Evoluce: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
m (uspořádání)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Hnací silou vývoje může být adaptace na změny životních podmínek. Druhy, které se změnám nedokážou přizpůsobit, vyhynou. Schopnost přežívat v určitém rozpětí faktorů prostředí nazýváme tolerance (snášenlivost).  
[[Soubor:Horseevolution.png|thumb|upright=1.5|Evoluce koně od eocénu do dnešní doby; vybráni reprezentativní zástupci z řad předků moderního koně]]
'''Biologická evoluce''' je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu vznikl z neživé hmoty pozemský život a dále se rozvíjí a diverzifikuje. Podstatu těchto změn zkoumá vědní obor evoluční biologie. Hnací silou vývoje může být adaptace na změny životních podmínek. Druhy, které se změnám nedokážou přizpůsobit, vyhynou. Schopnost přežívat v určitém rozpětí faktorů prostředí nazýváme tolerance (snášenlivost).  


Postupným vývojem druhů může dojít k divergenci, kdy se původně jeden druh rozštěpí na několik nových - když to podmínky daného životní prostředí dovolí (např. druhově bohaté prostředí tropických deštných lesů - zde žije až polovina světových druhů).  
Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak dokladují jejich společný prvotní původ.


Pokud jsou podmínky prostředí natolik extrémní, že jim odolají jen druhy s určitými rysy (např. dokonalá tepelná izolace těla, odolnost proti suchu díky stavbě těla zajišťující minimální odpar vody), dochází i u různých druhů ke konvergenci jejich charakteristik.  
Postupným vývojem druhů může dojít k divergenci, kdy se původně jeden druh rozštěpí na několik nových - když to podmínky daného životní prostředí dovolí (např. druhově bohaté prostředí tropických deštných lesů - zde žije až polovina světových druhů). Pokud jsou podmínky prostředí natolik extrémní, že jim odolají jen druhy s určitými rysy (např. dokonalá tepelná izolace těla, odolnost proti suchu díky stavbě těla zajišťující minimální odpar vody), dochází i u různých druhů ke konvergenci jejich charakteristik.  


{{pahýl}}
== Typy evoluce ==
Rozlišuje se:<ref>{{citace monografie| titul = Úvod do evoluční biologie | vydání =2| vydavatel= Academia| isbn = 978-80-200-1539-6| rok=2007 | jméno=Jaroslav| příjmení =Flegr| místo=Praha}}</ref>
* '''kladogeneze''' – postupné odštěpování evolučních linií
* '''anageneze''' – postupné změny ve znacích jednotlivých evolučních linií
 
Podle měřítka evolučních změn se rozlišuje:<ref name=dictionary>{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref>
* '''mikroevoluce''' – menší evoluční změny během kratšího časového období, například změny frekvencí alel v populacích během několika generací
* '''makroevoluce''' – větší evoluční změny v průběhu geologického času, vývoj nových druhů i vyšších taxonomických kategorií, jako je např. řád či kmen.
==Odkazy==
===Reference===
<references/>
 
===Literatura===
{{NK ČR|ph114506|věc=ano}}
* MAYR, Ernst. Co je evoluce: aktuální pohled na evoluční biologii. Praha: Academia, 2009. 354 s.: il., mapy ; 21 cm. (Galileo ; sv. 31) (Mistři vědy). ISBN 978-80-200-1754-3.
* LARSON, Edward J. (Edward John). Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009. 326 s. : il., portréty ; 22 cm. ISBN 978-80-7391-157-7.
* FLEGR, Jaroslav. Evoluční biologie. Praha: Academia, 2009. 569 s. : il., portréty ; 26 cm. ISBN 978-80-200-1767-3.
* SAMEC, Pavel. Evoluční biologie a fylocenogeneze: úvod do studia evoluce společenstev. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006. 142 s. : il. ; 30 cm. ISBN 80-7157-944-0.
* FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. Praha: Academia, 2007. 544 s. : il. ; 21 cm. (Galileo ; sv. 13). ISBN 978-80-200-1539-6.
* RÁDL, Emanuel. Dějiny biologických teorií novověku. Díl II., Dějiny evolučních teorií v biologii 19. století / Emanuel Rádl; k vydání připravili a poznámkami opatřili Tomáš Hermann, Anton Markoš a Zdeněk Neubauer; z němčiny přeložili Zuzana Škorpíková, Tabita Landová a Ivan Landa. Praha: Academia, 2006. -- 533 s. ; 24 cm. ISBN 80-200-1394-6 (soubor : váz.). ISBN 80-200-1393-8 (váz.)
 
