EU jako globální hráč: Porovnání verzí

Verze z 1. 12. 2007, 13:14

V současné době se EU postupně stává jednou ze dvou hlavních světových velmocí, novou politickou entitou a novou obchodní silou na mezinárodní scéně. (Po rozšíření o 10 nových členských států v květnu 2004 sahalo její území od Finska až po Středozemní moře a od Irska po Černé moře. Rozloha EU činila zhruba 3,93 mil km2. Měla 455 miliónů občanů. To znamená, že představovala 7 % všech obyvatel Země.) Evropská unie je rovněž největším jednotným trhem na světě. Její HDP je vyšší než HDP Spojených států amerických.

EU je dnes mnohem více než jen společný trh. Přestože Smlouva o Ústavě pro Evropu nebyla ratifikována, integrace EU je už tak daleko, že není možné vrátit se zpět k pouhé mezivládní spolupráci jednotlivých států. EU je nadnárodní organizací, jejíž rozhodovací pravomoci mají prioritu před územními pravomocemi jednotlivých členských států.

Ekonomický potenciál, společná obchodní politika EU

EU představuje největšího obchodního partnera se zbožím i se službami na světě. Již v roce 2000 činil podíl EU na celkovém světovém obchodu se službami 24 %, ve srovnání s USA, kde tento podíl činil 22 %. HDP Evropské unie je kolem 30 % celosvětového HDP, což znamená, že EU je skutečným konkurentem USA (IMF, 2003). Předpokládá se, že v v letech 2000–2030 bude růst HDP EU činit 2,4 % (EEA, 2005).

O tom, že EU je důležitým aktérem globálních vztahů, svědčí i skutečnost, že řada nadnárodních společností je evropského původu. Šedesát jedna ze 140 největších firem jsou podle pořadí Global Fortune 500 firmy evropské (z USA je pouze 50 z těchto firem). Jako příklad lze uvést BMW, Vivendi, Nestlé, Royal Dutch/Shell, Nokia, Royal Ahold a řada dalších. Jednou z největších doručovatelských firem na světě je Deutsche Post.

Nejvýznamnějšími světovými bankami jsou banky evropské. Čtrnáct z dvaceti největších obchodních bank má sídlo v Evropě. Jsou mezi nimi například takové banky, jako je Deutsche Bank, Credit Suisse, BNP Paribas.

Evropské firmy hrají významnou roli i v chemickém průmyslu (např. BASF) nebo ve stavebnictví, kde je možno jako příklad zmínit Bouygues, Vinci nebo Skanska. Rovněž v potravinářském průmyslu a v oblasti spotřebního zboží patří evropské firmy mezi největší. Nestlé a Unilever jsou na tomto úseku snad nejznámější. Evropské společnosti představují pět z deseti největších prodejních řetězců. Do této skupiny patří např. Carrefour nebo Royal Ahold.

Pojišťovnictví dominují evropské firmy. Osm z deseti největších má sídlo v Evropě (např. Munich Re, Swiss Re, ING, AXA, Aviva, Assicurazioni Generali, Prudential, Allianz). Ve farmaceutickém průmyslu patří mezi významné světové společnosti např. GlaxoSmithKline, Novartis, Aventis.

V automobilovém průmyslu hrají nejvýznamnější roli DaimlerChrysler, Volkswagen, Fiat, Peugeot, BMW a Renault_. Podobně by bylo možno pokračovat.

Případné hrozby, ale hlavně využívání možností v obchodní a ekonomické oblasti, které se v rámci globalizace světové ekonomiky naskýtají, reflektuje Společná obchodní politika EU.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU

Přestože EU zatím nemá právní subjektivitu, její působení navenek se projevuje stále významněji. Rámec tomuto působení dává společná zahraniční a bezpečnostní politika. Jejím cílem je chránit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost EU, posilovat bezpečnost EU, zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN, helsinského Závěrečného aktu a Pařížské Charty, podporovat spolupráci a vládu práva a respektování lidských práv a základních svobod. Členské státy musejí koordinovat své aktivity v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, dodržovat sjednaná stanoviska a vzájemně se informovat o otázkách společného zájmu.

EU zřídila v oblasti společné zahraniční a bezpečností politiky funkci Vysokého představitele, který je generálním tajemníkem Rady. Jeho úkolem je přispívat k tvorbě, přípravě a realizaci politických rozhodnutí, vést politický dialog se třetími stranami.

Krize evropského modelu

V současné době se hovoří o krizi evropského modelu. Tato krize má vnitřní i vnější příčiny. K vnitřním příčinám patří: neschopnost přizpůsobit se ekonomickým změnám vyžadujícím přechod na znalostní společnost; rozpočtová a monetární politika podporující růst; nedostatečná reakce na nová očekávání občanů EU (rovné příležitosti, naděje do budoucnosti); stárnutí populace; nedostatky v řešení environmentálních problémů (nekomplexní přístup, nedostatek prevence); nedůvěra v demokracii na straně občanů. Vnějšími příčinami krize jsou riziko rozpuštění se v globalizujícím se světě, terorismus.

Stárnutí populace je jedním z nejzávažnějších aspektů, který v blízké budoucnosti bude ovlivňovat další vývoj EU a nepochybně i její zahraniční politiku, zejména politiku imigrační (migrace dnes představuje hlavní zdroj růstu populace v EU)_. Stárnoucí evropská společnost může negativně ovlivnit dosahování cílů Lisabonské strategie. Populace EU zřejmě zůstane relativně stabilní do roku 2030. Větší obavy vzbuzuje ale věkové rozložení populace, především v souvislosti s výdaji na zdravotnictví a důchody. V letech 2000–2030 stoupne podíl občanů starších 65 let na celkové populaci EU z 15 % na 25 % v tzv. EU-15, z 100% na 220% v EU-10.

Proto EU v současné době hledá cesty, jak oživit Lisabonskou strategii a zajistit naplnění jejích cílů. Chce se přitom zaměřit zejména na růst a zaměstnanost. Hlavní směry vytyčila Komise v dokumentu nazvaném Integrované směrnice pro růst a pracovní místa (2005 až 2008). Obsahují dva základní prvky: naznačení směrů vývoje v oblasti hospodářské politiky a směry vývoje zaměstnanosti.

Další témata

Zdroje

Kružíková, Eva (2006) Evropská unie jako globální hráč. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 133–146. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>