Coasův teorém

Ronald Harry Coase

Autorem Coasova teorému je Ronald Coase, který se narodil 29. 12. 1910 v Londýně.

• 1991 získal Nobelovu cenu za ekonomii - za objev a objasnění významu transakčních nákladů a vlastnických práv pro fungování hospodářství
• Profesor ekonomie na University of Chicago, University of Liverpool, Buffalo, Virginia,...
• Zakladatel International Society for New Institutional Economics (1996 - 1997)
• Výzkumný poradce v Institutu Ronalda Coaseho[1]

Předpoklady Coasova teorému

1) dobře vymezená a chráněná vlastnická práva

2) nulové transakční náklady

Za dodržení těchto dvou předpokladů pak soukromá vyjednávání vedou k efektivnímu řešení, a to nezávisle na tom, jaké je původní vymezení vlastnický práv.

Situaci, kdy neexistují transakční náklady a tedy situaci zjevně nerealistickou, zavedl Coase do ekonomie v článku "The Theory of the firm". Ukazuje důležitost transakčních nákladů jak v reálném světě, tak i v ekonomické analýze.

Základ Coasova teorému a klíčový prvek analýzy

Nezbytná otázka: "Je ekonomický subjekt zodpovědný za škodu či nikoliv?" Bez stanovení původních závazkových práv není totiž možné, aby na trhu došlo k jejich transferu a rekombinaci. Konečný výsledek (maximalizující hodnotu produkce)je nezávislý na rozdělení práv právě za předpokladu, že cenový systém funguje bez nákladů.

Obě strany jsou zároveň poškozené nebo poškozované. Škody budou páchány vždy! Není tedy podstatné, zda bude povoleno je páchat nebo ne. Podstatné je, komu bude povoleno škody páchat a jaké to bude mít následky na ekonomiku.

Analýza - pěstitel obilí a chovatel dobytka

Počet kusů ve stádu	Ztráta ve výnosech obilí (v USD)	Mezní ztráta ve výnosech obilí (v USD)	Mezní čisté výnosy z dodatečného kusu dobytka ve stádu
1	1	1	4,5
2	3	2	4,5
3	6	3	4,5
4	10	4	4,5
5	15	5	4,5

Roční náklady na oplocení pozemku: 9 USD

Chovatel dobytka: navýší své stádo jen v případě, že výnosy z něj budou vyšší, než náklady na jeho chov + další náklady (škody napáchané na sousedním pozemku, za které je chovatel zodpovědný). Zvýší stádo ze 2 na 3 kusy jen v případě, že mu zůstane na uhrazení škody čistý výnos z dodatečného kusu vyšší než 3 USD. Výnos z dodatečného vstupu vyšší než 4 USD = rozšíření stáda + postavení a správa plotu (je to pro něj levnější, než platit náklady majiteli vedlejšího pozemku). Bude tedy možno mít stádo o 5 kusech dobytka, kdy nevznikají žádné škody na vedlejším poli a chovatel maximalizuje své výnosy ve výši 13,5 USD.

Případ kdy se vyplatí provést vyjednávání tak, aby výsledkem bylo menší množství pěstovaného obilí:

Celkový výnos pěstování obilí = 12 USD

Náklady jsou 10 USD

Čistý výnos pak tedy činní 2 USD

První kus dobytka způsobí škodu ve výši 1 USD, v takovém případě je výnos pěstitele 12 USD, neboť 11 USD utrží na trhu a 1 USD dostane od majitele dobytka jako kompenzaci.

Druhým kusem dobytka se celková škoda zvýšší na 3 USD. Pokud by pěstitel dál pokračoval v pěstování obilí, pak jeho výnos by byl stále 12 USD. Dohodou však mohou mít obě strany více. Chovatel může pěstiteli nabídnout, že za ponechání půdy ladem mu nabídne víc než 2 USD, ale méně než 3 USD, které tvoří celkovou škodu dvou dobytčat, oba na této dohodě vydělají.

