Environmentální psychologie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 14 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Environmentální psychologie''', označovaná také | '''Environmentální psychologie''', označovaná někdy také jako '''ekologická psychologie''', '''psychologie životního prostředí''', '''ekopsychologie''' či '''zelená psychologie''' (''anglicky: environmental psychology nebo ecological psychology<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_psychology Ačkoli jsou názvy často používány jako synonyma, můžeme nalézt i deklarované rozdíly, jako například ten, že přístup ekologické ekologie Jamese J. Gibsona je více filozofický a více reflektuje přístupy klasické psychologie. Obecně je možné říci, že z environmentální psychologie se postupně odděluje řada nových směrů, které akcentují určitou složku vztahu člověka a životního prostředí. V praktickém přístupu se ale často nejedná o velký rozdíl; pro další definice oborů viz http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>'') je směr | ||
v rámci psychologie, který se zaměřuje na vzájemné vztahy a probíhající interakce mezi[[w: | v rámci psychologie, který se zaměřuje na vzájemné vztahy a probíhající interakce mezi[[w:cs:životní prostředí| životním prostředím]] a lidským vnímáním a jednáním. | ||
Environmentálně psychologické myšlení je ale přítomno i v řadě dalších disciplín ( | Environmentálně psychologické myšlení je ale přítomno i v řadě dalších disciplín (např. v psychologii architektury, [[environmentální filozofie|environmentální filozofii]], environmentální sociologii, [[sociální ekologie|sociální ekologii]]''), které je tak možné vnímat jako součást široké transdiciplinární základny tohoto oboru či způsobu uvažování.'' | ||
Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím [[w:cs:environmentalismus|environmentálním hnutím]] a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz [[environmentální archeologie|environmentální archeologie]], [[ekologická antropologie|ekologická antropologie]], [[politická ekologie|politická ekologie]], [[ekofeminismus|ekofeminismus]]). Prvopočátky etablování oboru spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století. Po druhé světové válce byla patrná snaha o nalezení nových přístupů v rámci sociálních věd, které by vysvětlovaly kulturní odlišnosti lépe než rasová teorie. Padesátá léta pak přinesla prohloubení debaty o vlivu životního prostředí. V roce 1955 vychází zásadní dílo [[kulturní ekologie|kulturní ekologie]] Juliana Haynese Stewarda (''Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution''), které poukazuje na značný vliv životního prostředí pro kulturní vývoj. Šedesátá léta poté přinášejí environmentální i celospolečenské ''obrození'', odmítání soudobých institucí a volání po návratu k romantizované harmonii prvotní pospolitosti. Individuální imaginace přírody se rychle stává předmětem zájmu psychologů a dochází ke konstituování prvních environmentálně-psychologicky zaměřených institucí. Jako dovršení procesů vedoucích ke vzniku respektované společenskovědní disciplíny můžeme chápat založení oborového časopisu ''Journal of Environmental psychology'' v roce 1981.<ref>http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/</ref> | |||
== Odkazy == | Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly '',,např. působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emocemi, a také způsobem, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli. Nově, někdy na přelomu století, začíná být environmentální psychologie chápána jako studium interakce mezi člověkem a jeho prostředím s větším důrazem na podporu proenvironmentálního chování"''<ref>http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>. V České republice slouží jako jedna ze základních platforem oboru portál ekopsychologie.cz. | ||
==Odkazy== | |||
{{wikipedia en|Environmental psychology}} | {{wikipedia en|Environmental psychology}} | ||
{{wikipedia en|Ecological psychology}} | {{wikipedia en|Ecological psychology}} | ||
=== Reference === | ===Reference=== | ||
<references /> | <references /> | ||
=== Literatura === | ===Literatura k dalšímu studiu=== | ||
*ANTONOV, Vladimir Vasil'jevič. Ekopsychologie. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7453-354-9. | |||
*KOPEC, David Alan. Environmental psychology for design. 2nd ed. New York: Fairchild Books, ©2012. xvi, 367 s. ISBN 978-1-60901-141-3. | |||
*BELL, Paul A. et al. Environmental psychology. 5th ed. Belmont: Wadsworth, 2001. xvii, 634 s. ISBN 0-15-508064-4. | |||
*BECHTEL, Robert B., ed. a CHURCHMAN, Arza, ed. Handbook of environmental psychology. New York: Wiley, 2002. xiii, 722 s. ISBN 0-471-40594-9. | |||
*BMETZNER, Ralph. Zelená psychologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 257 s. Psyché; sv. č. 68. ISBN 978-80-7387-445-2. | |||
*VRBOVÁ, Zuzana. Environmentálně-psychologická východiska výchovy k přírodě: vliv přírody na zdraví člověka [rukopis]. České Budějovice, 2012. 102 l. Dostupné také z: https://wstag.jcu.cz/StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?typ=1&adipidno=25396. | |||
*WINTER, Deborah Du Nann a KOGER, Susan M. Psychologie environmentálních problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 295 s. ISBN 978-80-7367-593-6. | |||
===Další zdroje=== | |||
*[http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/ Profil časopisu Journal of Environmental Psychology na stránkách http://www.journals.elsevier.com/] | |||
