Rada Evropy

Rady Evropy je organizace založená na přelomu 40. a 50. let (Londýnská smlouva z roku 1949). Specializací je politická spolupráce mezi státy (západní) Evropy. V roce 1950 byla v rámci Rady Evropy podepsána Evropská úmluva o lidských právech, na jejím základě byla v 50. letech ustavena Komise pro lidská práva (od konce 90. let již neexistuje) a později i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Výrazná expanze počtu států Rady Evropy nastává v 90. letech (kdy vstupuje mj. Československo) a v současnosti zahrnuje 46 evropských států (vč. Turecka, Arménie, Gruzie a Azerbajdžánu), nejnověji přistoupilo v roce 2004 Monako. Členem Rady Evropy není Bělorusko.

Klíčové složky vnitřní organizace Rady Evropy

• Výbor ministrů členských zemí – výkonný orgán Rady Evropy. Skládá se z ministrů zahraničních věcí členských států, kteří se scházejí obvykle dvakrát ročně. Obdobně jako v Evropské unii rotuje mezi členskými státy půlroční předsednictví Výboru ministrů. Běžná agenda Rady Evropy, jako je schvalování mezinárodních smluv nebo rozpočtové otázky, spadá do kompetence Výboru delegátů ministrů, ve kterém je každý členský stát zastoupen svým velvyslancem při Radě Evropy.
• Parlamentní shromáždění – jeho členové/poslanci jsou delegováni signatářskými zeměmi, obvykle jde o členy národních parlamentů. Hlavní úlohou Parlamentního shromáždění Rady Evropy je dávat doporučení Výboru ministrů. Parlamentní shromáždění také volí soudce ESLP. Parlamentní shromáždění Rady Evropy je zcela odlišnou institucí od Evropského parlamentu Evropské unie.
• Kongres místních a regionálních samospráv – poradní orgán Rady Evropy složený (ne až tak překvapivě) ze zástupců územní samosprávy členských států.
• Evropský soud pro lidská práva (viz bod 2.2.).
• Generální tajemník – jeho hlavní úlohou je vedení sekretariátu Rady Evropy a representace organizace navenek.

Faktický hlavní vliv

Rady Evropy se projevil ve třech oblastech:

• Rada Evropy představuje fórum pro řešení (či alespoň debatu) o politických a lidskoprávních problémech v zapojených zemích – např. čečenská krize nebo politický vývoj v Bělorusku;
• v rámci Rady Evropy byla přijata řada mezinárodních smluv;
• ESLP funguje jako nejvlivnější soudní instituce pro řešení individuálních sporů se signatářskými zeměmi o (údajném) porušování lidských práv obsažených v Evropské úmluvě o lidských právech.

Mnohé smlouvy a soft-law pocházející z Rady Evropy se částečně překrývají s normami jiných institucí. Příkladem může být Smlouva o přeshraniční televizi, která se částečně kryje se směrnicí ES/EU „Televize bez hranic“ nebo Evropská úmluva o vydávání, která se (částečně) překrývá s rámcovým rozhodnutím o evropském zatýkacím rozkazu.