Kryty pro případ ekologické katastrofy

Kryty pro případ ekologické katastrofy jsou speciálně budovaná ochranná zařízení, při jejichž projekci se přihlíží k lokálním i globálním ekologickým hrozbám, kterým lidstvo v současnosti čelí, nebo čelit může. Často se jedná o zařízení, která poskytují ochranu i proti dalším nebezpečím (bombardování, atomový výbuch, sociální nepokoje).

Budování úkrytů - pro případ různých hrozeb - pozorujeme napříč lidskou historií a kulturami. I lidská obydlí jsou formou krytu (před přírodním a lidským živlem). Kvalita, technická speficika a množství krytů pak reflektuje sociokulturní klima, které ve společnosti panuje, pocit ohrožení a míru předběžně opatrného jednání. Celkově můžeme říci, že zodpovědné společnosti podporují - ať už přímo nebo nepřímo - nejen jednání, které hrozby eliminuje, ale investují i značné prostředky do vytváření krizových scénářů a materiálního zázemí pro různé katastrofy, které mohou nastat, ať již jsou zaviněné člověkem (jako globální změna klimatu) nebo přirozeného charakteru (povodně, zemětřesení, tornáda, etc.).

Poslední velká éra budování krytů probíhala během Studené války na Západě i na Východě. Na území České republiky se z této doby dochovalo značné množství protiatomových a dalších krytů, které byly stavěny pro případ jaderné války nebo jiné formy ozbrojeného konfliktu. V současné době jsou většinou nevyužité, chátrají, popřípadě slouží jako skladiště, muzea a další zařízení pro volnočasové aktivity. Některé z nich jsou ještě stále funkční a udržovány, v případě nebezpečí by se v nich však mohl ukrýt pouze zlomek populace. Podle odhadů u nás přibližně 5 000 krytů pojme pouze 13% populace. Vláda navíc upouští od jejich financování.

Politika a problematika budování krytů

Po skončení Studené války - zhruba od začátku devadesátých let - se v duchu Fukuyamových předpovědí o konci dějin, světovém míru a blahobytu začala přehodnocovat otázka bezpečnostních opatření a docházelo k opouštění od ochranných opatření a opuštění a demolici řady krytů. Optimistická devadesátá léta měla málo pochopení pro scénáře horších zítřků a budování ochranných opatření (ať už proti jaderným útokům či nově se rýsujícím hrozbám pro životní prostředí). Zlom přišel až po 11. září a sérii dalších teroristických útoků. Média (a lidé) se také začala zajímat o zprávy IPCC upozorňující na nebezpečí - ne menší než jaderné - která souvisí s globální změnou klimatu. Dalším důležitým bodem pro opouštění víry v optimismus a všeobecný blahobyt se stal rok 2008, kdy došlo ke světové finanční krizi. K hrozbě teroristických útoků a kybernetických útoků, přírodních katastrof se tak přidal ještě strah ze sociálních nepokojů, rabování a násilí mezi občany i možnými nově příchozími migranty ze zemí třetího světa. To vše podnítilo zájem o scénáře katastrof i obrany proti nim, např. právě budováním krytů.

Starší i novější kryty se vyskytují prakticky v každé zemi. Liší však provedením a účelem. Nejčastěji se jedná o pozůstatky krytů pro případ nukleární války nebo bombardování. Většinou se ale dají použít při ekologických katastrofách či ohroženích. Nejvíce protiatomových (a protileteckých) krytů je pak evidováno v USA, Bývalém SSSR a jeho satelitních republikách, stejně jako v západní Evropě. Důležitým rozdílem mezi jednotlivými zeměmi, co se krytů týče, pak je jejich množství a počet obyvatel, který by se v nich mohl ukrýt. Nevětší množství krytů nalezneme ve Švýcarsku (a zároveň procent míst na populaci v případě ohrožení - do krytů by se vešlo více než 100% Švýcarů). Již v roce 1960 zde byl přijat zákon o povinném zřízení atomových krytů v každém soukromém i veřejném objektu, tedy i běžných rodinných domcích. Zákon nebyl zrušen ani po skončení Studené války. Kryty nacházejí stále využití - a to nejen jako úložné prostory. Například v roce 1999 lidé z Gomsu našli útočiště v krytu poté, co po sněhové bouři vypadl proud a obyvatelé se necítili ve svých domech bezpečni, prokázala se jejich praktická hodnota. K roku 2006 bylo ve Švýcarsku evidováno 300 000 soukromých protiatomových krytů v domovech, nemocnicích a dalších institucích, kromě toho také 5 100 veřejných krytů. V roce 2006 se na konstrukci, údržbu a demolici krytů použila částka ve výši 167,4 milionů švýcarských franků (cca. 3 miliardy Kč) - přibližně čtvrtina této částky byla dotována státem. Totální hodnota krytů se pohybuje kolem 250 miliard Kč. Švýcarsko je tak státem, který drží nejen Evropské ale i světové prvenství v počtu občanů, kteří by se v případě nebezpečí nalezli bezpečná útočiště, navíc přímo ve svých domovech či v jejich těsné blízkosti (v krytech je více místa než obyvatel země).

