Zdroje znečištění ovzduší: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
 
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
== Zdroj znečištění ovzduší ==
== Zdroj znečištění ovzduší ==
Když se řekne znečištění atmosféry, obecně máme na mysli všechny příměsi, které se v ní vyskytují a které nejsou součástí čisté atmosféry. V užším smyslu rozumíme znečištěním atmosféry příměsi, které se do ní dostaly jako přímý nebo nepřímý produkt lidské činnosti. Potom pojem zdroj znečištění představuje všechny objekty, které vznikly lidskou činností a dodávají do ovzduší znečišťující příměsi      [2].<br />
Když se řekne znečištění atmosféry, obecně máme na mysli všechny příměsi, které se v ní vyskytují a které nejsou součástí čisté atmosféry. V užším smyslu rozumíme znečištěním atmosféry příměsi, které se do ní dostaly jako přímé nebo nepřímé produkty lidské činnosti. Potom pojem zdroj znečištění představuje všechny objekty, které vznikly lidskou činností a dodávají do ovzduší znečišťující příměsi      [2].<br />
Emisní zdroje lze dělit podle několika kritérií. Podle původu se dělí na přirozené a antropogenní. Podle umístění jsou zdroje přízemní (nízké) a výškové (vysoké) [2]. Přízemní zdroje leží na zemském povrchu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Můžeme sem zařadit zemědělskou činnost, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Skl%C3%A1dka skládky] (např. odpadů), lomy nebo automobilovou dopravu. Naproti tomu výškové zdroje se nacházejí ve výšce několika desítek až stovek metrů nad úrovní zemského povrchu. Patří sem vysoké komíny elektráren, tepláren a průmyslových závodů.<br />
 
Dalším kritériem pro dělení zdrojů je jejich uspořádání. Dělí se na bodové, liniové, plošné a objemové [1]. U bodového zdroje není preferován žádný rozměr. Vhodným příkladem je vrchol komínu. Lineární zdroj je tvořen množinou mnoha bodových zdrojů, které jsou spojitě rozestřené podél jisté linie. Lineárním zdrojem je např. doprava na dálnici či řece. Plošný zdroj je množina rozestřených bodových zdrojů na ploše. Za plošný zdroj můžeme považovat město jako celek, protože ve městě se vyskytuje veliký počet menších zdrojů. Můžeme sem zařadit také průmyslovou aglomeraci, povrchový důl a podobně. O objemovém zdroji se hovoří v souvislosti s katastrofami, např. jaderný výbuch [2].  <br />  
 