Sám Coase uzavírá analýzu následovně:

"Myslím si, že je již zřejmé, že v situaci, kdy chovatel dobytka je odpovědný za škodu způsobenou stádem, a za předpokladu, že cenový systém funguje hladce, bude snížení produkce na jiném místě v ekonomice způsobené růstem stáda bráno v úvahu při nákladové analýze zvětšení stáda. Tyto dodatečné náklady budou poměřovány s dodatečnými příjmy za prodej masa a za předpokladu dokonalé konkurence v chovatelském průmyslu bude alokce zdrojů v chovatelství optimální."

Opačný případ:

Chovatel dobytka není odpovědný za škodu (nebude tedy stavět plot) a alokace zdrojů bude stejná jako v předchozím případě. V případě, že pak není odpovědný za škody a bude chtít chovat maximální počet kusů, pak pěstitel může nabídnout až 5USD za snížení počtu kusů ve stadu o 1ks, což je více než mezní výnosy dodatečného kusu,a proto bude výhodné na tuto dohodu přistoupit. Ovšem v případě dalšího snížení je hodnota zničeného obilí nižší než hodnota masa z dodatečného dobytčete a proto se vyjednávání zastaví (právě na 4 kusech dobytka). V případě možnosti vystavit plot za roční náklady 9USD je to opět stejné, pěstitel získá 15USD a nebude trpět žádnými nájezdy dobytčat. Chovatel si pak může ponechat všechen dobytek.

Nenulové transakční náklady

V případě nenulových transakčních nákladů pak narozdíl od Coasova teorému sám Coase uvádí, že původní alokace práv bude mít vliv na celkovou hodnotu produkce - jedno uspořádání práv může přinést větší hodnotu produkce, než kterékoli ostatní uspořádání. Pokud uspořádání není dosaženo samotným právním systémem, tak náklady na jeho dosažení prostřednictví výměny a kombinování jednotlivých práv na trhu muhou být na tolik velké, že toto optimální spořádání, které by přineslo vyšší hodnotu produkce, nemusí být nikdy dosaženo.

Coasův teorém a tržní selhání

Externality

"Zásadně změnil názor ekonomů na externality. Ukazuje totiž, že výskyt externalit ve skutečnosti není příznakem tržního selhání, nýbrž špatně vymezených nebo nedostatečně chráněných vlastnických práv. Jsou-li vlastnická práva dobře vymezena a chráněna, externality nevznikají."

Vlastnická práva definují původce externality i subjekt, na který její účinky dopadají. Nízké náklady na vyjednávání navíc zajišťují, aby původce externality byl přinucen hradit náklady s ní spojedné. Tyto dva předpoklady zabraňují vzniku externalit při výrobě a zároveň zajišťují efektivní alokaci statků.

Asymetrické informace

Coase asymetrické informace považuje za důsledek transakčních nákladů, kam patří i náklady právě na získávání informací. Existence asymetrických informací a Coasova teorému se tedy nevylučuje.

Veřejné statky

Nejsou-li jasně definována uživatelská práva a neexistuje možnost vyloučení z užívání, pak obchod s právy nemá smysl. Coasův teorém není možné využít.

Monopol

Pokud je na jedné nebo obou stranách málo subjektů, pak je vyjednávání rychlé a velmi málo nákladné.

Interpretace Coasova teorému

1) z pohledu svobodné směny - nejobvyklejší pojetí Coasova teorému

"Svobodná směna zdrojů má tendenci vést k takové produkci jejíž hodnota je nejvýšší možná" (Pareto-optimální alokace zdrojů). Věta, která generalizuje směny zdrojů na směnu práv k těmto zdrojům. Původní alokace práv pak dle tohoto pojetí nemá vliv na efektivnost ekonomického systému právě pokud tato práva mohou být volně směnována.

