Sociologie budoucností: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „'''Sociologie budoucnosti''' ''(anglicky: sociology of the future)'' je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědo…“)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Sociologie budoucnosti''' ''(anglicky: sociology of the future)'' je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědomí budoucnosti, které vychází z interakce vědeckých a technologických poznatků a praktického předvídání.<ref>[http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1751-9020.2008.00147.x/full Cynthia, S. (2008). ''The Sociology of the Future: Tracing Stories of Technology and Time.'' Sociology Compass 2(6). (pages 1878–1895).]</ref>
'''Sociologie budoucnosti''' ''(anglicky: sociology of the future)'' je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědomí budoucnosti, které vychází z interakce vědeckých a technologických poznatků a praktického předvídání.<ref>[http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1751-9020.2008.00147.x/full Cynthia, S. (2008). ''The Sociology of the Future: Tracing Stories of Technology and Time.'' Sociology Compass 2(6). (pages 1878–1895).]</ref>


Potřeba konstituování nového vědního oboru, který se systematicky a vědecky zabývá budoucností, narůstá od začátku století. Myšlenku proklamuje již [[w:cz: Herbert George Wells|H. G. Wells]] ve svém článku ''Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy'' otištěného v ''The Fortnightly Review'' na základě něhož v roce 1902 pronesl svou slavnou přednášku na Královském Institutu v Londýně (''Royal Institute'') s názvem ''The Discovery of the Future''. Potřeba sestavování možných scénářů a prognóz pak kulminovala ve válečném a poválečném období. V šedesátých letech se kromě nebezpečí atomové války objevilo nové - neméně nebezpečné - v podobě totální devastace planety antropogenní činností, tato hrozba podnítila kromě další etapy vědeckého zkoumání budoucností také vznik [[w:cz: environmentalismus|environmentálního hnutí]].  
Potřeba konstituování nového vědního oboru, který se systematicky a vědecky zabývá budoucností, narůstá od začátku století. Myšlenku proklamuje již [[w:cs:Herbert George Wells|H. G. Wells]] ve svém článku ''Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy'' otištěného v ''The Fortnightly Review'' na základě něhož v roce 1902 pronesl svou slavnou přednášku na Královském Institutu v Londýně (''Royal Institute'') s názvem ''The Discovery of the Future''. Potřeba sestavování možných scénářů a prognóz pak kulminovala ve válečném a poválečném období. V šedesátých letech se kromě nebezpečí atomové války objevilo nové - neméně nebezpečné - v podobě totální devastace planety antropogenní činností, tato hrozba podnítila kromě další etapy vědeckého zkoumání budoucností.  


V roce 1972 pak Wendell Bell<ref>http://sociology.yale.edu/people/wendell-bell</ref> a James A. Mau reflektují své zkušenosti (pramenící především z vědeckého a aplikovaného zkoumání karibských oblastí a jejich procesů na cestě k sociokulturnímu vývoji) v podobě sestavení sborníku ''Sociology of the Future: Theory, Cases and Annotated Bibliography''.<ref>BELL, Wendell, ed. a MAU, James A., ed. (1971). ''The Sociology of the Future: Theory, Cases, and Annotated Bibliography.'' New York: Russell Sage Foundation</ref> Publikace tak položila základní kámen k etablování nové vědní disciplíny. Sociologie budoucnosti používá ve svých výzkumech tradiční sociologické postupy a nástroje, využívá také metodologické praktiky jiných vědních oborů (např. [[studia budoucností|studií budoucností]]).
V roce 1972 pak Wendell Bell<ref>http://sociology.yale.edu/people/wendell-bell</ref> a James A. Mau reflektují své zkušenosti (pramenící především z vědeckého a aplikovaného zkoumání karibských oblastí a jejich procesů na cestě k sociokulturnímu vývoji) v podobě sestavení sborníku ''Sociology of the Future: Theory, Cases and Annotated Bibliography''.<ref>BELL, Wendell, ed. a MAU, James A., ed. (1971). ''The Sociology of the Future: Theory, Cases, and Annotated Bibliography.'' New York: Russell Sage Foundation</ref> Publikace tak položila základní kámen k etablování nové vědní disciplíny. Sociologie budoucnosti používá ve svých výzkumech tradiční sociologické postupy a nástroje, využívá také metodologické praktiky jiných vědních oborů (např. [[studia budoucností|studií budoucností]]).
Řádek 20: Řádek 20:
* [http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016328711000851 Barbara Adam. (2011). ''Wendell Bell and the sociology of the future: Challenges past, present and future''. Futures, Volume 43, Issue 6. (p. 590-595).]
* [http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016328711000851 Barbara Adam. (2011). ''Wendell Bell and the sociology of the future: Challenges past, present and future''. Futures, Volume 43, Issue 6. (p. 590-595).]


{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}
{{TAČR}}
 
[[Kategorie:Environmentální obory]]

Aktuální verze z 18. 5. 2016, 07:04

Sociologie budoucnosti (anglicky: sociology of the future) je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědomí budoucnosti, které vychází z interakce vědeckých a technologických poznatků a praktického předvídání.[1]

Potřeba konstituování nového vědního oboru, který se systematicky a vědecky zabývá budoucností, narůstá od začátku století. Myšlenku proklamuje již H. G. Wells ve svém článku Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy otištěného v The Fortnightly Review na základě něhož v roce 1902 pronesl svou slavnou přednášku na Královském Institutu v Londýně (Royal Institute) s názvem The Discovery of the Future. Potřeba sestavování možných scénářů a prognóz pak kulminovala ve válečném a poválečném období. V šedesátých letech se kromě nebezpečí atomové války objevilo nové - neméně nebezpečné - v podobě totální devastace planety antropogenní činností, tato hrozba podnítila kromě další etapy vědeckého zkoumání budoucností.

V roce 1972 pak Wendell Bell[2] a James A. Mau reflektují své zkušenosti (pramenící především z vědeckého a aplikovaného zkoumání karibských oblastí a jejich procesů na cestě k sociokulturnímu vývoji) v podobě sestavení sborníku Sociology of the Future: Theory, Cases and Annotated Bibliography.[3] Publikace tak položila základní kámen k etablování nové vědní disciplíny. Sociologie budoucnosti používá ve svých výzkumech tradiční sociologické postupy a nástroje, využívá také metodologické praktiky jiných vědních oborů (např. studií budoucností).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cynthia, S. (2008). The Sociology of the Future: Tracing Stories of Technology and Time. Sociology Compass 2(6). (pages 1878–1895).
  2. http://sociology.yale.edu/people/wendell-bell
  3. BELL, Wendell, ed. a MAU, James A., ed. (1971). The Sociology of the Future: Theory, Cases, and Annotated Bibliography. New York: Russell Sage Foundation

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]