Zdroje můžeme dělit také na stacionární a mobilní. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji je ve změně polohy v prostoru a čase. Stacionární zdroj svoji polohu nemění, kdežto mobilní ano. Jejich rozlišení závisí na časovém a prostorovém měřítku, které bereme v úvahu. Např. jednotlivá auta na dálnici jsou bodovými mobilními zdroji, kdežto souvislou kolonu aut na dálnici (v čase více méně konstantní) lze pokládat za stacionární lineární zdroj.<br />  
== Dělení zdrojů ==
Zdroje znečišťujících příměsí dále dělíme na okamžité a kontinuální. Okamžitý zdroj dodá jisté množství příměsi do ovzduší za teoreticky nekonečně krátký časový interval a ihned ukončí svoji činnost. Kontinuální zdroj působí spojitě [3]. Z toho plyne, že pro rozlišování těchto zdrojů je důležité časové měřítko. Z hlediska ochrany čistoty ovzduší většina zdrojů patří mezi zdroje kontinuální. Při studiu šíření zplodin vytvořených explozemi se setkáváme s okamžitým zdrojem. Např. elektrárna je kontinuálním zdrojem oxidu uhličitého, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxidy_dus%C3%ADku#Anorganick.C3.A9_slou.C4.8Deniny oxidů dusíku], oxidu siřičitého a dalších látek. Důležitou vlastností kontinuálních zdrojů je jejich intenzita, která vyjadřuje množství příměsi, kterou zdroj uvolňuje do atmosféry za jednotku času.
Emisní zdroje lze dělit podle několika kritérií.<br />
1) Podle původu se dělí na '''přirozené''' a '''antropogenní'''. Mezi ''přirozené'' zdroje řadíme sopečnou činost, bakteriální činost,prašné bouře apod., kdežto ''antropogenní'' zdroje souvisejí s lidskou činností (zemědělství, průmysl, doprava atd.).<br />
2) Podle umístění jsou zdroje '''přízemní''' (nízké) a '''výškové''' (vysoké) [2]. ''Přízemní'' zdroje leží na zemském povrchu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Můžeme sem zařadit zemědělskou činnost, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Skl%C3%A1dka skládky] (např. odpadů), lomy nebo automobilovou dopravu. Naproti tomu ''výškové'' zdroje se nacházejí ve výšce několika desítek až stovek metrů nad úrovní zemského povrchu. Patří sem vysoké komíny elektráren, tepláren a průmyslových závodů.<br />
3) Podle jejich uspořádání se dělí na '''bodové''', '''liniové''', '''plošné''' a '''objemové''' [1]. U ''bodového'' zdroje není preferován žádný rozměr. Vhodným příkladem je vrchol komínu. ''Lineární'' zdroj je tvořen množinou mnoha bodových zdrojů, které jsou spojitě rozestřené podél jisté linie. Lineárním zdrojem je např. doprava na dálnici či řece. ''Plošný'' zdroj je množina rozestřených bodových zdrojů na ploše. Za plošný zdroj můžeme považovat město jako celek, protože ve městě se vyskytuje veliký počet menších zdrojů. Můžeme sem zařadit také průmyslovou aglomeraci, povrchový důl a podobně. O ''objemovém'' zdroji se hovoří v souvislosti s katastrofami, např. jaderný výbuch [2].  <br />  
4) Zdroje můžeme dělit také na '''stacionární''' a '''mobilní'''. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji je ve změně polohy v prostoru a čase. ''Stacionární'' zdroj svoji polohu nemění, kdežto ''mobilní'' ano. Jejich rozlišení závisí na časovém a prostorovém měřítku, které bereme v úvahu. Např. jednotlivá auta na dálnici jsou bodovými mobilními zdroji, kdežto souvislou kolonu aut na dálnici (v čase více méně konstantní) lze pokládat za stacionární lineární zdroj.<br />  
5) Zdroje znečišťujících příměsí dále dělíme na '''okamžité''' a '''kontinuální'''. ''Okamžitý'' zdroj dodá jisté množství příměsi do ovzduší za teoreticky nekonečně krátký časový interval a ihned ukončí svoji činnost. ''Kontinuální'' zdroj působí spojitě [3]. Z toho plyne, že pro rozlišování těchto zdrojů je důležité časové měřítko. Z hlediska ochrany čistoty ovzduší většina zdrojů patří mezi zdroje kontinuální. Při studiu šíření zplodin vytvořených explozemi se setkáváme s okamžitým zdrojem. Např. elektrárna je kontinuálním zdrojem oxidu uhličitého, [http://cs.wikipedia.org/wiki/Oxidy_dus%C3%ADku#Anorganick.C3.A9_slou.C4.8Deniny oxidů dusíku], oxidu siřičitého a dalších látek. Důležitou vlastností kontinuálních zdrojů je jejich intenzita, která vyjadřuje množství příměsi, kterou zdroj uvolňuje do atmosféry za jednotku času.


== Témata ==
== Témata ==
Řádek 36: Řádek 41:
[3.] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993
[3.] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993


[[Kategorie:Skupina C]]
[[Kategorie:Ovzduší]]

Aktuální verze z 21. 1. 2020, 20:25

Zdroj znečištění ovzduší[editovat | editovat zdroj]

Když se řekne znečištění atmosféry, obecně máme na mysli všechny příměsi, které se v ní vyskytují a které nejsou součástí čisté atmosféry. V užším smyslu rozumíme znečištěním atmosféry příměsi, které se do ní dostaly jako přímé nebo nepřímé produkty lidské činnosti. Potom pojem zdroj znečištění představuje všechny objekty, které vznikly lidskou činností a dodávají do ovzduší znečišťující příměsi [2].