2) z pohledu transakčních nákladů

"Původní alokace práv nemá vliv na efektivnost ekonomického systému pokud jsou transakční náklady nulové (v reálném světě minimalizované transakční náklady)"

3) z pohledu tržních selhání - zcestné uvažování moderních ekonomů

"Původní alokace práv némá vliv na efektivnost ekonomického systému pokud tato práva mouhou být směnována v prostředí dokonalé konkurence."

Nejdůležitější Coasovy články jako východiska Coasova teorému

Coasův největší přínos ekonomické teorii tkví ve článku „Problém společenských nákladů“ (1960). Ke vzniku Coasova teorému se váže kromě „Problému společenských nákladů“ ještě článek „The Federal Communications Commission“ (1959).

Článek „The FCC“

Článek „The FCC“ ( The Federal Communications Commission, americká regulační agentura pro oblast telekomunikací), týkající se přidělování frekvenčních pásem v USA byl publikován v The Journal of Law and Economics v říjnu 1959.

Coase během své práce zabývající se problematikou alokace elektromagnetického spektra (EMS) došel k závěru, že by se mělo EMS přidělovat tomu subjektu, který nabídne nejvyšší peněžní částku. Toto tvrzení vyvolalo v USA, kde v této době fungoval systém vládního přidělování licencí EMS, velký rozruch.

Coase kritizuje systém rozdělování frekvenčních pásem na základě administrativního rozhodnutí. Mnohdy tak dochází k porušování svobody projevu. Frekvenční pásma jsou nehmotný a vzácný statek, problémem je zde nulová definice vlastnických práv. Americká regulační agentura pro oblast telekomunikací zdůvodňuje svou existenci nutností regulace a zabránění omezení rozvoje rozhlasového vysílání. Coase tvrdí, že všechny statky jsou vzácné a vládní regulace není řešením. Tento problém by měl být řešen prostřednictvím trhu. Efektivní alokace frekvenčních pásem je možné dosáhnout pouze definováním vlastnických práv a volným fungováním cenového systému.

Důležitou částí článku „The FCC“ je pasáž, ze které vychází článek „Problém společenských nákladů“ a tedy i Coasův teorém: „Stanovení vlastnických práv je nutnou podmínkou a předpokladem k existenci tržních transakcí, nicméně výsledný výsledek, který maximalizuje hodnotu dosažené produkce, nezávisí na úvodním rozdělení vlastnických práv.“

Článek „Problém společenských nákladů“

Článek „Problém společenských nákladů“( „The Theory of Social Cost“) byl publikován v The Journal of Law and Economics v říjnu 1960.

Jedná se o jeden z nejcitovanějších článků moderní ekonomické teorie. Coase jeho zveřejněním způsobil zvrat v ekonomickém myšlení. Coase se zde věnuje konkrétněji daným ekonomickým otázkám bez odkazu na původní problém.

Článek řeší problém činnosti podniků, které jsou škodlivé pro ostatní společnost. Coase se snaží vyvrátit dosud zažité názory, které navrhují učinit znečišťovatele zodpovědným za škody, vyměřit mu daň či zakázat mu danou činnost. Podle Coase jsou tato řešení nevhodná a neefektivní.

Na analýze situace, kdy transakční náklady jsou nulové, se Coase snaží ukázat důležitost transakčních nákladů pro ekonomickou teorii i reálný svět. Základem pro vytvoření Coasova teorému je tato část: „Je nezbytné vědět, zda je ekonomický subjekt odpovědný za škodu nebo nikoliv, neboť bez stanovení těchto původních závazkových práv není možné, aby na trhu došlo k jejich transferu a rekombinaci. Nicméně konečný výsledek (který maximalizuje hodnotu produkce) je nezávislý na rozdělení práv, a to za předpokladu, že cenový systém funguje bez nákladů.“

Coase na pěti příkladech z reálného života demonstruje tento princip. Zdůrazňuje existenci reciprocity, tzn. že obě strany jsou poškozené a zároveň poškozující. Dále analyzuje svět bez transakčních nákladů. Vše ilustruje na příkladu farmáře a dobytkáře, mezi kterými vzniká konflikt. Pokud dobytkář zvýší počet svého stáda, farmáři se zvýší škoda na poli. Pokud bude muset dobytkář snížit počet svého stáda, vznikne mu tím škoda, protože nebude moci realizovat prodej (viz výše).

