Historický vývoj vybavení do přírody

Historický vývoj vybavení do přírody – jaké vybavení měli naši rodiče a prarodiče a jaké máme my?

Turistika – výpravy za poznáním nebo sport?

w:cs:Turistika, pěší výpravy za krásou a poznáním, za památkami přírodními i těmi, které vytvořil člověk za staletí svojí činnosti, je potvrzením odvěké lidské touhy po poznání. Jednoduše by se tato touha dala nazvat prostou zvědavostí. Výpravy za poznáním, ze kterých dnešní turistika vychází, mají kořeny v mnohých aktivitách, které by se turistikou rozhodně nazvat nedaly, a přesto byly pro turistiku tak, jak ji známe dnes, velkým a často rozhodujícím příkladem. 

Označení poutní cesty do Santiaga de Compostela

Poutníci nebo turisté?

Opravdovým předchůdcem turistiky byl zcela jistě především každý poutník, který se kdy vydal na pouť do svatých míst, ať už to byly poutě do Říma, Lurd, Jeruzaléma nebo Santiaga de Compostela. Tito poutníci museli překonávat nepřízeň počasí, nástrahy v podobě divé zvěře nebo neschůdné cesty. Často putovali stovky a tisíce kilometrů jenom s nejnutnějším oděvem a vybavením, bez možnosti spát pod střechou nebo se každý den najíst. Před deštěm se chránili kapucí z pytloviny a pevnou obuv nahrazovaly destičky z hrubé kůže, vytvarované podle chodidla a upoutané na nohy koženými řemínky. Batoh nahrazoval pytel, převázaný konopným motouzem a spací pytel obyčejná houně, většinou sloužící i pro potřeby osla nebo mezka.

Co nutí lidi chodit po Zeměkouli?

Duchovním základem turistiky, jak ji známe dnes, jsou kromě poutních výprav i výpravy za poznáním. Objevitelské cesty do míst, pro která neexistovaly mapy ani turistické cesty, výpravy do nitra pralesa nebo přechody obrovských pouští, přechody neznámých horských a velehorských masívů a hřebenů. Ale i archeologické výpravy do míst, kde zajímavosti a možná i poklady, bylo lze pouze tušit, výpravy do míst, kde číhaly přírodní nástrahy, na které se nikdo nedokázal připravit, protože zkušenosti všichni cestovatelé teprve sbírali, to všechno bylo základem pro neustálé zkvalitňování a zlepšování vybavení nutného pro takové cesty.

Turistika sportovním odvětvím

Turistika, jako samostatné sportovní odvětví, začala vznikat přibližně ve druhé polovině 18. století. Výpravy za poznáním si mohli v té době dovolit pouze majetní šlechtici nebo umělci či vědci, podporovaní bohatými sponzory. V době romantismu lákala turistu především příroda, v té době ještě původní, neponičená činností člověka.

Historie turistiky

Vojtěch Náprstek

Prudký rozvoj turistiky na přelomu století

V době průmyslové revoluce došlo k prudkému rozvoji turismu, především díky železniční dopravě, která zpřístupnila daleké kraje a lokálně také k velké oblibě jízdního kola.  Na konci 19. stol. a počátkem 20. století došlo i k rozvoji mototurismu a autoturistiky. Také w:cs:vodní turistika začala být lákavou a přístupnější všem. V Evropě lákala turisty především alpská krajina, w:cs:Itálie, w:cs:Švýcarsko, w:cs:Rakousko a w:cs:Francie. V době před světovými válkami se turistika stala velkou módou, především díky poměrně husté železniční síti.

První turisté v Čechách

Oficiálně začaly být čeští turisté bráni vážně jako organizace od 11. června 1888, kdy byl založen w:cs:Klub českých turistů. Jeho prvním předsedou byl zvolen Vojtěch Náprstek, známý cestovatel a propagátor cestování. Činností klubu začala vznikat zmapovaná síť turistických tras a zařízení pro odpočinek nebo úkryt turistů před nepohodou. Významnou činností tohoto spolku byla také určitá osvěta formou přednášek známých cestovatelů, mimo jiné i zmíněného Vojtěcha Náprstka. Tyto přednášky měly nesporný vliv na zpřístupnění informací o vybavení a potřebách cestovatelů a turistů veřejnosti.

Turistika a světová válka

Příznivý vývoj a všeobecný rozvoj turistiky přerušila w:cs:první světová válka. Pro potřeby armády ovšem byly vyvíjeny a v armádě používány různé pomůcky, předměty a oděvy pro přežití v přírodě. Později je převzali a v modernizované podobě používají dodnes turisté a sportovci, zabývající se pobytem v přírodě. Příkladem mohou být sady jídelních misek, populární „ ešusy“, nebo vařiče původně benzínové, později lihové a dnes přenosné vařiče plynové. Bez přenosných vařičů, které vznikly pro potřeby armády, se dnes neobejde žádná turistická nebo horolezecká výprava. Stejně tomu bylo s oblečením a obuví. Původní „battle dress“, těžký a neforemný, avšak funkční, se změnil za desítky let v syntetické a polosyntetické oděvy, lehké, prodyšné a velmi funkční. Obuv dnešního turisty je transformovaná vojenská obuv, která byla kožená, extrémně odolná, avšak také extrémně těžká. Na rozdíl od dnešních sportovních a turistických bot, které jsou lehké, pevné a také extrémně odolné.