Dělení zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Emisní zdroje lze dělit podle několika kritérií.
1) Podle původu se dělí na přirozené a antropogenní. Mezi přirozené zdroje řadíme sopečnou činost, bakteriální činost,prašné bouře apod., kdežto antropogenní zdroje souvisejí s lidskou činností (zemědělství, průmysl, doprava atd.).
2) Podle umístění jsou zdroje přízemní (nízké) a výškové (vysoké) [2]. Přízemní zdroje leží na zemském povrchu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Můžeme sem zařadit zemědělskou činnost, skládky (např. odpadů), lomy nebo automobilovou dopravu. Naproti tomu výškové zdroje se nacházejí ve výšce několika desítek až stovek metrů nad úrovní zemského povrchu. Patří sem vysoké komíny elektráren, tepláren a průmyslových závodů.
3) Podle jejich uspořádání se dělí na bodové, liniové, plošné a objemové [1]. U bodového zdroje není preferován žádný rozměr. Vhodným příkladem je vrchol komínu. Lineární zdroj je tvořen množinou mnoha bodových zdrojů, které jsou spojitě rozestřené podél jisté linie. Lineárním zdrojem je např. doprava na dálnici či řece. Plošný zdroj je množina rozestřených bodových zdrojů na ploše. Za plošný zdroj můžeme považovat město jako celek, protože ve městě se vyskytuje veliký počet menších zdrojů. Můžeme sem zařadit také průmyslovou aglomeraci, povrchový důl a podobně. O objemovém zdroji se hovoří v souvislosti s katastrofami, např. jaderný výbuch [2].
4) Zdroje můžeme dělit také na stacionární a mobilní. Rozdíl mezi těmito dvěma zdroji je ve změně polohy v prostoru a čase. Stacionární zdroj svoji polohu nemění, kdežto mobilní ano. Jejich rozlišení závisí na časovém a prostorovém měřítku, které bereme v úvahu. Např. jednotlivá auta na dálnici jsou bodovými mobilními zdroji, kdežto souvislou kolonu aut na dálnici (v čase více méně konstantní) lze pokládat za stacionární lineární zdroj.
5) Zdroje znečišťujících příměsí dále dělíme na okamžité a kontinuální. Okamžitý zdroj dodá jisté množství příměsi do ovzduší za teoreticky nekonečně krátký časový interval a ihned ukončí svoji činnost. Kontinuální zdroj působí spojitě [3]. Z toho plyne, že pro rozlišování těchto zdrojů je důležité časové měřítko. Z hlediska ochrany čistoty ovzduší většina zdrojů patří mezi zdroje kontinuální. Při studiu šíření zplodin vytvořených explozemi se setkáváme s okamžitým zdrojem. Např. elektrárna je kontinuálním zdrojem oxidu uhličitého, oxidů dusíku, oxidu siřičitého a dalších látek. Důležitou vlastností kontinuálních zdrojů je jejich intenzita, která vyjadřuje množství příměsi, kterou zdroj uvolňuje do atmosféry za jednotku času.

Témata[editovat | editovat zdroj]

čistá atmosféra
efektivní výška zdroje (např. komín)
inverzní teplota vzduchu
znečištění ovzduší
znečišťování ovzduší
emisní tok

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

[1.] Hůnová I. : Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší, 2005
[2.] Bednář J., Zikmunda O.: Fyzika mezní vrstvy atmosféry. Academia, Praha, 1985
[3.] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

[1.] Hůnová I. : Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší, 2005
[2.] Bednář J., Zikmunda O.: Fyzika mezní vrstvy atmosféry. Academia, Praha, 1985
[3.] Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, MŽP ČR, Praha, 1993