V dalším textu Coase analyzuje svět s transakčními náklady. K transferům práv bude docházet pouze v případě, kdy transfer zvýší hodnotu produkce a pokryje transakční náklady. Původní rozdělení práv tedy bude mít vliv na hodnotu produkce. „Jeden způsob rozdělení právních nároků může přinést vyšší hodnotu produkce než způsob jiný. Nicméně pokud uspořádání právních nároků není dáno právním systémem, náklady na dosažení stejného výsledku změnou a kombinací právních nároků prostřednictvím trhu mohou být tak velké, že toto optimální uspořádání práv a vyšší hodnota produkce, kterou by to přineslo, nebude nikdy dosažena.“

Alternativním ekonomickým uspořádáním, které může dosáhnout zvýšení hodnoty produkce při nižších nákladech než při využití trhu, může být firma. Další alternativou je podle Coase vládní regulace, avšak není jisté, že by vedla k lepším výsledkům než systém trhu (nelze to ale vyloučit). Poslední alternativa je neřešení problému.

Coase ukazuje, že hlavním úkolem je výběr instituce, která bude daný problém řešit, nikoli diskuze, zda škody způsobovat či nikoli. Coase uvádí, že je potřeba snížit počet transferů práv mezi ekonomickými subjekty. Je nutné brát v úvahu náklady a výnosy každé činnosti. Zisky z omezení některých aktivit nesmí být převýšeny ztrátou z omezení jiných aktivit. Na závěr Coase kritizuje názory Pigoua ohledně analýzy o rozdílu mezi soukromými a veřejnými statky. Coase zdůrazňoval těsnost vztahu mezi ekonomickým a právním systémem. Po zveřejnění článku „Problém společenských nákladů“ se začalo na právo nahlížet jako na instituci ekonomie.

Environmentální pohled na Coasův teorém

Coasův článek z roku 1960 výrazně ovlivnil pohled ekonomů na environmentální dohody. Dobrovolné environmentální dohody mohou dle Coase vyřešit problém externalit v případě neexistence transakčních nákladů vyjednávání. Dobrovolné dohody lze využít jak v případě, kdy znečišťovatel za škody odpovídá, tak v případě, kdy za škody neodpovídá. Vyjednáváním lze dosáhnout optimální úrovně znečištění.

Coasovy myšlenky, popsané v článku „Problém společenských nákladů“, jsou teoretickým východiskem pro soukromé environmentální dohody, které spolu uzavírají znečišťovatelé a poškozovaní na základě přímého vyjednávání. Soukromé environmentální dohody jsou specifickým typem nástroje politiky životního prostředí a veřejná autorita zde především vymezuje vlastnická práva ke statkům životního prostředí.

Příkladem využití Coasova teorému v praxi může být případ VOLVO a BP, který se odehrál ve Švédsku nedaleko Göteborgu v devadesátých letech. Rafinérie British Petroleum přešla na výrobu lacinějšího avšak sirnatějšího benzínu. Závod na výrobu aut VOLVO sídlící poblíž zaznamenal škody v podobě zvýšené koroze karoserií aut. Obě firmy pomocí vyjednávání došly k dohodě. BP uhradila náklady na zastřešení parkovacích míst v závodě VOLVO.

Reference

The Ronald Coase Institut: About Ronald Coase, staženo 12.4. 2010, dostupný z internetu: http://www.coase.org/aboutronaldcoase.htm