Struktura elektronické učebnice

Koncepce

Při vytváření programu Environmentální gramotnost byla využita „otevřená architektura“ (tedy technická výstavba). Z tohoto důvodu může být program snadno adaptován nejen pro různý vzdělávací kontext, ale také ho lze snadno využít v různém softwarovém prostředí.

Vytvoření možné struktury environmentálních poznatků je věnována značná pozornost. Aniž bychom si činili ambice na nalezení její konečné podoby, uzavření problému (což ani možné není, a to právě díky filozofickému podtextu), je zde navrženo specifické členění textu.

V oblasti environmentální v současné době existuje značné množství informací a je k dispozici ještě více dat vhodných pro účely environmentálního výzkumu. To vše je velmi dobře dostupné – jde většinou o informace sloužící „veřejnému zájmu“, na jejichž co nejširším zveřejnění existuje společenský zájem. Je možné je najít jak na internetu, tak i v rámci četných publikací, z nichž mnohé jsou podpořeny z veřejných fondů a jsou tak k dispozici zdarma. Není tedy problém informace získat, je těžké se v nich orientovat. Tedy pokud nám nejde o univerzálně platné návody k jednání či myšlení, ty mají vždy jednoznačnou platnost; vyskytují se však ve všech oblastech lidské činnosti .

Struktura

Naším cílem není vědecky či jinak získané informace a poznatky popřít či je znovu, jinak, správněji či více „humánně“ vyložit – naopak chceme k nim umožnit co nejlepší a nejširší přístup. Učebnice systematicky mapuje celou šíři environmentální problematiky; základem pro její tvorbu byl princip maximální přehlednosti, zjednodušení základní úrovně informací (jež jsou vhodné pro poučené laiky) a poskytnutí přístupu ke zdrojům jednak odborně vyšší úrovně (specifické oborově založené informace či například zdroje statistických dat pro praktické využití), jednak shromažďujícím podklady pro vzdělávací aplikace (konkrétní příklady pro výuku či metodické a teoretické texty).

Základní texty (vyšší úrovně v dané struktuře) mají ukázat hlavní principy uvažování v daných oblastech, východiska, která teprve odkazují na další zdroje informací. Ty existují v oblasti environmentální v hojné míře (souvisí to s všeobecnou podporou tvorby těchto programů).

Vhodnost elektronické podoby

Uspořádání textů vychází z existujících poznatků v dotčených oblastech, které odpovídají jejich oborově založenému poznání. Protože cílem bylo zdůraznit interdisciplinární souvislosti či dokonce naznačit transdisciplinární perspektivu, bylo pro učebnici nutné vytvořit množství textů nových. Ty se týkají především vzájemných vztahů mezi výstupy tzv. „environmental sciences“, tedy hlavně systémově pojatých přírodovědných, ale dnes už také společenskovědních disciplin, a vzděláváním. Pro tento mezioborový přístup k problematice životního prostředí vyhovuje právě forma elektronického výukového materiálu, a to z následujících důvodů:

• Environmentální znalosti jdou napříč množstvím oborů, a to tak, že informace jsou vzájemné propojeny do komplexního systému, odrážející povahu vzájemných souvislostí a vztahů. Tato zásada je formálně naplněna prostřednictvím odkazů.
• Velká šíře problematiky by v normálním případě znamenala, že by bylo nutné vytvořit obsáhlou encyklopedii zahrnující prakticky všechny oblasti lidských aktivit i znalostí (o přírodě a společnosti) s jedinou přidanou hodnotou – zvláštním důrazem na dynamickou povahu (rozvojovou) problémů a jejich rizika vzhledem k „životodárným systémům Země“. To však je evidentně úkol nezvládnutelný (ani následně coby výukové téma). Mnohé informace po vytvoření vhodné základní struktury (umožňující vhled do problematiky i pro „poučené laiky“, tedy například specialisty jiných oborů) však je možné dnes dohledat na Internetu. To v rámci předložené učebnice zajišťuje nejen soubor odkazů, kterými je dané téma ve struktuře textů doplněno, ale také postupně budovaný systém klíčových slov využitelných vyhledávači (v současné době lze využít rubrik Pojmy atd.).
• elektronická forma umožňuje víceúrovňové členění textu i možnost napojení na „živé“, tedy průběžně aktualizované zdroje dat; napomůže také průběžnému doplňování o případové studie a příklady dobré praxe.

Uspořádání

Dlouhé pasáže jsou zkráceny na minimum, a – pokud se vůbec objeví – pak jsou lokalizovány na zvláštních stránkách, ke kterým je možno se vrátit kdykoli to čas dovoluje. Členění do krátkých přehledných kapitol (stránek) bylo provedeno s následujícími zásadami:

1. Moduly vymezují témata vztahující se k environmentální problematice. Jedná se o hlavní tematické okruhy

2. Témata se člení na:

• stručné uvedení do problematiky
• konkrétní vzdělávací cíle (co se je třeba vzhledem ke vzdělávání učitelů uvést, co se má student dozvědět a naučit – není totožné s popisem problémových okruhů, jde nejen o znalosti, ale také vytváření dovedností, postojů atd.);
• navazující témata, která jsou už rozborem konkrétního problému, a to v rovině teoretické, ale i praktické. Jsou v tématu přehledně uvedena, podrobně rozpracována v rámci vnitřních odkazů. Každá „stránka“ navazujícího tématu by měla být samostatným textem, který lze číst téměř nezávisle na textech jiných.

3. Navazující témata mohou zahrnovat:

• základní pojmy, které je třeba definovat;
• případové studie (ukázkový příklad z praxe, na kterém je možno procvičit např. určitý matematický postup)
• dostupné www stránky: statistické zdroje, organizace pracující v dané oblasti atd.
• odkazy na zdroje zahrnují materiály využité při zpracování tématu
  • odkazy na relevantní literaturu zahraniční i dostupnou v českém jazyce;
  • české i zahraniční internetové odkazy jsou uvedeny zvlášť
  • někde jsou uvedeny odkazy na další zdroje rozšiřující základní téma

4. Témata poslední úrovně (někdy jako tzv. Rámečky) uvádějí teoretická východiska pro práci s praktickými problémy popsanými na předchozí úrovni; krátké případové studie a příklady „dobré praxe“; nebo citáty z důležitých dokumentů.

5. Pdf texty pro samostatné čtení