*[http://mujweb.cz/mfranek/index2.html Přednášky a texty z environmentální psychologie] | |||
* | *[http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/stitky/environmentalni-psychologie/ Český portál ekopsychologie (obsahuje množství dalších informací o environmentální psychologii)] | ||
*[http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/ekopsychologie-psychologie-pro-casy-environmentalnich-problemu Krajhanzl, Jan. Ekopsychologie: psychologie pro časy environmentálních problémů] | |||
* [http:// | *[http://is.muni.cz/th/42121/fss_b/BP_Kulhavy_2008_psy_vychodiska.pdf Kulhavá, Viktor. Psychologická východiska environmentální výchovy. Bakalářská práce (PDF)] | ||
{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}} | |||
{{TAČR}} | |||
[[Kategorie:Environmentální obory]] | |||
[[Kategorie:Environmentální psychologie]] | |||
Aktuální verze z 27. 10. 2019, 17:51
Environmentální psychologie, označovaná někdy také jako ekologická psychologie, psychologie životního prostředí, ekopsychologie či zelená psychologie (anglicky: environmental psychology nebo ecological psychology[1]) je směr v rámci psychologie, který se zaměřuje na vzájemné vztahy a probíhající interakce mezi životním prostředím a lidským vnímáním a jednáním. Environmentálně psychologické myšlení je ale přítomno i v řadě dalších disciplín (např. v psychologii architektury, environmentální filozofii, environmentální sociologii, sociální ekologii), které je tak možné vnímat jako součást široké transdiciplinární základny tohoto oboru či způsobu uvažování.
Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím environmentálním hnutím a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz environmentální archeologie, ekologická antropologie, politická ekologie, ekofeminismus). Prvopočátky etablování oboru spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století. Po druhé světové válce byla patrná snaha o nalezení nových přístupů v rámci sociálních věd, které by vysvětlovaly kulturní odlišnosti lépe než rasová teorie. Padesátá léta pak přinesla prohloubení debaty o vlivu životního prostředí. V roce 1955 vychází zásadní dílo kulturní ekologie Juliana Haynese Stewarda (Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution), které poukazuje na značný vliv životního prostředí pro kulturní vývoj. Šedesátá léta poté přinášejí environmentální i celospolečenské obrození, odmítání soudobých institucí a volání po návratu k romantizované harmonii prvotní pospolitosti. Individuální imaginace přírody se rychle stává předmětem zájmu psychologů a dochází ke konstituování prvních environmentálně-psychologicky zaměřených institucí. Jako dovršení procesů vedoucích ke vzniku respektované společenskovědní disciplíny můžeme chápat založení oborového časopisu Journal of Environmental psychology v roce 1981.[2]
Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly ,,např. působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emocemi, a také způsobem, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli. Nově, někdy na přelomu století, začíná být environmentální psychologie chápána jako studium interakce mezi člověkem a jeho prostředím s větším důrazem na podporu proenvironmentálního chování"[3]. V České republice slouží jako jedna ze základních platforem oboru portál ekopsychologie.cz.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental psychology na anglické Wikipedii.
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecological psychology na anglické Wikipedii.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_psychology Ačkoli jsou názvy často používány jako synonyma, můžeme nalézt i deklarované rozdíly, jako například ten, že přístup ekologické ekologie Jamese J. Gibsona je více filozofický a více reflektuje přístupy klasické psychologie. Obecně je možné říci, že z environmentální psychologie se postupně odděluje řada nových směrů, které akcentují určitou složku vztahu člověka a životního prostředí. V praktickém přístupu se ale často nejedná o velký rozdíl; pro další definice oborů viz http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/
- ↑ http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/
- ↑ http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/
Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]
- ANTONOV, Vladimir Vasil'jevič. Ekopsychologie. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7453-354-9.
- KOPEC, David Alan. Environmental psychology for design. 2nd ed. New York: Fairchild Books, ©2012. xvi, 367 s. ISBN 978-1-60901-141-3.
- BELL, Paul A. et al. Environmental psychology. 5th ed. Belmont: Wadsworth, 2001. xvii, 634 s. ISBN 0-15-508064-4.
- BECHTEL, Robert B., ed. a CHURCHMAN, Arza, ed. Handbook of environmental psychology. New York: Wiley, 2002. xiii, 722 s. ISBN 0-471-40594-9.
- BMETZNER, Ralph. Zelená psychologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 257 s. Psyché; sv. č. 68. ISBN 978-80-7387-445-2.
- VRBOVÁ, Zuzana. Environmentálně-psychologická východiska výchovy k přírodě: vliv přírody na zdraví člověka [rukopis]. České Budějovice, 2012. 102 l. Dostupné také z: https://wstag.jcu.cz/StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?typ=1&adipidno=25396.
- WINTER, Deborah Du Nann a KOGER, Susan M. Psychologie environmentálních problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 295 s. ISBN 978-80-7367-593-6.
Další zdroje[editovat | editovat zdroj]
