Sociologie budoucností: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m (Nahrazení textu „{{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}“ textem „{{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}}“) |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
* [http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016328711000851 Barbara Adam. (2011). ''Wendell Bell and the sociology of the future: Challenges past, present and future''. Futures, Volume 43, Issue 6. (p. 590-595).] | * [http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016328711000851 Barbara Adam. (2011). ''Wendell Bell and the sociology of the future: Challenges past, present and future''. Futures, Volume 43, Issue 6. (p. 590-595).] | ||
{{licence cc|Eduard | {{licence cc|Petiška, Eduard, Jr}} | ||
{{TAČR}} | {{TAČR}} | ||
Verze z 14. 5. 2016, 05:58
Sociologie budoucnosti (anglicky: sociology of the future) je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědomí budoucnosti, které vychází z interakce vědeckých a technologických poznatků a praktického předvídání.[1]
Potřeba konstituování nového vědního oboru, který se systematicky a vědecky zabývá budoucností, narůstá od začátku století. Myšlenku proklamuje již H. G. Wells ve svém článku Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy otištěného v The Fortnightly Review na základě něhož v roce 1902 pronesl svou slavnou přednášku na Královském Institutu v Londýně (Royal Institute) s názvem The Discovery of the Future. Potřeba sestavování možných scénářů a prognóz pak kulminovala ve válečném a poválečném období. V šedesátých letech se kromě nebezpečí atomové války objevilo nové - neméně nebezpečné - v podobě totální devastace planety antropogenní činností, tato hrozba podnítila kromě další etapy vědeckého zkoumání budoucností.
V roce 1972 pak Wendell Bell[2] a James A. Mau reflektují své zkušenosti (pramenící především z vědeckého a aplikovaného zkoumání karibských oblastí a jejich procesů na cestě k sociokulturnímu vývoji) v podobě sestavení sborníku Sociology of the Future: Theory, Cases and Annotated Bibliography.[3] Publikace tak položila základní kámen k etablování nové vědní disciplíny. Sociologie budoucnosti používá ve svých výzkumech tradiční sociologické postupy a nástroje, využívá také metodologické praktiky jiných vědních oborů (např. studií budoucností).
Odkazy
Reference
- ↑ Cynthia, S. (2008). The Sociology of the Future: Tracing Stories of Technology and Time. Sociology Compass 2(6). (pages 1878–1895).
- ↑ http://sociology.yale.edu/people/wendell-bell
- ↑ BELL, Wendell, ed. a MAU, James A., ed. (1971). The Sociology of the Future: Theory, Cases, and Annotated Bibliography. New York: Russell Sage Foundation