Velké množství krytů je pak evidováno ve Švédsku a Finsku, místa v nich by ale nestačila pro všechny občany (odhadem pouze pro 81% populace ve Švédsku a 70% ve Finsku). Situace v dalších evropských zemích je o poznání horší. V Rakousku by se do krytů vešlo pouze 30% občanů (většina krytů je navíc v zanedbaném stavu a nemá funkční ventilační systém. V Německu by se v případě nebezpečí vešlo do krytu pouze tři procenta obyvatel.

Mimo Evropu jsou kryty časté také v Číně, Jižní Koreji, Singapuru, Indii (a prakticky kdekoli - jejich přesný počet nelze určit z důvodu častého utajení). Podle odhadů by se v nich ale nikde neshovalo více než 50 % populace. Výjimkou je Izrael, kde jsou kryty k dispozici pro dvě třetiny občanů, nicméně to jsou často pouze betonové konstrukce, které neposkytují dostatečnou ochranu proti radiaci ani ekologickým katastrofám.

Co se týče přístupu politické reprezentace k problematice krytů je v současné době skutečně aktivní (kromě tradičního přístupu Švýcarska) snad pouze postoj Číny (kde civilní obrana Šanghaje oznámila dokončení úkrytu na ploše větší než 90 000 metrů čtverečních, který může pojmout až 200 000 lidí) a Ruska, které v roce 2010 oznámilo, že do roku 2012 vybuduje v Moskvě 5 000 nových protiatomových krytů; což u některých vyvolalo obavy, jestli se nejedná o přípravu na reálný vojenský konflikt.

Soukromé projekty

Se vzrůstajícím uvědoměním si rizik, které s sebou přináší environmentálně nešetrné chování, provázané s nedůvěrou ve stávající politické systémy, které ho nejsou schopny řešit, stoupá i obecná nedůvěra v politickou reprezentaci, že by se uměla postarat o své občany v případě katastrofických událostí. V současné době proto můžeme pozorovat vzrůstající tendenci budování soukromých krytů pro případ neočekávaných katastrof. Přestává se jednat pouze o objekty pro nejbohatší klientelu a roste počet projektů zaměřených na běžnou populaci. Firmy budující kryty čelí kritice, že vyvolávají strach, na to reagují trvzením, že ten ve společnosti existuje a ony poskytují pouze řešení. Svoji předběžnou opatrnost obhajují na stránkách například tvrzením: ,,Nepršelo, když Noe stavěl Archu."

Největší trh s kryty pro případ katastrof různých druhů funguje v USA. Jedná se často o revitalizované objekty z časů Studené války, které armáda přestala používat, nebo ani nedostavěla. Trh s nepoužívanými vojenskými kryty funguje v mnoha zemích po celém světě, ebay nabízela v nedávné době k prodeji protiatomový kryt v Británii o který projevilo zájem velké množství zájemců , v ČR je zájem o bývalé vojenské bunkry slabý. Americké firmy však neprodávají pouze relikty, ale obnovené, zmodernizované funkční objekty, které by měly své obyvatele ochránit i přes asteroidy či vlnami tsunami (podle vyjádření firmy Vivos Group jež je buduje). Potenciální zájemci jsou vybíráni zvláštní komisí, která rozhoduje, kdo má právo si prostor v krytu zakoupit (rozhoduje se podle toho, nakolik by byl přínosný pro komunitu uvnitř krytu) Do listopadu roku 2012 podalo žádost o přijetí 25 000 lidí. První komplex byl vybudován v roce 2012 státě Indiana (USA). V případě ohrožení se v něm může ukrýt až 80 lidí po dobu minimálně jednoho roku. Je zbudován tak, aby vydržel výbuch 20 megatun v okolí několika mil. Úkryt stojí 50 000 dolarů pro dospělého a 35 000 dolarů pro dítě. Slevy jsou poskytovány zdravotníkům a pracovníkům bezpečnostních sil. Platí se předtím, než ke katastrofě dojde. V roce 2013 získala společnost Vivos část podzemního armádního objektu Atchinsonská skladiště (Atchison Storage Facility) s celkovou rozlohou 2,7 milionu čtverečních stop (250 838.208 m2), kde hodlá vybudovat další kryty. Celkem počítá se zbudováním krytů pro 6 000 lidí. Jinou cestou než je rekonstrukce starých vojenských objektů se vydala firmy Hubbard Iron Doors, Inc. a Radius Engineering Inc., které budují menší podzemní kryty na klíč (určené k zahloubení do země. Kryty jsou prezentovány jako luxusní objekty, ve kterých se dá nejenom přežívat ale i žít Každá katastrofická předpověď je pak pro prodejce příznivá a marketingově dobře využitelná (jako údajný konec světa podle jedné z interpretací Mayského kalendáře). Podle kritiků krytů jsou ale potenciální hrozby, které výrobci prezentují, značně přehnané; otázkou také zůstává zda by kryty uvedené katastrofy skutečně vydržely.