Historie vybavení

Členové polární výpravy – zleva – Wild, Shackleton, Marshall and Adams.

Polární cesty předobrazem turismu nebo jen výstřelky šílenců?

Snažíme-li se popsat vývoj vybavení pro pobyt v přírodě od počátku dvacátého století, musíme začít u objevitelů posledních nezmapovaných oblastí na této planetě. Příkladem mohou být například polární objevitelé. Když pročítáme seznamy vybavení, nutného pro polární výpravy, které probíhaly v období okolo první světové války, nezbývá nám, než smeknout a hluboce se uklonit před odvahou a odolností, s jakou tehdejší objevitelé přijímali omezenou funkčnost a tíhu tehdy dostupného vybavení, v nejtěžších podmínkách. Pro ilustraci můžeme projít seznamem vybavení výpravy anglického dobrodruha Franka Wilda s polárním badatelem   Ernestem Shackletonem a 26 muži na výpravu přes Antarktidu v roce 1914. w:cs:Reinhold Messner ve své knize „Wild“ uvádí: „..celtové  spací pytle, hrnec na vaření, čtyři cepíny, čtyři koňské houně, kotouč konopného provazu, deset sáhů horolezeckého lana, dvě britské vlajky a dva vařiče Primus s náhradními díly a palivem, k tomu osobní vybavení každého účastníka. To představovalo: vlněné pyžamové kalhoty, vlněný nátělník, vlněná svrchní košile, vlněný námořnický svetr, dva páry hrubých vlněných punčocháčů, jeden pár kožešinových válenek Finnesko, svrchní celtové ochranné kalhoty a kapuce  Burberry, vlněné palčáky a kožešinové palčáky.

22 mužů přežilo 117 dní na místech s nejhoršími přírodními podmínkami, jaké může naše planeta nabídnout. Možná byli tehdy lidé o trochu odolnější, protože v dnešní době by s podobným vybavením a na stejném místě asi přežil málokdo.

Základy turistického vybavení

Tehdejší vybavení bylo poplatné technologické vyspělosti té doby. Vlna, len, konopí, přírodní kožešiny, včetně zplstnatělé psí srsti a kůže vepřovice a hověziny. Všechny tyto materiály byly funkční, avšak měly jednu velkou nevýhodu – velkou hmotnost, zejména po kontaktu s vodou.

Vznik a vývoj moderních materiálů

Vývoj materiálů pro pobyt v přírodě se ubíral logickým směrem. Snížení tíhy, zmenšení nasákavosti, zvýšení vodoodpudivosti při zachování prodyšnosti a zvýšení pevnosti při nezvyšování hmotnosti. Po experimentech s kombinacemi různých přírodních materiálů pro výrobu funkčnějších textilií a materiálů pro obuv a zkoušení nejrůznějších přípravků pro impregnaci, především na bázi přírodních vosků, začal do výroby textilních materiálů výrazně promlouvat chemický průmysl.

Rok 1891 vynález nitrátového hedvábí, rok 1892 vynález viskózového hedvábí, 1935 vynález polyamidu, 6. 6. 1942 vynález PES-vlákna, 1956 vynález PP vlákna, 1980 vynález mikrovlákna, 1986 vynález nanovlákna, 2000 vlákno M5 s pevností v tahu 4,6 GPa.

Od prvního materiálu s vetkaným syntetickým vláknem v přírodním materiálu až po dnešní vysoce funkční materiály uplynulo tedy více, jak sto let. Od té doby se hmotnost materiálů, prodyšnost pro vzduch a páry a nepropustnost pro vodu díky syntetickému vláknu zcela změnila. Dnešní turistické vybavení je nejen lehké, ale i vysoce praktické a funkční.

Jak se oblékat do hor?

Vysokohorským turistům nestačí jen bunda, ale potřebují ze stejného materiálu také kalhoty. Navíc se pod nimi potřebují zahřát. Používají tedy cibulový princip odívání. Mezi nejznámější značky funkčního prádla patří Moira a Odlo. Dokáží vytáhnout pot od těla a vytlačit ho dál. Další vrstva má zahřát, používají se fleezy, které nahradily dřívější vlněné svetry. Poslední vrstvou je membránová bunda, která chrání před rozmary počasí. Propustí ven pot a vodní páry a zároveň nepropustí déšť, sníh ani vítr.

