Ekofeminismus

Ekofeminismus (anglicky: ecofeminism) je směr v rámci feminismu, který poukazuje na analogie mezi diskriminací ženy a přírody v současné západní kultuře, snaží se o vedení diskurzu na toto téma (mezi odbornou i širokou veřejností) a přispění k vytváření harmonické společnosti, která bude vnímat obě pohlaví, ale i další přírodní složky jako rovnocenné součásti globálního ekosystému. Aplikací těchto názorů do politické roviny se zabývá feministická politická ekologie (Feminist political ecology).

Pravděpodobně poprvé použila tento termín francouzská feministka a spisovatelka Françoise d'Eaubonne ve své knize Feminismus nebo smrt (Le Féminisme ou la Mort), která vyšla v roce 1974. Počátky ekofeministického hnutí je ale možno nalézt již v environmentálním obrození probíhajícím v šedesátých a sedmdesátých letech v USA (vznik feminismu je spojován s ještě staršími daty). Obecně je možné říci, že environmentální hnutí bylo s hnutím feministickým provázáno od samého začátku, a to nejen personálně, ale především přesvědčením. Spojoval je boj proti tisíciletému patriarchálnímu útisku nejen ženy a přírody, ale i všeho slabšího, co se dalo ovládnout a využívat (sociálně slabší, méně rozvinuté společnosti...).

Ekofeminismu se ve většině západních zemí podařilo otevřít celospolečenský dialog na jím požadovaná témata. Po celém světě vznikají katedry ženských (women's studies) a genderových studií (gender studies), která se kromě klasické feministické problematiky orientují i na environmentální problémy (V ČR např. Katedra genderových studií na FHS UK. Ekofeminismus má také podporu v mnoha organizacích vznikajících v rámci občanské společnosti (V ČR např. NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ a většina dalších environmentálních či feministických organizací). V současné době se zájem ekofeminismu orientuje stále více na obranu práv zvířat, vznikl vegetariánský ekofeminismus (vegetarian ecofeminism), který deklaruje nutnost pohlížet na jednotlivé živočichy jako rovnocenné člověku (a nevyužívat je pro jeho potřebu a spotřebu), paradigmaticky má tento směr blízko k biocentrismu.

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecofeminism na anglické Wikipedii.

Literatura k dalšímu studiu

• ADAMS, Carol J., ed. Ecofeminism and the sacred. New York: Continuum, ©1993. xii,340 s. ISBN 0-8264-0667-X.
• BAGLEY, Kate, ed. a MCINTOSH, Kathleen, ed. Women's Studies in Religion: a multicultural reader. 1st ed. New Jersey: Pearson Prentice Hall, 2007. 242 s. ISBN 0-13-110831-X.
• BROTÁNKOVÁ, Klára. Ekofeminismus: reflexivní kritika vybraných textů [rukopis]. Brno, 2002. 33 l.
• CODE, Lorraine. Ecological thinking: the politics of epistemic location. Oxford: Oxford University Press, 2006. 322 s. Studies in feminist philosophy. ISBN 978-0-19-515944-8.
• LIŠKOVÁ, Kateřina. Perspektivy ekofeminismu [rukopis]. Brno: [s.n.], 1998. 74 s.
• MIES, Maria. Ecofeminism. Halifax: Fernwood, 2001. 328 s. ISBN 1-895686-28-8.
• MURPHY, Patrick D. Literature, nature, and other: ecofeminist critiques. New York: State University of New York, ©1995. xiv, 221 s. ISBN 0-7914-2278-X.
• PLUMWOOD, Val. Feminism and the Mastery of Nature. 1. Ed. London: Routledge, 1993. 239 s. Opening out. Feminism for Today. ISBN 0-415-06810-X.
• SALLEH, Ariel. Ecofeminism as politics: nature, Marx, and the postmodern. London: Zed Books, 1997. xv, 208 s. ISBN 1-85649-399-7.
• VRÁBLÍKOVÁ, Martina. Ekofeminismus [rukopis]. 1996. 73 s.
• WARREN, J. Karen. Ecofeminism: women, culture, nature. 1. vyd. Indiana: Indian University Press, 1997. 453 s. ISBN 0-253-33031-9.
• ZIMMERMAN, Michael E. Contesting Earth's future: radical ecology and postmodernity. Berkeley: University of California Press, 1994. x, 447 s. ISBN 0-520-20907-9.

Externí odkazy

• Článek: EKOFEMINISMUS na: www.http://nesehnuti.ecn.cz.

• Černoch, Petr. EKOFEMINISMU. Olomouc: FF UP, 2010. Bakalářská práce (PDF)

• Javorská, Zora. Skryté výzvy ekofeminismu a jeho praktická aplikace v environmentálním hnutí. Brno: FSV MU, 2008. Diplomová práce (PDF).

• Javorská, Zora. Skryté výzvy ekofeminismu. 2010. Článek na: www.genderonline.cz (PDF)

• Článek: ,,Myšlenkové proudy radikálně environmentálního hnutí" na www.greenaction.cz

• Purschová, Adéla. Antropologické rozměry ekofeminismu. Culturologia (vol. 2). Část článku na www.culturologia.cz

• Spretnak, Charlene. Kritické a konstruktivní příspěvky ekofeminismu. Článek na: http://mujweb.cz/klarasu/charlene.htm.

Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

<!dočasně deaktivováno> </noinclude> -->