=== Externí odkazy ===
* {{cs}} [http://web.natur.cuni.cz/~flegr/zakevolbiol.php Evoluční biologie - kurz na PřF UK]
* {{cs}} [http://sites.google.com/site/biomachgbn/obecna-biologie-4/biologicka-evoluce Biologická evoluce na BIOMACH]
*{{wikipedia en|Evolution}}
*{{wikipedia cs}}
{{jdl}}


[[Kategorie:Biosféra]]
[[Kategorie:Biosféra]]

Aktuální verze z 11. 5. 2016, 09:23

Evoluce koně od eocénu do dnešní doby; vybráni reprezentativní zástupci z řad předků moderního koně

Biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu vznikl z neživé hmoty pozemský život a dále se rozvíjí a diverzifikuje. Podstatu těchto změn zkoumá vědní obor evoluční biologie. Hnací silou vývoje může být adaptace na změny životních podmínek. Druhy, které se změnám nedokážou přizpůsobit, vyhynou. Schopnost přežívat v určitém rozpětí faktorů prostředí nazýváme tolerance (snášenlivost).

Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak dokladují jejich společný prvotní původ.

Postupným vývojem druhů může dojít k divergenci, kdy se původně jeden druh rozštěpí na několik nových - když to podmínky daného životní prostředí dovolí (např. druhově bohaté prostředí tropických deštných lesů - zde žije až polovina světových druhů). Pokud jsou podmínky prostředí natolik extrémní, že jim odolají jen druhy s určitými rysy (např. dokonalá tepelná izolace těla, odolnost proti suchu díky stavbě těla zajišťující minimální odpar vody), dochází i u různých druhů ke konvergenci jejich charakteristik.

Typy evoluce[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se:[1]

  • kladogeneze – postupné odštěpování evolučních linií
  • anageneze – postupné změny ve znacích jednotlivých evolučních linií

Podle měřítka evolučních změn se rozlišuje:[2]

  • mikroevoluce – menší evoluční změny během kratšího časového období, například změny frekvencí alel v populacích během několika generací
  • makroevoluce – větší evoluční změny v průběhu geologického času, vývoj nových druhů i vyšších taxonomických kategorií, jako je např. řád či kmen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. 2. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1539-6. 
  2. ↑ ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Evoluce

  • MAYR, Ernst. Co je evoluce: aktuální pohled na evoluční biologii. Praha: Academia, 2009. 354 s.: il., mapy ; 21 cm. (Galileo ; sv. 31) (Mistři vědy). ISBN 978-80-200-1754-3.
  • LARSON, Edward J. (Edward John). Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009. 326 s. : il., portréty ; 22 cm. ISBN 978-80-7391-157-7.
  • FLEGR, Jaroslav. Evoluční biologie. Praha: Academia, 2009. 569 s. : il., portréty ; 26 cm. ISBN 978-80-200-1767-3.
  • SAMEC, Pavel. Evoluční biologie a fylocenogeneze: úvod do studia evoluce společenstev. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006. 142 s. : il. ; 30 cm. ISBN 80-7157-944-0.
  • FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. Praha: Academia, 2007. 544 s. : il. ; 21 cm. (Galileo ; sv. 13). ISBN 978-80-200-1539-6.
  • RÁDL, Emanuel. Dějiny biologických teorií novověku. Díl II., Dějiny evolučních teorií v biologii 19. století / Emanuel Rádl; k vydání připravili a poznámkami opatřili Tomáš Hermann, Anton Markoš a Zdeněk Neubauer; z němčiny přeložili Zuzana Škorpíková, Tabita Landová a Ivan Landa. Praha: Academia, 2006. -- 533 s. ; 24 cm. ISBN 80-200-1394-6 (soubor : váz.). ISBN 80-200-1393-8 (váz.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Evoluce na české Wikipedii.
Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Evoluce&oldid=15680“