Skladba Gore-texu

Tajemství dutého vlákna

V čem spočívá tajemství dnešních membránových materiálů? Firma GORE-TEX® uvádí:

Část membrány z expandovaného PTFE obsahuje více než 1,4 miliardy mikroskopických pórů na centimetr čtvereční. Tyto póry jsou přibližně 20 000krát menší nežli kapka vody, ale 700 krát větší nežli molekula vodní páry. Do struktury ePTFE je začleněná oleofóbní látka. Ta umožňuje průchod vodní páry, ale zároveň vytváří přirozenou bariéru, která brání průniku znečišťujících látek, např. olejů, repelentů a složek potravin. Výsledkem je trvale nepromokavá, větru vzdorná a prodyšná membrána.

Speciální materiály, jako je například dvouvrstvý laminát GORE-TEX® Performance Shell, spojují GORE-TEX® s vnější textilií a vytváří tak materiál pro veškeré sportovní nebo turistické aktivity. Stejný způsob vrstvení se uplatňuje u materiálů pro nejnáročnější použití v outdoorovém nebo turistickém vybavení. Kombinuje dvouvrstvý GORE-TEX® s podšívkovou vrstvou utkanou technologií GORE^TMMicroGrid, která snižuje tření mezi vrstvami a je tenká, hladká a odolná. Tyto textilie se používají na to nejlehčí a nejodolnější turistické vybavení.

Současné oděvní hity

Pro oděv, sloužící jako mezivrstva se používají materiály s maximálními tepelně izolačními vlastnostmi, jako je např. Polartec Thermal Pro High Loft. Unikátní konstrukce (100% PES) nabízí maximální tepelnou izolaci při zachování minimální hmotnosti a maximální prodyšnosti. Vyznačuje se velmi dobrou stlačitelností.

Moderní turistická obuv

A co obuv?

Obuv pro sport a turistiku se vyvíjela podobným směrem. Z těžkých kožených bot, kde tepelnou izolaci zajišťovaly vnitřní vložky z plsti a bavlny se postupem doby vyvinula lehká tracková obuv, pro náročné velehorské použití kombinovaná s umělou kůží a prodyšnými membránami ze syntetických vláken, s vnitřní výstelkou ze syntetických fleezů, s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Pro letní turistiku a lehkou expozici cest vznikla postupem času obuv z membránového syntetického materiálu, který je pevný a zároveň prodyšný. V kombinaci s kůží a protiskluzovou podrážkou vzniká velmi odolná obuv pro tu nejtěžší vysokohorskou turistiku. Při zimní turistice nesmí chybět ani návleky přes obuv, které nepropustí sníh nebo vlhkost do obuvi. Lehké, prodyšné a pevné.

Moderní kletr

Batohy nebo krosny?

Také vybavení pro přenos materiálu, oblečení a ostatní výbavy se změnilo k nepoznání. Původní dřevěné „krosny“, které samy o sobě vážily i 15kg, nahradily velmi pevné a spolehlivé batohy té nejrůznější konstrukce, tvaru a použití, ze syntetických materiálů. Samozřejmostí u takových batohů je systém odvětrávání zad, posunovací uložení vypolstrovaných popruhů, integrované protidešťové přebaly a systém kapes pro uložení čehokoli. Hmotnost těchto batohů se pohybuje mezi 0,7–1,5 kg. Pro nejtěžší práci se používají i dnes batohy s kostrou, ta je ovšem z kompozitů z uhlíkových vláken nebo duralu a ani jejich hmotnost nedosahuje zdaleka hmotnosti krosen ze začátku minulého století.

Čím se dnes lišíme? Je toho opravdu tolik? Ano, je.  

Zatímco celková hmotnost vybavení turisty na přelomu století 19. a 20. se pohybovala okolo dvaceti kilogramů, hmotnost vybavení dnešního turisty zpravidla nepřesahuje deset kilogramů. Také funkčnost se posunula směrem ke kvalitě. Zatímco neupravované, čistě přírodní materiály z počátků minulého století byly nasákavé a omezeně trvanlivé, dnešní materiály poskytují turistovi takřka dokonalou ochranu před jakýmkoli počasím. Pokud jde vnější vzhled cestovatele před sto lety a dnešního turisty, rozdíl je patrný na první pohled. Postavte vedle sebe tehdejšího a dnešního „polárníka“ a co uvidíte? V prvním případě kožešiny, tlusté, neforemné oděvy, mohutné boty s výstelkou ze zvířecí plsti, ve druhém případě velmi lehké a prodyšné oděvy, vícevrstvé, barevné a extrémně odolné. Použití kožešin v dnešní době se soustředí na syntetické kožešiny a ostatní přírodniny, jako je kůže nebo plst či konopný, lněný a vlněný materiál se používá natolik upravený současnými zpracovatelskými technologiemi, že se jeho dobré vlastnosti několikrát znásobily. Velký návrat zažívají i vlněné oděvní součástky, které naši dědové a rodičové používali především. Ovšem dobré vlastnosti ovčí vlny byly posíleny a špatné, jako je tíha a nasákavost, se moderním zpracováním minimalizovaly. Možná se něčím vracíme k našim rodičům, ale řečeno slovy klasika: „Pokrok nezastavíš“.

Odkazy

Související stránky

* Nebezpečné látky ve sportovním oblečení

Externí odkazy

• Hiking equipment - na anglické wikipedii