděpodobně neobsahuje pot. Takovéto používání, má tady na pískovec negativní vliv spíš z estetického hlediska. Pokud lezec magnézium nepoužívá vůbec, pot přichází do styku s horninou. Lezení bez magnézia by tak mohlo přispívat k tvorbě solí mnohem intenzivněji, protože pot je poměrně kyselý roztok. Mohl by tedy intenzivně napomáhat rozpouštění tmelů a způsobovat jejich rekrystalizaci a v důsledku toho podporovat vznik krust sportovního lezení na pískovcových skalách Čechách platná v době vydání rozhodnutí.

Závěr

Pískovcové skály jsou unikátní přírodní útvar a musíme se k nim chovat s úctou a pokorou, což platí i pro horolezce. Před používáním magnézia by si měl každý lezec uvědomit, zda-li to je zapotřebí nebo ne. V tradičním lezení šlo o to, že lide překonávali vlastní limity, a tyto limity pokořovali pouze za pomocí vlastní síly. Magnézium je malý pomocník, ale zamazané skály od magnezia není žádný pěkný pohled, a to ještě když na ně mají negativní účinek.

Odkazy

Externí odkazy

• Pískovcové lezení – Magnézium - na české Wikipedii
• Uhličitan hořečnatý – horolezectví – na německé Wikipedii