V České republice pak působí od roku 2010 firma Podzemní kryty s.r.o., která dodává menší kryty určené k zahloubení do země (podobně jako americký Hubbard Iron Doors, Inc. nebo Radius Engineering Inc.). Výrobu podzemních krytů nabízí také Jiří Řehoř na stránkách www.zhn.cz

Špicberské globální úložiště semen

Špicberské globální úložiště semen (norsky Svalbard globale frøhvelv, anglicky Svalbard Global Seed Vault) je zabezpečené úložiště semen nacházející se na norském souostroví Špicberky poblíž města Longyearbyen nalézajícího se za polárním kruhem. Toto zařízení bylo založeno pro zachování široké rozmanitosti semen rostlin z míst po celém světě v podzemní jeskyni. Špicberské globální úložiště semen bylo oficiálně otevřeno 26. února 2008. Zařízení má být mj. bezpečné útočiště semen v případě velkých regionálních či globálních krizí. Výstavba tohoto zařízení byla zcela financována norskou vládou a stála 45 milionů norských korun. Skladování semen je zprostředkováváno zdarma. V obřích ledových halách jsou uchovávána semena v černých krabicích zmražených na teplotu mezi –10 a –20 °C, což by mělo zajistit perfektní stav semen nejméně stovky let. Počítá se s maximální kapacitou 2,25 miliardy semen. V tomto odstavci byla použita část textu z české wikipedie pojednávající o Špicberském globálním úložišti semen. Pokračování článku a odkazy naleznete [zde.

Z minulosti víme, že možné katastrofické scénáře a možnosti jak se jim vyhnout (popř. se na ně připravovat) není dobré podceňovat. Je potřeba se však vyvarovat konspiracím (jako v případě pravděpodobného zveličení a přehánění u krytů Moskevské tajné linky a přehnaným úzkostem, které by nás vyřadily z běžného života, jak je to dobře znázorněno v romantické komedii o životě v krytu z roku 1999 Blast from the Past (česky: Dožeň, co se dá).

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental disaster na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Natural disaster na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Blast shelter na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Emergency shelter na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Survivalism na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Retreat (survivalism) na anglické Wikipedii.

Literatura

• CÍLEK, Václav. Podzemní Praha: soupis podzemních objektů hlavního města a vybraná bibliografie. Praha: Zlatý kůň, 1995. 59 s. Knihovna České speleologické společnosti; sv. 27. ISBN 80-85304-34-1.

• HEGAR, Jaroslav. Stavby a zařízení civilní ochrany [CD-ROM]. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TU, Fakulta bezpečnostního inženýrství, 2003. Požadavky na systém: prohlížeč Zoner Context (na disku). ISBN 80-248-0424-7.

• KRATOCHVÍLOVÁ, Danuše, KRATOCHVÍLOVÁ, Danuše a FOLWARCZNY, Libor. Ochrana obyvatelstva. 2., aktualiz. vyd. V Ostravě: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2013. 177 s. SPBI Spektrum. Červená řada; 42. ISBN 978-80-7385-134-7.

• PACINDA, Štefan a PIVOVARNÍK, Ján. Kolektivní ochrana obyvatelstva. Vyd. 1. Praha: MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2010. 118 s. ISBN 978-80-86640-44-0.

• ROSE, Kenneth D. One nation underground: the fallout shelter in American culture [online]. New York: New York University Press, ©2001. American history and culture [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10137186.

• ROUS, Ivan. Liberecké podzemí. [Liberec]: Kalendář Liberecka, 2009. 249 s. ISBN 978-80-87213-04-9.

• ŠENOVSKÝ, Michail, ed. Stavby a zařízení CO 2003: Ostrava: 19.-20. únor 2003: [sborník přednášek z konference. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2003. 68 s. ISBN 80-86634-12-4.

• VESELÝ, Martin. Do krytu!: protiletecká ochrana v severozápadní části sudetské župy (1939-1945). Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2008. 323, [23] s. Acta Universitatis Purkynianae Facultatis Philosophicae. Studia historica; 7. ISBN 978-80-7414-000-6.

Další čtení

Výstavba bezpečných krytů

Americký web zabývající se poradenstvím v problematice krytů

Propagační videa firmy Vivos

Kryty v České republice

Přehled krytů v ČR

Bunkr Drnov - Muzeum studené války a protivzdušné obrany

Muzeum studené války pod hotelem Jalta na Václavském náměstí v Praze

Cover Place - klub v protiatomovém krytu

Proč chce Rusko do roku 2012 postavit více než 5000 protiatomových krytů v Moskvě?

Bunkers for all Článek pojednávající o problematice politiky švýcarských a dalších evropských zemí v oblasti protiatomových krytů

Arms against nuclear attack

Špicberské globální úložiště semen na české wikipedii

OBRAZEM: Deset nejhorších ekologických katastrof

Bumbová Alena ENVIRONMENTÁLNÍ BEZPEČNOST - GLOBÁLNÍ HROZBY A JINÁ OHROŽENÍ

ÚVOD DO STUDIA PŘÍRODNÍCH KATASTROF A ENVIRONMENTÁLNÍCH HAZARDŮ

Přírodní katastrofy a environmentální hazardy - multimediální výuková příručka